Bohatství živé přírody je třeba chránit – u nás, v Evropě i celosvětově

Živočišné i rostlinné druhy na planetě Zemi vymírají rychleji, než kdykoli v historii a to takovým tempem, že to začíná ohrožovat existenci člověka. Dokazuje to nejnovější studie „Biologická rozmanitost a kvalitní život člověka“.

Úbytek druhů vede k zásadnímu omezování klíčových a životně důležitých “ekosystémových služeb” (tedy toho, co příroda a ekosystémy poskytují lidem) – zejména nezávadných potravin a pitné vody. Nebezpečí se akutně týká zejména nejchudších oblastí Země. Pokud bude tento trend pokračovat, stane se hrozícím nebezpečím i pro vyspělý svět. Na studii se podílela skupina 1300 expertů z 95 zemí světa v rámci tzv. Miléniového hodnocení ekosystémů (Millenium Ecosystem Assessment), jejíž zástupci zveřejnili výsledky výzkumu 19. května u příležitosti Mezinárodního dne ochrany biodiverzity (22. květen) na McGillově univerzitě v kanadském Montrealu.

Podle studie živočišné i rostlinné druhy dnes ubývají rychleji, než kdykoli v historii existence člověka na Zemi. Za posledních 100 let se úbytek druhů ztisícinásobil. Vymřením je dnes akutně ohroženo 12 % druhů ptáků, 23 % druhů savců, 32 % druhů obojživelníků. Mezi rostlinami pak celá čtvrtina druhů jehličnanů. Světové zásoby ryb poklesly od počátku průmyslového rybolovu o neuvěřitelných 90 procent.

Studie vidí hlavní příčiny v drastických zásazích do ekosystémů, v nichž jednotlivé druhy žijí, znečištění, změnách klimatu, devastaci přírodních zdrojů a rozšiřování tzv. invazních druhů. Zpráva konstatuje, že zásadním problémem je zvyšující se intenzita těchto negativních jevů.

K  ochraně druhového bohatství byla na Summitu OSN v Rio de Janeiru v roce 1992 přijata Úmluva o ochraně biologické rozmanitosti. Ta předpokládá, že všechny smluvní strany (tedy i ČR) vytvoří své národní strategie, jak proti úbytku biodiverzity bojovat. Strategii ochrany biologické rozmanitosti ČR přijala vláda minulý týden, ve středu 25. května 2005 [1].

Česká republika je poměrně malá země, ovšem bohatství české přírody je úctyhodné. Roste u nás více než 2 700 druhů vyšších a 2 400 druhů nižších rostlin. V Česku stabilně žije 50 000 druhů bezobratlých a asi 380 druhů obratlovců. Toto přírodní dědictví je ovšem do značné míry ohroženo i v ČR podobnými vlivy, na jaké poukazuje výše citovaná studie. V ČR je v současné době ohroženo 34 %  druhů savců, 52 % druhů u nás hnízdících ptáků, 50 % druhů plazů, 43 % druhů obojživelníků, 43 % druhů ryb, 60% druhů vyšších rostlin a 43 % mechorostů. „To jsou čísla, která jednoznačně dokládají klíčový význam Strategie, kterou minulý týden vláda schválila,“ říká ministr životního prostředí Libor Ambrozek.

Cíle Strategie musí vzít jednoznačně za své celá vláda. „Pouze pokud se otázky ochrany přírody stanou součástí politiky všech resortů, tedy i těch, které nemají ochranu přírody jako prioritní cíl, můžeme dosáhnout jednoho celosvětového cíle – snížení úbytku rozmanitosti živé přírody do roku 2010,“ konstatuje Jana Brožová, koordinátorka Strategie ochrany biologické rozmanitosti ČR.

Další informace:

http://chm.nature.cz (pod hlavičkou „National Biodiversity Strategy/Strategie – Schválená vládou“)

http://www.biodiv.org

http://www.countdown2010.org

http://www.env.cz/AIS/web.nsf/pages/opk

http://www.nature.cz

http://www.iucn.org

http://www.unep.org/themes/biodiversity

http://www.biodiversity.org

http://www.biodiversityhotspots.org

http://stort.unep-wcmc.org/imaps/gb2002/book

http://www.natura2000.cz

Pro podrobnější informace je možné kontaktovat přímo Mgr. Janu Brožovou, odbor mezinárodní ochrany biodiverzity MŽP, e-mail: Jana_Brozova@env.cz,  tel: 267 122 375.

Poznámky:

[1] Vláda schválila Strategii ochrany biologické rozmanitosti České republiky 25. 5. 2005 usnesením č. 620/2005 Sb. Dokument navazuje na Úmluvu OSN o biologické rozmanitosti (Rio de Janeiro 1992). Podle ní je hlavním strategickým materiálem ochrany biologické rozmanitosti každé smluvní strany Úmluvy, tedy i ČR. Biologická rozmanitost zahrnuje diverzitu a variabilitu všech žijících organismů (rostlin i živočichů) včetně suchozemských, mořských a sladkovodních ekosystémů, jejichž jsou součástí.