Škody známe. Ale kdo je zaplatí?

Ekologické škody
Databázi starých ekologických škod Česku kdekdo závidí. Pokud ale budeme při jejich likvidaci pokračovat dosavadním tempem, potrvá odstraňování následků hospodaření socialistických podniků ještě několik desítek let.

BLANKA RŮŽIČKOVÁ

Ministerstvo životního prostředí vydalo vloni publikaci Odstraňování starých ekologických zátěží - zkušenosti České republiky. Vznikla na základě spolupráce s evropskými experty z programu United Nations Development Programme (UNDP). Ti považují český systém za vzor, který by mohly využít i ostatní země střední a východní Evropy.
"Je nezbytné, aby staré zátěže, které v minulosti způsobil státem řízený průmysl, byly řešeny adresně a konkrétně. Systém, který zvolila Česká republika je velmi komplexní a může být inspirací pro státy, které obdobné úkoly teprve čekají," říká projektový manažer programu UNDP Jaroslav Tešliar.

NEDOKONČENÝ PŘÍBĚH
Česká republika si vysloužila pochvalu i za aktualizovanou databázi evidence starých zátěží (SEZES). Ministerstvo životního prostředí ji vede už od roku 1996 a dnes v ní uvádí zhruba 3500 položek. Jeho pracovníci školí kolegy z ostatních zemí. Na otázku, kdy se Česko definitivně vypořádá s ekologickými relikty minulé doby a z čeho se bude sanace poškozených lokalit hradit, však neumí odpovědět. "Odhady doby potřebné na zlikvidování všech ekologických škod nejsou k dispozici, protože ještě není dokončeno zmapování všech zátěží," vysvětluje mluvčí úřadu Karolína Šůlová.
Porovnání zmapovaných a již odstraněných škod nevyznívá příliš optimisticky. Ministerstvo uvádí, že je v České republice v současné době známo téměř devět tisíc lokalit se starou ekologickou zátěží. Alespoň hrubý průzkum však ještě neproběhl ani u poloviny z nich. Podrobnější data a tím i možnost odhadu finančních nákladů sanace jsou k dispozici u zhruba tisícovky lokalit. Sanace probíhají na 750 místech a přibližně ve 170 případech už byly ukončeny. Stát do nich zatím investoval něco málo přes 22 miliard korun.
Na definitivní vyčištění půdy od toxických a nebezpečných zbytků "socialistického" hospodaření bude potřeba několikanásobně víc. Jen Fond národního majetku, který měl být pro sanace hlavním zdrojem financí, garantuje privatizovaným podnikům uhrazení škod v rozsahu 156 miliard korun (viz Profit č. 12/ 2005).
Dosavadní postup fondu, který letos ukončí činnost a jeho agenda včetně hrazení ekologických závazků přejde na ministerstvo financí, je z pohledu rezortu životního prostředí zklamáním. "Proces odstraňování zátěží z prostředků Fondu národního majetku byl ze strany fondu jako zadavatele soutěží na výběr dodavatelů sanací značně zpomalován," uvádí mluvčí ministerstva. Fond na sanace skutečně věnoval jen zlomek svých příjmů a nyní téměř žádné další volné zdroje nemá. Příjmy fondu v posledních pěti letech představovaly 520 miliard a výdaje 514 miliard korun.

ZÁTĚŽ RYCHLÉ PRIVATIZACE
Vůbec nejhůře na tom jsou firmy a soukromníci, kteří při privatizaci nedostali od fondu garance na uhrazení starých škod a nemají s ním ani dodatečnou ekologickou smlouvu. Fond národního majetku garantuje likvidaci škod jen podnikům privatizovaným ve druhé vlně. Na firmy z první vlny se tato povinnost nevztahuje - prostě proto, že privatizace proběhla příliš rychle a podmínkou převodu majetku nebyl ekologický audit. Firmy mohly s fondem později uzavřít dodatečnou ekologickou smlouvu, ale ta existuje jen ve zlomku případů. O podporu sice mohou žádat rezortní ministerstva nebo nově i Evropskou unii přes CzechInvest (Kohezní fondy - program Reality), žádný zákonný nárok však na tuto podporu nemají.
V takové situaci je i soukromá společnost Moravské naftové doly. V jihovýchodním cípu republiky odstranila přes padesát starých vrtů, které ohrožovaly zásoby pitné vody. Částečně na vlastní náklady - stálo jí to přes 17 milionů korun (viz Profit č. 9/2005).
V nelehkém postavení jsou i kraje. Na "svých" pozemcích musí staré zátěže zlikvidovat, pomoci jim má vlastní fond, na který ukládají deset milionů ročně. Plzeňský kraj z něj nedávno odmítl dotovat práce spojené s vyčištěním areálu bývalých prádelen a čistíren v Plzni-Slovanech. Jako důvod uvedl, že jde jen o jednu lokalitu a v regionu je jich celkem čtyřicet. Kraj na ně bude potřebovat kolem dvou miliard korun a proto požádá o dotace.
"Stát se sanací zbavil tím, že je předal krajům. Přitom s prostředky, které máme k dispozici, bychom staré ekologické zátěže likvidovali 200 let," vysvětluje taktiku Plzeňského kraje radní Boris Kreuzberg.

MÁLO PENĚZ
Několik zdrojů dotací zdaleka neřeší hlavní problém: celkový nedostatek peněz. Ministerstvo životního prostředí proto sestavuje žebříček priorit - havarijních případů, kterým je třeba dát při rozhodování o dotacích přednost. Příklady těchto priorit včetně způsobů jejich financování uvádíme v rámečku.
Česká republika udělala zatím jen první krok. Ekologické zátěže zmapovala a odstraňuje škody, které hrozí havárií. Jednotný plán postupné sanace nemá, protože ji nemá z čeho financovat. Privatizační výnosy totiž použila na jiné účely.


STARÉ ZÁTĚŽE V ČÍSLECH
- Zmapováno více než 8900 postižených lokalit
- Ověřovací průzkum proběhl u 4000 z nich, podrobnější zjištění rozsahu škod jen u tisícovky lokalit
- Sanační práce proběhly nebo probíhají zhruba v 800 lokalitách
- Česko za posledních patnáct let investovalo do sanačních prací zhruba 22 miliard korun
- Odhad dalších nutných finančních prostředků neexistuje. Fond národního majetku, který má uhradit část likvidací, garantuje zaplacení škod v rozsahu 156 miliard korun.


PRIORITY MINISTERSTVA
(příklady sanací, které dostaly přednost)

Chirana Praha, v konkurzu.
Chlorované uhlovodíky ohrožují záložní zdroj vodáren Podolí.
V roce 2004 uzavřena ekologická smlouva, sanaci bude hradit Fond národního majetku.

Kovo Bzenec.
Chlorované uhlovodíky ohrožují zdroje pitné vody.
Sanace se v roce 2003 hradila z rozpočtu ministerstva životního prostředí, nyní ji platí Jihomoravský kraj.

Bor u Skutče.
Masivní kontaminace podzemních vod.
Hradí se postupně z prostředků ministerstva financí, v roce 2003 i z prostředků ministerstva životního prostředí, nyní hradí Pardubický kraj.

Spolana Neratovice.
Kontaminace nebezpečnými látkami.
Standardní privatizační smlouva, hradí Fond národního majetku.

Bývalé vojenské letiště Žatec.
Průmyslová zóna Triangle.
Demolice a sanaci kontaminované půdy zóny hradil CzechInvest, sanaci podzemní vody Ústecký kraj.

Zdroj: Profit