Úterý, 19. března 2024

Fermentační stanice jako regionální centrum nakládání s bioodpady

Pro přesné stanovení energetické výtěžnosti daného bioodpadu je  nezbytné provést minimálně poloprovozní experiment.
Fermentační stanice jako regionální centrum nakládání s bioodpady
Anaerobní fermentace je proces, kdy za nepřístupu vzduchu dochází při určité teplotě pomocí specifických bakterií k rozkladu organické hmoty za současného vývinu energeticky bohatého bioplynu, který lze velmi efektivně využít. Hygienizovaný zbytek po fermentaci je možné uplatnit v zemědělství jako hnojivo.

Podle údajů o produkci bioplynu z vybraných organických materiálů je patrné, že pro fermentaci je z tohoto hlediska vhodný právě bioodpad ze separovaného sběru. Kejda naopak patří mezi nejméně energeticky výtěžné materiály (tab.).

Pro přesné stanovení energetické výtěžnosti daného bioodpadu je však nezbytné provést minimálně poloprovozní experiment.

Pro zpracování biologických odpadů vyžadujících hygienizaci je klíčovým dokumentem nařízení 1774/2002 EP, které kategorizuje jednotlivé druhy odpadů a přímo definuje možnosti nakládání s nimi. Anaerobní fermentaci jsou dále věnovány kapitoly v referenčních dokumentech BAT - BREF on the Waste Treatment Industry, kapitola 4.2.4, a BREF on the Slaughterhouses and Animal By-products Industries, kapitola 4.3.10.

V české legislativě zatím technologie fermentace pro využití biologických odpadů prakticky není zmíněna (zakázána však také není). Koncepce odpadových hospodářství (republiky i jednotlivých krajů) většinou počítají s velkým rozsahem energeticky ztrátového kompostování a anaerobní fermentace je uvažována pouze pro zemědělské materiály, jako je kejda.

Zpracování bioodpadů v regionu

Pro zařízení, ve kterých se zpracovávají organické materiály a odpady procesem anaerobní fermentace, se vžil název bioplynové neboli fermentační stanice. V České republice zatím docházelo k aplikaci této technologie poměrně běžně na větších ČOV pro stabilizaci kalů a bylo rovněž postaveno několik zemědělských bioplynových stanic (Trhový Štěpánov, Plevnice, Mimoň, Kladruby, Velké Albrechtice). Tato zařízení však nemají kapacitu ani vybavení pro zpracování širšího spektra bioodpadů na regionální úrovni.

Fermentační stanice podle návrhu společností Ekora, s. r. o., a ZVVZ, a. s., má charakter místního nebo regionálního centra nakládání s biologicky rozložitelnými odpady, respektující nejnovější českou i evropskou legislativu. V tomto zařízení je možno zpracovávat tuhé a kapalné odpady i odpady vyžadující hygienizaci.

Zařízení je tvořeno výsypkou s primárním drtičem, zásobní nádrží, kde dojde ke smísení rozdrcených tuhých materiálů s tekutými (případně ředící vodou) na výslednou sušinu kolem 10 %, magnetickým separátorem, sekundárním drtičem na frakci max. 8 mm, hygienizační jednotkou s teplotou 70 °C a vlastním mezofilním fermentorem. Vznikající bioplyn je jímán do plynojemu a zpracováván v kogenerační jednotce. Systém je vybaven technologií využívající rekuperace tepla a snižující provozní spotřebu energie. Zbytek po fermentaci je odvodněn na sušinu zhruba 30 % a je možné jej použít (po registraci) jako hnojivo, případně jako substrát do kompostu.

Ideálním řešením je paralelní provoz fermentační stanice a malé kompostárny, ve které je jednak zpracován biologický materiál nevýhodný pro fermentaci (dřevní odpady, sláma) a jednak je dále upraven výstupní materiál ze stanice.

Bioplyn vzniklý při procesu může být využit pro kombinovanou výrobu elektrické energie a tepla v kogeneračních jednotkách, nebo jiným způsobem. Velkým problémem řešení nakládání s biologickými komunálními odpady v menších regionech jsou náklady na jejich svoz. V rámci provozu regionálního centra s fermentační stanicí je možno svoz financovat ze zisku této stanice pocházejícího z příjmu za likvidaci bioodpadů od podniků a z prodeje elektrické energie do sítě. Mezní minimální kapacita takto koncipovaného zařízení se pohybuje kolem 5000 tun bioodpadů za rok.

Tímto způsobem je možno zpracovávat široké spektrum bioodpadů zejména z potravinářského průmyslu (cukrovary, konzervárny, masokombináty, velkovýkrmny atd.), komunální sféry (tříděná biosložka komunálního odpadu, odpady z jídelen, kuchyní a hotelů, zbytky z prodejních řetězců a supermarketů atd.) a také zelené odpady např. z údržby zeleně a lučních pokosů. Nedílnou součástí takového řešení je i uplatnění výsledného hygienizovaného substrátu v zemědělství jako hnojiva, nebo při rekultivačních pracích. S tím ovšem souvisí potřeba zabránění vnosu rizikových prvků na vstup stanice.

Pro úsporu vstupních finančních prostředků je vhodné umístění centra při ČOV, lze např. využít nepoužívané zásobní nádrže na kejdu u zemědělských podniků, nebo u řízené skládky odpadů s plynovým hospodářstvím. Některé technologické celky těchto zařízení pak mohou být začleněny do technologie fermentační stanice (stávající kogenerace, nádrže).

Anaerobní fermentace v EU

Největší rozvoj zaznamenala technologie fermentace především v Německu, Dánsku a Švédsku. Německé bioplynové stanice jsou koncipovány především pro zpracování zemědělských odpadů, kejdy a tříděné biosložky komunálního odpadu (Benau, Dorfen, Neuedcker, Landau).

V Dánsku byla v devadesátých letech vybudována celá síť centralizovaných bioplynových stanic. Tyto stanice zpracovávají především kejdu a menší míře pak některé průmyslové odpady včetně vybraných jatečních (Hashoj, Snertinge, Filskov, Studsgaard). Bioplyn je využíván hlavně pro vytápění obcí.

Nejprogresivnější aplikace anaerobní technologie probíhá ve Švédsku, kde jsou v technologii využívány především jateční odpady, biosložka komunálních odpadů a vhodné průmyslové odpady. Bioplyn je využíván pro vytápění, pro výrobu el. energie a na některých stanicích je po úpravě na kvalitu zemního plynu využíván pro pohon vozidel. Kapacita těchto zařízení dosahuje až 50 000 tun materiálu za rok (Linköping, Helsingborg, Kalmar, Karpalund). Typická je úzká vazba na zemědělství, kde je využíván vznikající materiál po fermentaci.

Vytvoření integrovaného systému nakládání s biologickými odpady zahrnujícím fermentační stanici, kompostárnu, sběr a zpracování odpadů z kuchyní a jídelen a systém třídění biosložky komunálního odpadu je možné již od poměrně malých regionů. Pro ekonomickou soběstačnost zařízení je nutná minimální roční kapacita kolem 5000 tun odpadů. Vždy je však nutno posuzovat indivi-duálně podle potřeb každé obce či regionu a složení dostupných odpadů. Nástrojem může být podrobná studie proveditelnosti, kde jsou zhodnoceny všechny důležité údaje a specifika pro daný region či obec.

AUTOR: Tomáš Dvořáček, Tomáš Rosenberg
Ekora, s. r. o., Praha


Měrná produkce bioplynu z některých bioodpadů

Surovina Průměrná Průměr. org. Výtěžnost Výtěžnost

sušina (%) sušina (OS) (%) bioplynu m3/t OS bioplynu m3/a

Kejda 6,5 72,5 510 22

Čistírenský kal 5 700 20-30

Zbytky jídel 23 86 1000 220

Oleje, tuky 36 84 900 400

Zelená hmota 12 90 720 103

Travní siláž 40 82,5 195

Organický odpad 57,5 50 168

Zbytky zeleniny 12,5 83 750 57

Drůbeží výkaly 19,5 76 332

Jateční odpady 20-30 75-90 780
Zdroj:Odpady
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů