MŽP zveřejnilo návrh alokačního plánu pro druhé obchodovací období

Ve čtvrtek 31. května, byl zveřejněn návrh Národního alokačního plánu (NAP) pro druhé obchodovací období (2008 – 2012), který byl připraven ve spolupráci ministerstva životního prostředí a ministerstva průmyslu a obchodu. V rámci tohoto plánu bude 399 českým průmyslovým podnikům ročně přiděleno 86,8 milionů povolenek na vypouštění emisí oxidu uhličitého. Tento návrh ještě není zcela definitivní a může doznat úprav podle výsledků veřejného projednávání, které bude probíhat v následujících třiceti dnech. Po projednávání a zpracování připomínek bude NAP předložen vládě ČR a následně bude postoupen ke konečnému schválení Evropské komisi do Bruselu.

Evropská komise rozhodla o návrhu NAP II, předloženém českou vládou, 26. března. Původní návrh na roční příděl 101,9 milionu povolenek zkrátila o cca 15 %. Komisi k tomuto rozhodnutí vedlo zejména srovnání s ověřenými emisemi českých podniků v letech 2005 a 2006, které byly výrazně nižší než hodnota alokace pro první obchodovací období (2005 – 2007), která činila 97,6 milionu povolenek. Obdobně postupovala Komise i u ostatních zemí EU.

Systém obchodování s emisemi skleníkových plynů je v současné době jedním z nejvýznamnějších ekonomických nástrojů v rámci globálního snižování emisí skleníkových plynů. Mezi dominantní patří zejména evropský systém Emission Trading Scheme (EU ETS), jenž stanovuje emisní stropy v podobě přidělených povolenek pro cca 11 000 největších emitentů v EU-27.

Systém EU ETS umožňuje průmyslovým podnikům zařazeným do systému obchodování flexibilně snižovat emise a tím přispívat k naplnění národních emisních cílů. Flexibilita je dána tím, že jednotlivé subjekty se rozhodují podle ekonomických stimulů, které jsou dány především cenou povolenky na trhu a náklady na snižování emisí. Podle tohoto principu se jednotliví “hráči“ na trhu rozhodují – obchodují s povolenkami. Systém takto stimuluje k realizaci úsporných opatření, ke zvyšování energetické efektivity a k vyššímu využívání obnovitelných zdrojů energie.   

V České republice je v systému EU ETS je v současné době registrováno 399 zařízení, která jsou odpovědná za cca 65 % emisí oxidu uhličitého v ČR. Pro stanovení alokace byl použit podobný přístup, který využila komise, která použila ověřené údaje o emisích za poslední dva roky. Česká zařízení emitovala v roce 2005 82,4 milionu tun CO₂ a v roce 2006 83,6 milionu tun CO₂ a tyto hodnoty byly použity jako základní pro stanovení konečné hodnoty alokace na každé zařízení.

Ministerstvo použilo pro stanovení alokace následující principy:

1.      Celkový maximální alokovaný objem povolenek na období 2008 – 2012 je pětinásobek roční kvóty stanovené Evropskou komisí, která činí cca 86,8 milionu povolenek (každá povolenka se vydává pro jednu tunu CO₂).

2.      Rezerva pro nová zařízení je 1,29 milionu povolenek ročně. Nevyužité povolenky z této rezervy budou prodány v aukci na konci druhého obchodovacího období. (Při vydávání povolenek z rezervy bude v případě energetiky přihlédnuto k nejlepším dostupných technikám a technologiím daného procesu)

3.      Rezerva pro projekty společné implementace (Joint Implementation) je stanovena ve výši 99 389 povolenek ročně

4.      Bylo zrušeno sektorové členění a veškeré bonusy a korekce známé z NAP I Provozovatelé mohou uplatnit místo povolenek jednotky flexibilních mechanismů Kjótského protokolu ERU a CER až do výše 10 % alokace.

5.      Zařízení jsou pro potřeby alokace rozdělena na dva soubory – zařízení s ročními emisemi CO₂ do 50 tisíc tun (1. soubor, dále jen „malá zařízení“) a zařízení s emisemi CO₂ nad 50 tisíc tun (2. soubor, dále jen „velká zařízení“),

6.      V 1. souboru je jednotlivým zařízením přidělen objem povolenek odpovídající 1,08 násobku průměrné hodnoty z emisí z let 2005 – 2006. Ve 2. souboru je každému zařízení přidělen počet povolenek odpovídající 1,017296 násobku průměrné hodnoty z emisí z let 2005 – 2006

7.      Je zavedena korekce na úrovni 20 % meziroční odchylky pro oba soubory zařízení. Korigovaná zařízení s odchylkou rovnou nebo vyšší než 20 % pak mají alokaci na úrovni vyšší z hodnot emisí roků 2005 – 2006. Tento princip byl stanoven za účelem zamezení výrazných podalokací/přealokací u zařízení s významnou meziroční odchylkou. 

Konečné hodnoty pro oba soubory zařízení obsahuje následující tabulka:

Jako kritérium rozdělení zařízení do souborů bylo zvoleno kritérium velikosti zařízení/množství emisí, nikoli příslušnost zařízení k určitému odvětví. 303 zařízení emitovalo v roce 2005 nebo 2006 méně než 50 tisíc tun oxidu uhličitého. Těchto 303 malých zařízení vyprodukovalo 4,6 % emisí z celkového množství 82,4 milionu tun v roce 2005 a 4,4 % emisí z 83,6 mil. tun v roce 2006. Na zbývajících 96 zařízení tedy připadá 95,4 % (resp. 95,6 %) veškerých emisí.

Malá zařízení jsou výrazně citlivější vůči vnějším vlivům, mají často menší diverzitu produkce a zákazníků, mají nižší elasticitu energetické efektivnosti své produkce. Transakční a administrativní náklady v porovnání s omezenými výnosy z obchodování představují u malých emitentů větší zátěž a tito mají často omezené kapitálové reservy využitelné k modernizaci. Také jejich emise jsou méně předvídatelné a vykazují větší meziroční výkyvy než u velkých zařízení. Tyto skutečnosti jsou proto v návrhu zohledněny a malým zařízením byla navržena vyšší hodnota růstu než zařízením velkým.