Malá vesnice objevila zlatý důl: odpadky
Toho rozdílu si cestou do Radimi, malé obce u Kolína, musí všimnout každý.
Záplatovaná silnice od sousední vesnice se za značkou náhle změní na hladký
asfalt, příkopy na nový chodník se zámkovou dlažbou a místo omšelé hospody je na
návsi vinárna.
Toho rozdílu si cestou do Radimi, malé obce u Kolína, musí všimnout každý. Záplatovaná silnice od sousední vesnice se za značkou náhle změní na hladký asfalt, příkopy na nový chodník se zámkovou dlažbou a místo omšelé hospody je na návsi vinárna.
Odpověď, proč to tak je, leží za kopcem - v obrovské hoře odpadků. A to doslova: jen pár set metrů nad vesnicí se rozkládá jedna z největších skládek domovního odpadu v Česku. Dolů do vesnice sice občas přiletí igelitový pytlík, ale hlavně odtud tečou velké peníze.
V Radimi totiž před třinácti lety přišli na dobrý byznys: skládku, na niž vyvážejí popelnice všechna města téhle části středních Čech, začali provozovat sami, třebaže za cenu desetimilionových investic.
Ta nyní vesnici s tisícovkou obyvatel přinese do rozpočtu ročně skoro 40 milionů korun. I díky tomu jsou po celé obci opravené silnice, lidé platí jen symbolické poplatky za některé služby a parcely na nové domy si může zastupitelstvo dovolit prodávat mnohem levněji, než je v okolí zvykem.
A navíc to nevypadá, že by skládka neměla v budoucnu přinášet obci ještě víc. Už teď připravují radní plány na její rozšíření, aby odpady vydělávaly ještě dalších padesát let.
Jenže jako by se tady o tom, že je skládka skvělé podnikání, neslušelo mluvit. Zmínit se před starostou, že obec je a bude díky ní bohatá, znamená narazit. "Jestli se máme bavit takhle, tak vám rovnou řeknu na shledanou," vzpírá se starosta Jiří Bitrman.
Ale čísla mluví jasně: osmdesátimilionový rozpočet si opravdu nemůže dovolit žádná vesnice v okolí. Bitrman nakonec připouští: "Bez skládky bychom na spoustu věcí neměli. Za ta léta přišla spousta nabídek, abychom ji pronajali firmě, ale nikdy jsme na to nekývli. A ani to neuděláme."
Jak vlastně vypadá ten "zlatý důl"? Nečekejte nic objevného. Zkrátka kopec odpadků, který už z větší části zaplnil tříhektarový dolík, jež se tady dřív rozkládal. Pracuje tady několik strojů a pár zaměstnanců.
Do oploceného areálu vjíždí jeden plný náklaďák za druhým - denně jich je kolem osmdesáti. Z vesnice sem není vidět, pro obyvatele určitě výhoda. Tady na kopci fouká vítr, takže odpadky nepáchnou. "Uvnitř fotit nedovolujeme, chráníme si technologii před konkurencí," vysvětluje před hlavní branou starosta Bitrman.
První skládka tady vznikla už v osmdesátých letech. Když odborníci po havárii nedalekého ropovodu hledali vhodné místo pro uložení kontaminované zeminy, objevili právě Radim.
Našli tady jílovité podloží, které nepropustí téměř nic - jako by někdo natáhl pod zem pevnou plachtu. Později se přihlásily lázeňské Poděbrady s tím, že by chtěly na skládku vyvážet svůj odpad. A tak si začátkem 90. let radní řekli: Dobře, uděláme moderní skládku a začneme podnikat.
Už v roce 1993 přitom skoro zachránili Prahu před zahlcením odpadky - když přestala sloužit tehdy jediná pražská skládka v Dolních Chabrech, vše se vozilo právě do Radimi. Plocha se postupně rozrostla na dnešních devět hektarů. Nepřetržitě se sleduje, jestli odpady neohrožují spodní vody a z plynů, které v haldách vznikají, se vyrábí elektřina.
Máme všechno. Jako dřív
Při pohledu na "vyšňořenou" vesnici není těžké pochopit jednu zvláštnost: opravdu, najít v Radimi někoho, komu by skládka vadila, skutečně nejde. "Podívejte se, jak to tady vypadá? Copak proti ní něco můžu mít?" říká výmluvně důchodce Jan Kuchař.
Zatímco v jiných českých vesnicích zkrachoval i ten poslední krámek, tady mají obchody dva. Obec totiž měla peníze na to, aby jeden svůj dům upravila a pronajala ho soukromníkovi. Hned vedle náměstíčka uprostřed vesnice stojí nové bytovky, o kousek dál penzion pro důchodce, zájem o obecní pozemky na stavbu rodinných domů je obrovský. Škola je plná dětí, fasáda nové školky září na celou ulici. "Skládka je dost daleko a ani nesmrdí. A jestli z ní má obec peníze, tak proč by tady neměla být?" diví se na novém dětském hřišti mladá maminka, která se stydí říci své jméno. A navíc za vodu platí lidé symbolických šestnáct korun za kubík. Ceny dotuje obec, takže v nedalekém devítitisícovém Českém Brodě můžou jen závidět - tam za vodu platí padesát. Kdyby si chtěl někdo rýpnout, řekl by: Ráj jako za komunismu. Radim totiž vždycky měla pověst "rudé" vesnice, a byť tady komunisté v několika volbách za sebou hodně ztratili, pořád je volí 30 procent lidí.
Plasty? Skryté peníze
Jak se lidé v Radimi ke skládce staví, nejlépe dokládá chvíle, kdy se radní rozhodli, že skládku rozšíří až na 33 hektarů. Zatímco jinde by se sepisovaly petice, tady se proti nepostavil vůbec nikdo.
Obec se sice kvůli tomu bude muset zadlužit neuvěřitelnými 120 miliony, ale podle odhadů za deset let by měla znovu vydělávat. Už proto, že odpadů přibývá: před deseti lety 80 tisíc tun, dnes 110 tisíc.
Navíc se rýsuje další byznys - třídění. Obec nejspíš nechá nějakou soukromou firmu, aby u skládky postavila linku na zpracování plastových lahví. "Už se byl na skládce podívat jeden Angličan a říkal, že si šlapeme po penězích," říká starosta Bitrman.
Odpověď, proč to tak je, leží za kopcem - v obrovské hoře odpadků. A to doslova: jen pár set metrů nad vesnicí se rozkládá jedna z největších skládek domovního odpadu v Česku. Dolů do vesnice sice občas přiletí igelitový pytlík, ale hlavně odtud tečou velké peníze.
V Radimi totiž před třinácti lety přišli na dobrý byznys: skládku, na niž vyvážejí popelnice všechna města téhle části středních Čech, začali provozovat sami, třebaže za cenu desetimilionových investic.
Ta nyní vesnici s tisícovkou obyvatel přinese do rozpočtu ročně skoro 40 milionů korun. I díky tomu jsou po celé obci opravené silnice, lidé platí jen symbolické poplatky za některé služby a parcely na nové domy si může zastupitelstvo dovolit prodávat mnohem levněji, než je v okolí zvykem.
A navíc to nevypadá, že by skládka neměla v budoucnu přinášet obci ještě víc. Už teď připravují radní plány na její rozšíření, aby odpady vydělávaly ještě dalších padesát let.
Jenže jako by se tady o tom, že je skládka skvělé podnikání, neslušelo mluvit. Zmínit se před starostou, že obec je a bude díky ní bohatá, znamená narazit. "Jestli se máme bavit takhle, tak vám rovnou řeknu na shledanou," vzpírá se starosta Jiří Bitrman.
Ale čísla mluví jasně: osmdesátimilionový rozpočet si opravdu nemůže dovolit žádná vesnice v okolí. Bitrman nakonec připouští: "Bez skládky bychom na spoustu věcí neměli. Za ta léta přišla spousta nabídek, abychom ji pronajali firmě, ale nikdy jsme na to nekývli. A ani to neuděláme."
Jak vlastně vypadá ten "zlatý důl"? Nečekejte nic objevného. Zkrátka kopec odpadků, který už z větší části zaplnil tříhektarový dolík, jež se tady dřív rozkládal. Pracuje tady několik strojů a pár zaměstnanců.
Do oploceného areálu vjíždí jeden plný náklaďák za druhým - denně jich je kolem osmdesáti. Z vesnice sem není vidět, pro obyvatele určitě výhoda. Tady na kopci fouká vítr, takže odpadky nepáchnou. "Uvnitř fotit nedovolujeme, chráníme si technologii před konkurencí," vysvětluje před hlavní branou starosta Bitrman.
První skládka tady vznikla už v osmdesátých letech. Když odborníci po havárii nedalekého ropovodu hledali vhodné místo pro uložení kontaminované zeminy, objevili právě Radim.
Našli tady jílovité podloží, které nepropustí téměř nic - jako by někdo natáhl pod zem pevnou plachtu. Později se přihlásily lázeňské Poděbrady s tím, že by chtěly na skládku vyvážet svůj odpad. A tak si začátkem 90. let radní řekli: Dobře, uděláme moderní skládku a začneme podnikat.
Už v roce 1993 přitom skoro zachránili Prahu před zahlcením odpadky - když přestala sloužit tehdy jediná pražská skládka v Dolních Chabrech, vše se vozilo právě do Radimi. Plocha se postupně rozrostla na dnešních devět hektarů. Nepřetržitě se sleduje, jestli odpady neohrožují spodní vody a z plynů, které v haldách vznikají, se vyrábí elektřina.
Máme všechno. Jako dřív
Při pohledu na "vyšňořenou" vesnici není těžké pochopit jednu zvláštnost: opravdu, najít v Radimi někoho, komu by skládka vadila, skutečně nejde. "Podívejte se, jak to tady vypadá? Copak proti ní něco můžu mít?" říká výmluvně důchodce Jan Kuchař.
Zatímco v jiných českých vesnicích zkrachoval i ten poslední krámek, tady mají obchody dva. Obec totiž měla peníze na to, aby jeden svůj dům upravila a pronajala ho soukromníkovi. Hned vedle náměstíčka uprostřed vesnice stojí nové bytovky, o kousek dál penzion pro důchodce, zájem o obecní pozemky na stavbu rodinných domů je obrovský. Škola je plná dětí, fasáda nové školky září na celou ulici. "Skládka je dost daleko a ani nesmrdí. A jestli z ní má obec peníze, tak proč by tady neměla být?" diví se na novém dětském hřišti mladá maminka, která se stydí říci své jméno. A navíc za vodu platí lidé symbolických šestnáct korun za kubík. Ceny dotuje obec, takže v nedalekém devítitisícovém Českém Brodě můžou jen závidět - tam za vodu platí padesát. Kdyby si chtěl někdo rýpnout, řekl by: Ráj jako za komunismu. Radim totiž vždycky měla pověst "rudé" vesnice, a byť tady komunisté v několika volbách za sebou hodně ztratili, pořád je volí 30 procent lidí.
Plasty? Skryté peníze
Jak se lidé v Radimi ke skládce staví, nejlépe dokládá chvíle, kdy se radní rozhodli, že skládku rozšíří až na 33 hektarů. Zatímco jinde by se sepisovaly petice, tady se proti nepostavil vůbec nikdo.
Obec se sice kvůli tomu bude muset zadlužit neuvěřitelnými 120 miliony, ale podle odhadů za deset let by měla znovu vydělávat. Už proto, že odpadů přibývá: před deseti lety 80 tisíc tun, dnes 110 tisíc.
Navíc se rýsuje další byznys - třídění. Obec nejspíš nechá nějakou soukromou firmu, aby u skládky postavila linku na zpracování plastových lahví. "Už se byl na skládce podívat jeden Angličan a říkal, že si šlapeme po penězích," říká starosta Bitrman.
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích
