Amazonská džungle obepíná "brazilskou Čínu"

Jakmile Jose Fujita slyšel, že firma, v níž pracuje, otevírá továrnu v Manausu, městě v srdci amazonské oblasti, bez váhání po té příležitosti skočil. Přestěhoval se ze Sao Paula a stýskat se mu prý vůbec nebude.
"Tam se žije čím dál hůř, kriminalita je na vzestupu a o znečištěném ovzduší ani nemluvím," říká finanční manažer společnosti Wapmetal. "Manaus nabízí dobré pracovní příležitosti, je to tu mnohem klidnější a moje rodina může konečně dýchat čistý vzduch."
Stejně to vidí mnoho jiných Brazilců. Manaus, hlavní město Amazonie, zdaleka největšího brazilského státu, měl před dvaceti lety méně než 200 000 obyvatel. Dnes tam žijí skoro dva milióny lidí.

Zóna přitahuje mamuty
Hlavním stimulem pro růst města byl rozvoj zóny volného obchodu. Projekt, který v polovině 60. let minulého století rozjela vojenská vláda, je dnes označován za přední ekonomický triumf této země.
Zóna zaměstnává 125 000 lidí v téměř pěti stovkách průmyslových podniků. Automobilka Honda tu má jednu ze svých největších továren mimo Japonsko, v níž se ročně vyrábí přes milión motocyklů - jak pro brazilský, tak i zahraniční trh.
Místní patrioti také hlásají, že každý televizní přijímač v brazilských domácnostech pochází z Manausu.
Finský telekomunikační gigant Nokia tady dává práci patnácti stům Brazilců, firma Gilette v Manausu postavila svůj největší jihoamerický závod a americký výrobce kultovních motorek Harley Davidson zde má jedinou továrnu mimo území Spojených států.

Kaučuk? To už je dávno!
V 19. století Manaus bohatl díky ziskům z kaučuku získávaného z amazonských stromů. Místní "kaučukoví baroni" a zahraniční obchodníci si stavěli velkolepá sídla a připomínkou slavné minulosti je růžová budova opery Teatro Amazonas.
Léta prosperity skončila, když rozjely produkci nové, efektivnější plantáže v britských koloniích na jihu Asie. Manaus, město na soutoku tří velkých řek vlévajících se do Amazonky, čekalo dlouhé období úpadku. Obrat přinesla až zóna volného obchodu, díky níž má Manaus jen pětiprocentní nezaměstnanost - o polovinu menší, než je celostátní průměr.
Manausu se říká "brazilská Čína" a návštěvníci jsou mnohdy zaskočeni, když uprostřed džungle najdou takový průmyslový kolos.
"Řada závodů jede čtyřiadvacet hodin denně. V Sao Paulu zaměstnáváme 600 lidí, ale zdejší poptávka sílí tak rychle, že jsme se tu rozhodli otevřít už druhou továrnu," uvádí Jose Johnes Lima, šéf místního podniku společnosti Wapmetal.
Manaus dlouho fungoval jako oblast, kde se jen s nízkými náklady montovaly výrobky. Od počátku 90. let, během brazilské měnové krize, vláda přijala nové zákony, které požadovaly, aby se zvyšoval podíl produkce pocházející přímo ze zóny volného obchodu.
Panovaly obavy, že to bude konec rozkvětu Manausu, ale domácí i zahraniční firmy se zaměřily na zvyšování kvalifikace zaměstnanců. Přibylo také vyšších škol a institucí univerzitního typu.

Nástrahy úspěchu
Manaus, který je obklopen rozsáhlými pásmy džungle a kde teploty zřídka klesají pod třicet stupňů, je však do jisté míry odříznut od okolního světa.
Z města vede pouze několik prašných silnic, což znamená, že dopravu zajišťují buď letadla, nebo lodě na Amazonce - to ovšem obnáší pětidenní cestu na pobřeží Atlantiku vzdálené tisíc kilometrů. A zdejší přístav někdy sotva zvládá objem zboží, které putuje oběma směry.
Manaus by se mohl stát obětí vlastního úspěchu. Rozvoj infrastruktury totiž zaostává za tempem, jakým rostou průmyslové kapacity. Dělníci si také stěžují, že pracují v nadměrně dlouhých směnách a dostávají mnohem nižší mzdy než kolegové ve větších městech, jako jsou Sao Paulo nebo Rio de Janeiro.
Brazilská ekonomika v posledních letech expanduje a objem vývozu se za poslední čtyři roky zdvojnásobil. Ekology ale znepokojuje osud amazonského deštného pralesa, který ustupuje půdě, jež má uspokojit stále větší poptávku po zemědělské produkci.
V tomto směru ovšem mají úřady státu Amazonie klidné svědomí. Guvernér Eduardo Braga upozorňuje, že zdejší míra odlesňování je nejnižší v celé Brazílii.
"Hnací silou Manausu není zemědělství, ale průmysl," připomíná Braga. A je prý hrdý, že zóna volného obchodu si zaslouží označení "zelené pásmo".