Oblast základních ekologických parametrů nátěrových hmot stále přináší nové provozní úpravy.
Ekologické "RM-systémy" opravárenských autolaků z pohledu začátku roku 2007
Ty jsou úzce spjaty s vývojem daného sektoru služeb jak z pohledu Evropské unie, tak ČR. Příspěvek se zaměřuje na lakovny, které se zabývají povrchovými úpravami vozidel nebo jejich částí, a to opravárenské, výrobní či kombinované.
V současné době platí pro povrchové úpravy podmínky podle novely české vyhlášky MŽP č. 355/2002 ve smyslu vyhl. 509/2005 ze dne 12. 12. 2005. Dříve, než se budeme věnovat meritu věci, vyjmenujme si některými pojmy.
ZÁKLADNÍ EKOLOGICKÉ PARAMETRY NÁTĚROVÝCH HMOT
Jejich uvedením si připomeneme kategorizaci autolakoven, zdroje znečištění (ZZ) a předepsané emisní limity, tak, jak je specifikuje vyhláška č. 509/2005 Sb. Podle roční spotřeby těkavých látek v kg se autolakovny dělí na (- povinné parametry):
1. Opravárenské autolakovny (podle prahové spotřeby těkavých látek za rok):
1.1 zdroj znečištění malý (do 0,5 t) - VOC/RFU, jinak bez omezení
1.2 zdroj znečištění velký (nad 0,5 t) - VOC/RFU, 50 mg/m3 TOC, 25 % FL, 3 % TZL.
2. Výrobní autolakovny (podle projektované spotřeby těkavých látek za rok):
2.1 zdroj znečištění malý (do 15 t) - platí limity jako pro ZZ velký u opravárenských autolakoven
2.2 zdroj znečištění velký (nad 15 t) - VOC/RFU, 35 až 120 g/ m2 LMVR podle toho, jestli se jedná o povrchové úpravy nových automobilů (osobních, nákladních) nebo autobusů, trolejbusů či kolejových vozidel nebo kabin automobilů (nákladních či dodávkových) a to podle počtu vyráběných kusů nebo 50 mg/ m3 TOC, pokud výše jmenované limity nelze dosáhnout, 3 mg/m3 TZL.
Základní parametry, které musí každá lakovna - podle kategorie - dodržet, lze splnit jen aplikací špičkových technologií předních výrobců. Jedná se o:
Parametr VOC (Volume Organic Components) - obsah těkavých látek v g/litr směsi nátěrové hmoty nebo chemického prostředku či přísady, připravených k aplikaci (RFU - Ready for use) a obsahujících tedy i veškeré komponenty, pokud jsou nutné (např. ředidlo, tužidlo, přísady). Od 1.1.2007 platí tyto limity:
- čističe speciální (nestandardní) 850
- čističe standardní 200
- tmely 250
- základové barvy, základové plniče a plniče standardní 540
- základové barvy, základové plniče reaktivní a adhezivní (nestandardní) 780
- vrchní laky a bezbarvé krycí laky 420
- speciální přísady 840
Tento parametr platí pro veškeré kategorie lakoven.
Parametr maximálního limitu nebezpečných a toxických látek NPK-P (v mg/m3) - hygienické limity chemických látek v ovzduší pracovišť. Jejich specifikaci obsahuje bezpečnostní list daného sortimentu. Platí pro veškeré kategorie lakoven.
Parametr maximálního limitu emisí rozpouštědel (v mg/m3) - tj. koncentrace emisí na výduchu z lakovny, v současnosti hodnota 50 mg/m3 TOC (vztaženo na uhlík). V praxi platí empirický vztah TOC = 0,8 VOC. Platí pro veškeré kategorie lakoven, mimo 1.1.
Parametr spotřeby těkavých látek na upravované plochy (v kg/m2) - jde o podíl celkové spotřeby za určité období ku počtu m2 ploch, na kterých byla provedena povrchová úprava; v současné době platí limity 35 až 120 kg/m2 pouze pro lakovny kategorie 2.2. ( projektovaná spotřeba těkavých látek nad 15 tun za rok).
Parametr emisního limitu fugitivních látek FL (v %) - pojem zahrnuje zejména emise znečišťujících látek uvolňované do atmosféry. Platí pro veškeré kategorie lakoven, mimo 1.1.
HISTORICKÝ VÝVOJ NÁTĚROVÝCH HMOT A TECHNOLOGICKÝCH SYSTÉMŮ
Technologicky se nátěrové systémy vyvíjely od 1-K (jednovrstvého) ke 2-K (dvouvrstvého) systému. Ekologicky se nátěrové hmoty vyvíjely z pohledu kritéria VOC od systému LS (Long Solid), MS (Medium Solid), HS (High Solid) až po HD (High Density). Pro lepší orientaci, např. u vrchních laků to znamenalo, že se postupně snižoval obsah těkavých látek (VOC/RFU), např. u vrchních laků z hodnot od cca 800 přes 580-480 až k hodnotám 420 (u systémů konvenčních) a 100 (u systémů na bázi vody) g/litr. Současně pokračuje vývoj dalším vylučováním nebo omezováním škodlivých a nebezpečných látek (olovo, izokyanáty apod.). Na tuzemském trhu je dosud převážná většina nátěrových hmot na bázi MS a HS. Od roku 1998 probíhá postupná výměna těchto systémů na systémy HD (jak na bázi konvenční, tak i vody). Tempo výměn nabralo větší tempo v roce 2005, letos by měly být výměny dokončeny.
VÝVOJ V EU A ČR
V rámci EU mají výrobní a zpracovatelské firmy 5 - 10 let na to, aby přešly na systémy HD nové generace. U nás je postup razantnější - české firmy na to mají 1 až 2 roky. Podle novelizace vyhlášky MŽP č. 355/2002 ve smyslu vyhl. 509/2005 už nesmějí být neekologické (s limity těkavých látek nad nově stanovené hodnoty) nátěrové hmoty s datem výroby po 1.1.2007 dováženy pro účely opravárenství (Reifinish), lze je tak využít jen pro účely výrobní (Industry). Naopak, pro opravárenské lakování se dají nasadit pouze produkty s nově stanovenými limity těkavých látek.
Do konce roku 2007 tak ze skladů všech distributorů a lakoven, zabývajících se odbytem či zpracováním nátěrových hmot pro opravy laků vozidel, musí zmizet neekologické produkty. Zvláštní pozici ale mají:
- dovozci nátěrových hmot. Ti mohou neekologické nátěrové hmoty nadále dodávat přímo (s vyloučením mezičlánků-distributorů) výrobním lakovnám, opravárenským lakovnám pak jen v odůvodněných případech (např. na rekonstrukce veteránů, a to na základě dovozních licencí na konkrétní zakázky) formou jednorázových licenčních povolení pro konkrétní zakázky, přičemž distributorům či opravárenským lakovnám smějí dodávat neekologické produkty pouze s výrobním datem do 31. 12. 2006
- výrobní lakovny, zabývající se povrchovými úpravami vozidel nebo jejich částí; patří k nim také lakovny kombinované, které se zabývají novými výrobky či opravami výrobků starých (pokud si zvolí statut výrobní lakovny). Příkladem je Dopravní podnik Ostrava, který se zabývá opravami anebo přestavbami tramvají a současně vyrábí nové tramvaje na export. Podmínkou je dodržení ostatních parametrů dle kategorie lakoven 2.1.
ÚSKALÍ NOVELIZACE VYHLÁŠKY
Oproti direktivám EU byl z výše citované vyhlášky vypuštěn jeden důležitý odstavec, další pak změněny, což přináší nejednotnou definici, s tím také různé výklady. Některé lakovny např. spekulují s tím, že budou i nadále používat staré produkty (prošly dříve kolaudací na základě projektovaných starých technologií, či používají uhlíkové filtry). Hlavně nejmenší autolakovny (kategorie 1.1), které ale v kumulaci v opravárenském sektoru celostátně zpracovávají odhadem kolem 50 % objemů nátěrových hmot, přičemž nemusí dodržovat emisní limit 50 mg/m3 TOC, bude těžké posuzovat a obtížné kontrolovat. To může vážně narušit rovnost hospodářské soutěže z pohledu větších lakoven, které vynakládají vysoké investice a jsou kontrolovatelné v plné míře po stránce veškerých předpisů, včetně daňových. Importéři nejvýznamnějších výrobců jsou oproti ostatním zase v nevýhodě v tom smyslu, že stěžejní technologické řady tito výrobci budou produkovat už jen v novém ekologickém provedení.
Případné změny může přinést další novelizace výše uvedené vyhlášky, připravovaná na 2. pololetí 2007. Očekává se její zpřehlednění, na MŽP je připraveno už více jak 100 pozměňovacích návrhů. Závěrem je třeba zdůraznit, že autolakovny mohou stále pracovat s konvenčními nátěrovými hmotami (tedy nikoliv pouze s vodními), ty však musí odpovídat novým limitům těkavých látek. Druhou podmínkou je, aby s jejich použitím lakovna dosáhla předepsaných emisních limitů. Také je nutné zdůraznit skutečnost, že rozhodnutí o změně musí udělat nejpozději do konce tohoto roku; pokud ale na trhu dojdou některé komponenty z technologických řad, jejichž výroba je anebo bude ukončena, tak dříve.
O VODOU ŘEDITELNÉM RM-SYSTÉMU
Tyto systémy se objevily poprvé v sériové výrobě automobilů v roce 1986. Proces sériové výroby však prochází teplotami 150 - 190°C. Pro segment autoopravárenství, kde teploty zpracování se pohybují do 60°C, se dané systémy vyvíjejí od začátku 90. let minulého století, zaváděny pak od roku 1994.
V současnosti jsou k dispozici vrchní laky a částečně i podkladové nátěrové hmoty. Kdy se objeví bezbarvé krycí laky na vodní bázi, je otázkou; i v sériových výrobách vozidel se dosud používají konvenční (s výjimkou práškových ve vodní suspenzi, vypalovaných za vysokých teplot). Svými parametry se totiž konvenčním nevyrovnají (délka sušení a vytvrzování, tvrdost, otěruvzdornost). Loni byly předčasně na trh některými výrobci uvedeny bezbarvé krycí laky na vodní bázi, které se vytvrzují až 4 hodiny, což je z hlediska efektivity práce nepřijatelné! Současné technologie umožňují tento technologický čas realizovat v délce 30 minut při teplotě 60°C.
KONVENČNÍ RM-SYSTÉMY NOVÉ GENERACE
Uvedenou technologickou řadu je možno doplnit o řady konvenční (typu Solid), a to Uno HD 420 (nahrazuje řadu Uno HD) pro osobní a Graphite HD 420 (nahrazuje řadu Quartz) pro užitková vozidla. Tyto řady poměry míchání a způsobem zpracování jsou podobné svým předchůdcům, ale mají daleko vyšší krycí schopnost a obsah těkavých látek do 420 g/l. Jejich receptury také vážou na stávající systém ručně stříkaných karet ColorMaster.
Z toho vyplývá, že podle okolností a potřeb lze dle nových ekologických předpisů dále užívat nejen vodní, ale i konvenční technologické systémy RM. Někdy je též vhodné, či dokonce nutné je kombinovat.
V současné době platí pro povrchové úpravy podmínky podle novely české vyhlášky MŽP č. 355/2002 ve smyslu vyhl. 509/2005 ze dne 12. 12. 2005. Dříve, než se budeme věnovat meritu věci, vyjmenujme si některými pojmy.
ZÁKLADNÍ EKOLOGICKÉ PARAMETRY NÁTĚROVÝCH HMOT
Jejich uvedením si připomeneme kategorizaci autolakoven, zdroje znečištění (ZZ) a předepsané emisní limity, tak, jak je specifikuje vyhláška č. 509/2005 Sb. Podle roční spotřeby těkavých látek v kg se autolakovny dělí na (- povinné parametry):
1. Opravárenské autolakovny (podle prahové spotřeby těkavých látek za rok):
1.1 zdroj znečištění malý (do 0,5 t) - VOC/RFU, jinak bez omezení
1.2 zdroj znečištění velký (nad 0,5 t) - VOC/RFU, 50 mg/m3 TOC, 25 % FL, 3 % TZL.
2. Výrobní autolakovny (podle projektované spotřeby těkavých látek za rok):
2.1 zdroj znečištění malý (do 15 t) - platí limity jako pro ZZ velký u opravárenských autolakoven
2.2 zdroj znečištění velký (nad 15 t) - VOC/RFU, 35 až 120 g/ m2 LMVR podle toho, jestli se jedná o povrchové úpravy nových automobilů (osobních, nákladních) nebo autobusů, trolejbusů či kolejových vozidel nebo kabin automobilů (nákladních či dodávkových) a to podle počtu vyráběných kusů nebo 50 mg/ m3 TOC, pokud výše jmenované limity nelze dosáhnout, 3 mg/m3 TZL.
Základní parametry, které musí každá lakovna - podle kategorie - dodržet, lze splnit jen aplikací špičkových technologií předních výrobců. Jedná se o:
Parametr VOC (Volume Organic Components) - obsah těkavých látek v g/litr směsi nátěrové hmoty nebo chemického prostředku či přísady, připravených k aplikaci (RFU - Ready for use) a obsahujících tedy i veškeré komponenty, pokud jsou nutné (např. ředidlo, tužidlo, přísady). Od 1.1.2007 platí tyto limity:
- čističe speciální (nestandardní) 850
- čističe standardní 200
- tmely 250
- základové barvy, základové plniče a plniče standardní 540
- základové barvy, základové plniče reaktivní a adhezivní (nestandardní) 780
- vrchní laky a bezbarvé krycí laky 420
- speciální přísady 840
Tento parametr platí pro veškeré kategorie lakoven.
Parametr maximálního limitu nebezpečných a toxických látek NPK-P (v mg/m3) - hygienické limity chemických látek v ovzduší pracovišť. Jejich specifikaci obsahuje bezpečnostní list daného sortimentu. Platí pro veškeré kategorie lakoven.
Parametr maximálního limitu emisí rozpouštědel (v mg/m3) - tj. koncentrace emisí na výduchu z lakovny, v současnosti hodnota 50 mg/m3 TOC (vztaženo na uhlík). V praxi platí empirický vztah TOC = 0,8 VOC. Platí pro veškeré kategorie lakoven, mimo 1.1.
Parametr spotřeby těkavých látek na upravované plochy (v kg/m2) - jde o podíl celkové spotřeby za určité období ku počtu m2 ploch, na kterých byla provedena povrchová úprava; v současné době platí limity 35 až 120 kg/m2 pouze pro lakovny kategorie 2.2. ( projektovaná spotřeba těkavých látek nad 15 tun za rok).
Parametr emisního limitu fugitivních látek FL (v %) - pojem zahrnuje zejména emise znečišťujících látek uvolňované do atmosféry. Platí pro veškeré kategorie lakoven, mimo 1.1.
HISTORICKÝ VÝVOJ NÁTĚROVÝCH HMOT A TECHNOLOGICKÝCH SYSTÉMŮ
Technologicky se nátěrové systémy vyvíjely od 1-K (jednovrstvého) ke 2-K (dvouvrstvého) systému. Ekologicky se nátěrové hmoty vyvíjely z pohledu kritéria VOC od systému LS (Long Solid), MS (Medium Solid), HS (High Solid) až po HD (High Density). Pro lepší orientaci, např. u vrchních laků to znamenalo, že se postupně snižoval obsah těkavých látek (VOC/RFU), např. u vrchních laků z hodnot od cca 800 přes 580-480 až k hodnotám 420 (u systémů konvenčních) a 100 (u systémů na bázi vody) g/litr. Současně pokračuje vývoj dalším vylučováním nebo omezováním škodlivých a nebezpečných látek (olovo, izokyanáty apod.). Na tuzemském trhu je dosud převážná většina nátěrových hmot na bázi MS a HS. Od roku 1998 probíhá postupná výměna těchto systémů na systémy HD (jak na bázi konvenční, tak i vody). Tempo výměn nabralo větší tempo v roce 2005, letos by měly být výměny dokončeny.
VÝVOJ V EU A ČR
V rámci EU mají výrobní a zpracovatelské firmy 5 - 10 let na to, aby přešly na systémy HD nové generace. U nás je postup razantnější - české firmy na to mají 1 až 2 roky. Podle novelizace vyhlášky MŽP č. 355/2002 ve smyslu vyhl. 509/2005 už nesmějí být neekologické (s limity těkavých látek nad nově stanovené hodnoty) nátěrové hmoty s datem výroby po 1.1.2007 dováženy pro účely opravárenství (Reifinish), lze je tak využít jen pro účely výrobní (Industry). Naopak, pro opravárenské lakování se dají nasadit pouze produkty s nově stanovenými limity těkavých látek.
Do konce roku 2007 tak ze skladů všech distributorů a lakoven, zabývajících se odbytem či zpracováním nátěrových hmot pro opravy laků vozidel, musí zmizet neekologické produkty. Zvláštní pozici ale mají:
- dovozci nátěrových hmot. Ti mohou neekologické nátěrové hmoty nadále dodávat přímo (s vyloučením mezičlánků-distributorů) výrobním lakovnám, opravárenským lakovnám pak jen v odůvodněných případech (např. na rekonstrukce veteránů, a to na základě dovozních licencí na konkrétní zakázky) formou jednorázových licenčních povolení pro konkrétní zakázky, přičemž distributorům či opravárenským lakovnám smějí dodávat neekologické produkty pouze s výrobním datem do 31. 12. 2006
- výrobní lakovny, zabývající se povrchovými úpravami vozidel nebo jejich částí; patří k nim také lakovny kombinované, které se zabývají novými výrobky či opravami výrobků starých (pokud si zvolí statut výrobní lakovny). Příkladem je Dopravní podnik Ostrava, který se zabývá opravami anebo přestavbami tramvají a současně vyrábí nové tramvaje na export. Podmínkou je dodržení ostatních parametrů dle kategorie lakoven 2.1.
ÚSKALÍ NOVELIZACE VYHLÁŠKY
Oproti direktivám EU byl z výše citované vyhlášky vypuštěn jeden důležitý odstavec, další pak změněny, což přináší nejednotnou definici, s tím také různé výklady. Některé lakovny např. spekulují s tím, že budou i nadále používat staré produkty (prošly dříve kolaudací na základě projektovaných starých technologií, či používají uhlíkové filtry). Hlavně nejmenší autolakovny (kategorie 1.1), které ale v kumulaci v opravárenském sektoru celostátně zpracovávají odhadem kolem 50 % objemů nátěrových hmot, přičemž nemusí dodržovat emisní limit 50 mg/m3 TOC, bude těžké posuzovat a obtížné kontrolovat. To může vážně narušit rovnost hospodářské soutěže z pohledu větších lakoven, které vynakládají vysoké investice a jsou kontrolovatelné v plné míře po stránce veškerých předpisů, včetně daňových. Importéři nejvýznamnějších výrobců jsou oproti ostatním zase v nevýhodě v tom smyslu, že stěžejní technologické řady tito výrobci budou produkovat už jen v novém ekologickém provedení.
Případné změny může přinést další novelizace výše uvedené vyhlášky, připravovaná na 2. pololetí 2007. Očekává se její zpřehlednění, na MŽP je připraveno už více jak 100 pozměňovacích návrhů. Závěrem je třeba zdůraznit, že autolakovny mohou stále pracovat s konvenčními nátěrovými hmotami (tedy nikoliv pouze s vodními), ty však musí odpovídat novým limitům těkavých látek. Druhou podmínkou je, aby s jejich použitím lakovna dosáhla předepsaných emisních limitů. Také je nutné zdůraznit skutečnost, že rozhodnutí o změně musí udělat nejpozději do konce tohoto roku; pokud ale na trhu dojdou některé komponenty z technologických řad, jejichž výroba je anebo bude ukončena, tak dříve.
O VODOU ŘEDITELNÉM RM-SYSTÉMU
Tyto systémy se objevily poprvé v sériové výrobě automobilů v roce 1986. Proces sériové výroby však prochází teplotami 150 - 190°C. Pro segment autoopravárenství, kde teploty zpracování se pohybují do 60°C, se dané systémy vyvíjejí od začátku 90. let minulého století, zaváděny pak od roku 1994.
V současnosti jsou k dispozici vrchní laky a částečně i podkladové nátěrové hmoty. Kdy se objeví bezbarvé krycí laky na vodní bázi, je otázkou; i v sériových výrobách vozidel se dosud používají konvenční (s výjimkou práškových ve vodní suspenzi, vypalovaných za vysokých teplot). Svými parametry se totiž konvenčním nevyrovnají (délka sušení a vytvrzování, tvrdost, otěruvzdornost). Loni byly předčasně na trh některými výrobci uvedeny bezbarvé krycí laky na vodní bázi, které se vytvrzují až 4 hodiny, což je z hlediska efektivity práce nepřijatelné! Současné technologie umožňují tento technologický čas realizovat v délce 30 minut při teplotě 60°C.
KONVENČNÍ RM-SYSTÉMY NOVÉ GENERACE
Uvedenou technologickou řadu je možno doplnit o řady konvenční (typu Solid), a to Uno HD 420 (nahrazuje řadu Uno HD) pro osobní a Graphite HD 420 (nahrazuje řadu Quartz) pro užitková vozidla. Tyto řady poměry míchání a způsobem zpracování jsou podobné svým předchůdcům, ale mají daleko vyšší krycí schopnost a obsah těkavých látek do 420 g/l. Jejich receptury také vážou na stávající systém ručně stříkaných karet ColorMaster.
Z toho vyplývá, že podle okolností a potřeb lze dle nových ekologických předpisů dále užívat nejen vodní, ale i konvenční technologické systémy RM. Někdy je též vhodné, či dokonce nutné je kombinovat.
Zdroj:Technik
Sdílet článek na sociálních sítích
