Enviromatika

Pro ekology jsou počítače staří přátelé. Už dlouho je používají ke zpracování dat nasbíraných v terénu, ať už jde o mapování výskytu ohrožených druhů nebo o předpovědi účinků emisí skleníkových plynů na globální klima. Podle zastánců nového oboru zvaného ekologická informatika, nebo též enviromatika, se však objevily tři trendy, které posouvají informační technologie z periferie ekologických studií přímo do jejich středu.

Prvním je nová záplava nezpracovaných dat o prostředí, dodávaná sítí senzorů, které monitorují ekosystémy v reálném čase. Druhým je nástup internetových standardů, jako je jazyk XML (Extensible Markup Language), které dokážou provázat data uložená na různých místech a v nejrůznějších formátech. Třetí trend - snižování ceny výpočetního výkonu - znamená, že výzkumní pracovníci už nepotřebují k provádění analýz a simulací drahé superpočítače. Stejně jako dal vynález rychlých genových sekvenátorů před desetiletím vzniknout bioinformatice, nový nadbytek dat o oceánech, ovzduší i souši povede k širšímu používání snímacích, simulačních a mapovacích nástrojů - a doufejme, že i k spolehlivějším predikcím budoucnosti.

Environmentální modelování samozřejmě není nic nového - klimatické modely, které předpovídají zvýšení průměrné teploty v následujícím století o 1 až 6°C, byly jedním z faktorů, které uspíšily ratifikaci Kjótského protokolu. Takové rozsáhlé, dlouhodobé klimatické modely však nepomohou s bezprostřednějšími a lokálnějšími otázkami - například, zda zvýšená vlhkost, která tento měsíc panuje na určitém území, znamená, že zemědělci mají začít používat fungicidy, aby zabránili infekcím. Ve Středisku pro ekologickou informatiku při Pennsylvania State University vkládá Douglas Miller údaje z meteorologických stanic ze všech států USA pěstujících pšenici do programu, který dokáže předpovídat, kde může příště udeřit zničující infekce houbami druhu Fusarium. Zemědělci se mohou připojit na internetové stránky, zadat svou lokalitu a fázi růstu svých plodin a získat lokální mapy s barevně vyznačenou úrovní rizika.

Ekologická informatika pomáhá dokonce i při plánování městské výstavby. V americkém okrese San Diego vytvořili pracovníci státní správy podrobnou geografickou a biologickou databázi mapující, které jarní tůňky - jezírka, která se v zimě a na jaře plní povrchovou vodou - jsou domovem nejvíce ohrožených druhů, jakým je například sandiegská žábronožka, a zasluhují si tedy největší ochranu. Při obhospodařování půdy či dalších rozhodnutích s dopadem na životní prostředí má věda jen zřídka hlavní slovo, ale enviromatika může politikům zkomplikovat snahy vyhnou se diskusi o dlouhodobých dopadech jejich rozhodnutí.