Cestovní mapa proti klimatickým změnám

Po letech popírání, otálení, odvádění pozornosti a překrucování mění klimatické změny politické klima.

Dnes už bývalý australský premiér John Howard se stal prvním nejvyšším výkonným představitelem státu, který prohrál volby do značné míry kvůli své neschopnosti reagovat na obavy občanů z globálního oteplování. Nově zvolený premiér Kevin Rudd naopak prohlásil, že ze snahy zabránit globálnímu oteplování učiní po nástupu do úřadu svou hlavní prioritu.

Naklání se čas

Probuzení Austrálie přitom není ojedinělým příkladem. Třiaosmdesát procent Číňanů podporuje kroky, které by zbrzdily nástup klimatických změn. Pro roky 2006 až 2010 plánuje Čína zlepšení energetické účinnosti o pětinu, zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie o 15 procent a pokračování v rozsáhlém programu zalesňování.

Rovněž ve Spojených státech se debata posouvá, byť až příliš pomalu. Všichni demokratičtí kandidáti na úřad prezidenta sice schvalují ráznou akci na snížení emisí. Avšak mezi republikány je jediným zastáncem celostátní zákonné úpravy zaměřené na boj proti oteplování senátor John McCain. Fred Thompson pak sice existenci globálního oteplování na svých webových stránkách připouští, ale nehodlá uznat, že jej způsobuje člověk.

V řadě prezidentských debat se moderátoři ptali na globální oteplování pouze jednou. Analytici a politici ještě stále plně nepochopili, co se mezi obyčejnými lidmi po celé zemi děje.

Pět států amerického Středozápadu, mimo jiné Illinois, Kansas a Michigan, oznámilo před několika týdny záměr omezit emise skleníkových plynů a zahájit regionální program obchodování s nimi. Následují tak příkladu deseti států amerického Severovýchodu a šesti západních států s Kalifornií v čele.

Dohromady tyto státy představují více než polovinu americké ekonomiky. Dvacet sedm společností - mimo jiné General Electric, General Motors, DuPont, Caterpillar, ale i ropné a těžební firmy a společnosti veřejných služeb - se nyní spojilo s předními ekologickými skupinami. A žádají americký Kongres, aby podnikl rychlé kroky k zavedení limitů platných pro celou ekonomiku a zaměřených na snížení emisí.

Problém je v tom, že se krátí čas. Britští vědci publikovali letos na podzim zjištění, že emisí oxidu uhličitého přibývá až o třetinu rychleji, než se dosud předpokládalo. Prudké zvyšování emisí naznačuje, že nebezpečným dopadům klimatických změn budeme v nadcházejících desetiletích čelit ještě rychleji, než jsme dosud měli za to.

Bez Ameriky to nepůjde

Proto je mezinárodní konference o klimatu v indonéském Bali klíčovým testem. Představitelé více než 180 zemí se zde setkali, aby vytyčili kurz vedoucí k nové globální dohodě o kontrole klimatických změn.

Svět ví, že žádná dohoda nemůže uspět bez Spojených států. Americký prezident sice připustil, že globální oteplování představuje problém, ale odmítl připojit Spojené státy k úsilí o snížení emisí. A přijmout tak za svůj cíl zastavení akumulace skleníkových plynů v atmosféře, než se jejich obsah oproti stavu před průmyslovou revolucí zdvojnásobí.

Prezident George W. Bush musí uznat, že podle nových důkazů je boj proti oteplování naléhavý. Musí zavázat Spojené státy k vytrvalému snižování emisí. A také podpořit snahu obou stran v Kongresu schválit legislativní návrh boje s klimatickými změnami. Pokud to udělá, bude mít silnou pozici k tomu, aby mohl žádat o reakci i další státy.

Reaganův muž na cestách

Všechny země přítomné na Bali rovněž vědí, že nemohou uspět bez Číny. Také v tomto případě by se George Bush mohl postavit do čela. Měl by uložit náměstkovi ministryně zahraničí Johnu Negropontemu, aby se připojil k ministrovi financí Henrymu Paulsonovi během jeho chystané cesty do Číny a pokusil se s touto zemí nalézt v otázce globálního oteplování společnou řeč.

John Negroponte působil na ministerstvu zahraničí v administrativě Ronalda Reagana jako nejvyšší představitel zodpovědný za ekologii. A sehrál také významnou roli při jednání o Montrealském protokolu o ochraně ozonové vrstvy, což byl jeden z největších úspěchů mezinárodní ekologické diplomacie.

Z Pekingu by pak měl prezident poslat Negroponteho na Bali, kde jsou zatím Spojené státy jedinou významnou zemí bez zastoupení na ministerské úrovni. Negroponte by měl narýsovat cestovní mapu s cílem dosáhnout spravedlivé a všechny strany zahrnující globální dohody o snížení emisí.

Cestovní mapa by měla vytvořit podmínky pro rozšíření současného trhu obchodování s emisemi. Měl aby také podpořit program rozvoje a zavádění výkonných a účinných technologií a zahájit razantní úsilí o ochranu zbývajících světových pralesů.

To bude vyžadovat nápadité financování a investice, které by mohly přispět i k vytvoření významných příležitostí pro americký průmysl. A v neposlední řadě musí taková cestovní mapa také začít řešit otázku, jak se Zeměkoule bude adaptovat na změny způsobené naší nečinností.

Modlitba za déšť

Před několika týdny vedl guvernér státu Georgia Sonny Perdue ve vyprahlé Atlantě modlitbu za déšť. Někteří z jeho spoluobčanů si s sebou vzali deštníky. Dokonce i trochu sprchlo. My všichni bychom se však neměli jen modlit za úspěch na Bali, ale přispět také k tomu, aby se stal realitou.

John F. Kerry, senátor za stát Massachusetts, je vedoucím delegace amerického Senátu na konferenci o klimatických změnách na Bali. Jonathan Lash je prezidentem organizace World Resources Institute.