Nakládání s odpadem se během posledních let velice změnilo a posunulo směrem k lepšímu.
Povolit místo k uložení stavebního odpadu je riziko
Přesto Česká inspekce životního prostředí každoročně zaznamenává desítky prohřešků, které si vyslouží pokutu. O těch nejzávažnějších jsme hovořili s ředitelkou inspekce Ing. Evou Tylovou.
S jakými nedostatky se pracovníci inspekce setkávají nejčastěji?
Nejvýznamnější problém, který se objevuje v souvislosti se zvýšenou stavební činností, je ukládání stavebního odpadu na místa, která k tomu nejsou příslušná, tedy mimo skládku. Často se tak děje na základě povolení městských a obecních úřadů. Měly by si ale velmi dobře rozmyslet, komu a proč takové povolení vydávají. Může se stát nejen to, že firma naveze odpadu mnohem víc, než bylo povoleno, ale také to, že pak tento odpad zůstane na místě dlouho po povoleném termínu. Třeba jako v Praze na Kačerově, kde je dodnes hora zeminy, kterou tam uložila firma Interstar Praha, s. r. o., při výstavbě svého obchodního domu. Tohle by si obce měly velmi hlídat. Pokud se nedomohou nápravy, ať se obrátí na naši inspekci.
Proč obce takové deponie vůbec povolují? Mohou žádost odmítnout?
Také se ptám, proč; odmítnout samozřejmě mohou, je to v jejich pravomoci. Ale my se s takovými případy setkáváme dost často. Pro investora výstavby je to samozřejmě jednodušší, protože uložení odpadu na skládku stojí nemalé peníze.
Co se s takovou horou odpadu pak stane? Je možné ji nějak využít?
Jen v dost řídkých případech a přirozeně na základě povolení třeba pro výstavbu protihlukových valů, případně z ní udělat umělý kopec. Ale znovu opakuji, to jsou dost zanedbatelné případy. Proto mé varování na adresu obcí zní, pozor, když za vámi někdo přijde s tím, že chce ukládat zeminu, nejraději nic takového nepovolovat. A pokud přece jen ano, důkladně si prověřit o koho jde, hlídat, zda ukládaná zemina není třeba kontaminovaná, zda v ní není přimíchán stavební odpad, zda je dodržena dohodnutá kubatura navážky a doba, po kterou tam tento odpad zůstává.
Existují ještě případy, kdy k nám vozili cizinci, hlavně Němci, svůj odpad, který pohazovali kolem hranice?
Rozhodně to už není takový problém jako počátkem 90. let, kdy se cizinci u nás zbavovali hlavně elektrospotřebičů. Další vlna přišla po roce 2006. Napomohla tomu německá legislativa, která od roku 2005 nařizuje, že každý odpad musí být před uložením na skládku předtříděn. To nakládání s odpady v Německu velmi zdražilo a výsledkem byly masivní pokusy dovézt je do České republiky. Nejčastěji šlo o částečně vytříděné výrobky, jako jsou koberce, boty, šaty apod. Ale společnou a účinnou spoluprací celníků, policie a naší inspekce se podařilo nejen drobnější, ale také velké dovozy odpadu zastavit, i když se občas ještě podobný pokus objeví. Třeba teď nedávno jsme společně s celníky zadrželi auto, v němž cizinec vezl azbestové dlaždice, tedy velmi nebezpečný odpad. Pokud jde ale o ty běžné černé skládky, bohužel je tvoří téměř výhradně občané naší země.
Co s tím obce mohou dělat?
Záleží na tom, jak si své území hlídají. Je pravda, že zejména v rekreačních oblastech to bývá problém. Ale mám osobní zkušenost a starostové mi to potvrzují, že pokud je v obci pořádek, pravidelně se uklízí a odstraní hned ten první odhozený sáček, je celkově odpadu méně. To je psychologický moment a stará známá pravda, že pořádek dělá pořádek. Když už někde černá skládka vznikne, neměli by se bát si ji pozorně prohlédnout, protože v ní často bývá něco, co viníka bezpečně identifikuje. V Německu se to dělá běžně. Vím, že zejména malé obce nemají moc peněz, ale možná i tak by se vyplatilo najmout třeba nějakého důchodce, který by obec třikrát čtyřikrát denně prošel. Určitě by si všiml, že třeba někdo seká trávu, a ta se pak ocitne na kraji lesa. Myslím, že by to odradilo většinu těch, kteří nepořádek dělají.
Smí se vůbec odpad dovážet?
Nebezpečný pouze k využití. Povolení na dovoz předtříděného odpadu a takového, který je vlastně surovinou, například slinek, vydává ministerstvo životního prostředí. Další druhy odpadu uvedeného na zeleném seznamu, jako například PET lahve, sklo, se dovážejí bez povolení. Dovoz nevytříděného odpadu za účelem podnikání je ale velmi problematický. Jakmile se musí počítat s určitou fází předtřídění, vyvstává riziko, že se doveze i nepovolený odpad a ve větším než povoleném množství, protože se to velmi obtížně kontroluje. Je třeba dát pozor i na takové dovozy, které sice vezou odpad, ale deklarují jej jako něco jiného. To byl případ Libčevse, kde vznikl velký sklad věcí deklarovaných při dovozu jako zboží pro second hand - šaty, boty, koberce, prádlo. Dovozce tvrdil, že toto zboží u nás nějak přepracuje, ale ukázalo se to jako nereálné. A možná je dovezl už s tím, že je zpracovávat vůbec nebude.
Do jaké míry je problémem ukládání nebezpečného odpadu?
Nakládání s nebezpečnými odpady je u nás už na vysoké úrovni. Spíš se potýkáme s úniky poplatků za jejich ukládání. Často bývají tyto odpady deklarovány jen jako zabezpečovací vrstva na skládce, i když to zjevně není pravda. Úniky touto cestou jdou řádově do desítek milionů korun a je třeba to napravit změnou legislativy. Dalším problémem je, že některé nebezpečné odpady obsahující nebezpečné látky, konkrétně elektrárenské popílky, se jednoduchou úpravou, třeba jen tím, že se smíchají s vodou nebo jinou substancí, "změní" v certifikované výrobky a jako takové jsou uloženy volně do terénu. My s tím nemůžeme nic dělat, protože už nejde o odpad, ale o výrobky. Takový případ teď řešíme v Lužci nad Vltavou, kde se přes odpor obce, ale se svolením Báňského úřadu začala zavážet vytěžená pískovna takzvanými certifikovanými popílky, k nimž přibyly i nějaké další odpady. Ve svém důsledku pak tyto tzv. výrobky kontaminovaly podzemní vody v okolí pískovny. Teď v této věci vedeme správní řízení.
Jak je to vůbec možné? To zákony dovolují?
Bohužel, konkrétně to probíhalo tak, že elektrárenská společnost popílky prodala jako výrobky a majitel pískovny je sem zavezl. Je to dost ostudné; domnívám se, že elektrárenská společnost vykazuje dostatečně velký zisk, aby mohla mít i na řádné uložení odpadů a jejich likvidaci na úrovni 21. století, a ne je papírově přeměňovat v certifikované stavební výrobky. Tyto certifikace se vydávají jak na běžícím pásu. To by se teď mělo změnit s platností nařízení Evropské unie, které známe pod zkratkou REACH. Znamená to, že od určitého data musí být všechny chemické látky a výrobky z nich zaregistrovány a otestovány na vlastnosti, které by mohly být škodlivé vůči životnímu prostředí. Pro úplnou implementaci nařízení REACH je už pak jen nutné přijmout novelu zákona o chemických látkách, v němž se stanovují kompetence jednotlivých orgánů vůči REACH. Novela sice už Parlamentem České republiky prošla, ale prezident ji nepodepsal, takže se bude muset projednávat znovu.
Nakolik se daří vymáhat uložené pokuty?
Pokud hovoříme o odpadech, pak jsme loni udělili na základě 698 kontrol, které v roce 2007 nabyly právní moci, pokuty ve výši více než 76 milionů korun. Vymoci pokutu není problém, jestliže firma nebo osoba, které ji dostaly, existují a jsou alespoň trochu solventní. Využíváme služeb exekutorů a ti vymáhají peněžní plnění velice účinně. Problém nastává, když jde o tzv. bílé koně nebo firma zkrachuje. Další potíže nastávají při vymáhání nepeněžitých plnění, tedy nápravných opatření. Třeba když někdo zaveze odpadem údolí a my mu uložíme, aby je opět vyčistil. Pokud se to nestane, umožňuje nám zákon realizovat nápravu vlastními silami a pak vymáhat peníze po viníkovi. To je ale problém, protože my na to nemáme dostatečné finanční prostředky. Ani exekutoři se nechtějí takovými případy zabývat, protože legislativa jim k tomu nedává dostatečný prostor.
Chtěla byste na závěr něco vzkázat obcím?
Přála bych si, aby jejich představitelé své území bedlivě sledovali, všímali si deliktů proti životnímu prostředí. Hlavně těch záměrných, z nichž jejich původcům plyne zisk. Pokud zjistí náznaky takového chování, ať urychleně kontaktují kraj, policii, naši inspekci. Čím dříve, tím lépe.
AUTOR: JIŘINA ONDRÁČKOVÁ
Může se hodit
Od 1. září má ČIŽP zavedenou zelenou, tedy bezplatnou linku 800 011 011. Funguje během pracovní doby, od 8:00 do 16:00 hodin. Jejím prostřednictvím může kdokoli žádat o radu či o pomoc. Po této době se lze s urgentními případy obrátit na havarijní službu jednotlivých inspektorátů. Kontakty lze najít na webové adrese www.cizp.cz
S jakými nedostatky se pracovníci inspekce setkávají nejčastěji?
Nejvýznamnější problém, který se objevuje v souvislosti se zvýšenou stavební činností, je ukládání stavebního odpadu na místa, která k tomu nejsou příslušná, tedy mimo skládku. Často se tak děje na základě povolení městských a obecních úřadů. Měly by si ale velmi dobře rozmyslet, komu a proč takové povolení vydávají. Může se stát nejen to, že firma naveze odpadu mnohem víc, než bylo povoleno, ale také to, že pak tento odpad zůstane na místě dlouho po povoleném termínu. Třeba jako v Praze na Kačerově, kde je dodnes hora zeminy, kterou tam uložila firma Interstar Praha, s. r. o., při výstavbě svého obchodního domu. Tohle by si obce měly velmi hlídat. Pokud se nedomohou nápravy, ať se obrátí na naši inspekci.
Proč obce takové deponie vůbec povolují? Mohou žádost odmítnout?
Také se ptám, proč; odmítnout samozřejmě mohou, je to v jejich pravomoci. Ale my se s takovými případy setkáváme dost často. Pro investora výstavby je to samozřejmě jednodušší, protože uložení odpadu na skládku stojí nemalé peníze.
Co se s takovou horou odpadu pak stane? Je možné ji nějak využít?
Jen v dost řídkých případech a přirozeně na základě povolení třeba pro výstavbu protihlukových valů, případně z ní udělat umělý kopec. Ale znovu opakuji, to jsou dost zanedbatelné případy. Proto mé varování na adresu obcí zní, pozor, když za vámi někdo přijde s tím, že chce ukládat zeminu, nejraději nic takového nepovolovat. A pokud přece jen ano, důkladně si prověřit o koho jde, hlídat, zda ukládaná zemina není třeba kontaminovaná, zda v ní není přimíchán stavební odpad, zda je dodržena dohodnutá kubatura navážky a doba, po kterou tam tento odpad zůstává.
Existují ještě případy, kdy k nám vozili cizinci, hlavně Němci, svůj odpad, který pohazovali kolem hranice?
Rozhodně to už není takový problém jako počátkem 90. let, kdy se cizinci u nás zbavovali hlavně elektrospotřebičů. Další vlna přišla po roce 2006. Napomohla tomu německá legislativa, která od roku 2005 nařizuje, že každý odpad musí být před uložením na skládku předtříděn. To nakládání s odpady v Německu velmi zdražilo a výsledkem byly masivní pokusy dovézt je do České republiky. Nejčastěji šlo o částečně vytříděné výrobky, jako jsou koberce, boty, šaty apod. Ale společnou a účinnou spoluprací celníků, policie a naší inspekce se podařilo nejen drobnější, ale také velké dovozy odpadu zastavit, i když se občas ještě podobný pokus objeví. Třeba teď nedávno jsme společně s celníky zadrželi auto, v němž cizinec vezl azbestové dlaždice, tedy velmi nebezpečný odpad. Pokud jde ale o ty běžné černé skládky, bohužel je tvoří téměř výhradně občané naší země.
Co s tím obce mohou dělat?
Záleží na tom, jak si své území hlídají. Je pravda, že zejména v rekreačních oblastech to bývá problém. Ale mám osobní zkušenost a starostové mi to potvrzují, že pokud je v obci pořádek, pravidelně se uklízí a odstraní hned ten první odhozený sáček, je celkově odpadu méně. To je psychologický moment a stará známá pravda, že pořádek dělá pořádek. Když už někde černá skládka vznikne, neměli by se bát si ji pozorně prohlédnout, protože v ní často bývá něco, co viníka bezpečně identifikuje. V Německu se to dělá běžně. Vím, že zejména malé obce nemají moc peněz, ale možná i tak by se vyplatilo najmout třeba nějakého důchodce, který by obec třikrát čtyřikrát denně prošel. Určitě by si všiml, že třeba někdo seká trávu, a ta se pak ocitne na kraji lesa. Myslím, že by to odradilo většinu těch, kteří nepořádek dělají.
Smí se vůbec odpad dovážet?
Nebezpečný pouze k využití. Povolení na dovoz předtříděného odpadu a takového, který je vlastně surovinou, například slinek, vydává ministerstvo životního prostředí. Další druhy odpadu uvedeného na zeleném seznamu, jako například PET lahve, sklo, se dovážejí bez povolení. Dovoz nevytříděného odpadu za účelem podnikání je ale velmi problematický. Jakmile se musí počítat s určitou fází předtřídění, vyvstává riziko, že se doveze i nepovolený odpad a ve větším než povoleném množství, protože se to velmi obtížně kontroluje. Je třeba dát pozor i na takové dovozy, které sice vezou odpad, ale deklarují jej jako něco jiného. To byl případ Libčevse, kde vznikl velký sklad věcí deklarovaných při dovozu jako zboží pro second hand - šaty, boty, koberce, prádlo. Dovozce tvrdil, že toto zboží u nás nějak přepracuje, ale ukázalo se to jako nereálné. A možná je dovezl už s tím, že je zpracovávat vůbec nebude.
Do jaké míry je problémem ukládání nebezpečného odpadu?
Nakládání s nebezpečnými odpady je u nás už na vysoké úrovni. Spíš se potýkáme s úniky poplatků za jejich ukládání. Často bývají tyto odpady deklarovány jen jako zabezpečovací vrstva na skládce, i když to zjevně není pravda. Úniky touto cestou jdou řádově do desítek milionů korun a je třeba to napravit změnou legislativy. Dalším problémem je, že některé nebezpečné odpady obsahující nebezpečné látky, konkrétně elektrárenské popílky, se jednoduchou úpravou, třeba jen tím, že se smíchají s vodou nebo jinou substancí, "změní" v certifikované výrobky a jako takové jsou uloženy volně do terénu. My s tím nemůžeme nic dělat, protože už nejde o odpad, ale o výrobky. Takový případ teď řešíme v Lužci nad Vltavou, kde se přes odpor obce, ale se svolením Báňského úřadu začala zavážet vytěžená pískovna takzvanými certifikovanými popílky, k nimž přibyly i nějaké další odpady. Ve svém důsledku pak tyto tzv. výrobky kontaminovaly podzemní vody v okolí pískovny. Teď v této věci vedeme správní řízení.
Jak je to vůbec možné? To zákony dovolují?
Bohužel, konkrétně to probíhalo tak, že elektrárenská společnost popílky prodala jako výrobky a majitel pískovny je sem zavezl. Je to dost ostudné; domnívám se, že elektrárenská společnost vykazuje dostatečně velký zisk, aby mohla mít i na řádné uložení odpadů a jejich likvidaci na úrovni 21. století, a ne je papírově přeměňovat v certifikované stavební výrobky. Tyto certifikace se vydávají jak na běžícím pásu. To by se teď mělo změnit s platností nařízení Evropské unie, které známe pod zkratkou REACH. Znamená to, že od určitého data musí být všechny chemické látky a výrobky z nich zaregistrovány a otestovány na vlastnosti, které by mohly být škodlivé vůči životnímu prostředí. Pro úplnou implementaci nařízení REACH je už pak jen nutné přijmout novelu zákona o chemických látkách, v němž se stanovují kompetence jednotlivých orgánů vůči REACH. Novela sice už Parlamentem České republiky prošla, ale prezident ji nepodepsal, takže se bude muset projednávat znovu.
Nakolik se daří vymáhat uložené pokuty?
Pokud hovoříme o odpadech, pak jsme loni udělili na základě 698 kontrol, které v roce 2007 nabyly právní moci, pokuty ve výši více než 76 milionů korun. Vymoci pokutu není problém, jestliže firma nebo osoba, které ji dostaly, existují a jsou alespoň trochu solventní. Využíváme služeb exekutorů a ti vymáhají peněžní plnění velice účinně. Problém nastává, když jde o tzv. bílé koně nebo firma zkrachuje. Další potíže nastávají při vymáhání nepeněžitých plnění, tedy nápravných opatření. Třeba když někdo zaveze odpadem údolí a my mu uložíme, aby je opět vyčistil. Pokud se to nestane, umožňuje nám zákon realizovat nápravu vlastními silami a pak vymáhat peníze po viníkovi. To je ale problém, protože my na to nemáme dostatečné finanční prostředky. Ani exekutoři se nechtějí takovými případy zabývat, protože legislativa jim k tomu nedává dostatečný prostor.
Chtěla byste na závěr něco vzkázat obcím?
Přála bych si, aby jejich představitelé své území bedlivě sledovali, všímali si deliktů proti životnímu prostředí. Hlavně těch záměrných, z nichž jejich původcům plyne zisk. Pokud zjistí náznaky takového chování, ať urychleně kontaktují kraj, policii, naši inspekci. Čím dříve, tím lépe.
AUTOR: JIŘINA ONDRÁČKOVÁ
Může se hodit
Od 1. září má ČIŽP zavedenou zelenou, tedy bezplatnou linku 800 011 011. Funguje během pracovní doby, od 8:00 do 16:00 hodin. Jejím prostřednictvím může kdokoli žádat o radu či o pomoc. Po této době se lze s urgentními případy obrátit na havarijní službu jednotlivých inspektorátů. Kontakty lze najít na webové adrese www.cizp.cz
Zdroj:Moderní obec
Sdílet článek na sociálních sítích
