První čichači ovzduší v Jihlavě prošli „kalibrací“

Autobus označený nápisem Zájezd přivezl ve čtvrtek do jihlavské průmyslové zóny třicet čichačů na "kalibraci nosů". Ano, čtete správně. Na Vysočině se uskutečnilo první školení dobrovolníků, kteří se budou podílet na akci "Nos Jihlavy". Pomocí vlastního čichu budou pomáhat odborníkům analyzovat, nakolik ovzduší v krajském městě jeho obyvatele obtěžuje.

"Zatím se nám přihlásilo 151 dobrovolníků, optimální počet by byl kolem dvou set padesáti. I v tomto počtu ale můžeme akci zahájit," řekl tajemník magistrátu Lubomír Dohnal. Po krátké teoretické přípravě na radnici vyrazili dopoledne první dobrovolníci na praktickou část přípravy na "čichání" ovzduší.

Na náměstí u kašny v kruhu obestoupili Ivana Koláčného ze Zdravotního ústavu v Brně, který pro Jihlavu celý projekt zajišťuje. "Čichejme chvíli a pak si řekneme, co cítíme," řekl Koláčný.

Čichači nasáli vzduch chřípím, vypadalo to jako meditační soustředění. Chvíle mlčení, soustředění. "Já cítím párky," pronesl jeden z mužů. "Já zase cítím parfém," kývl hlavou Koláčný.

"Problém je, že kdo vám tu káže vodu, sám pije víno. Jsem sám alergik, a proto nemohu dát objektivní informaci, čich mi nefunguje úplně dobře," přiznal s úsměvem.

Pak vysvětlil, že pro účely projektu není podstatné, jde-li o libý nebo nelibý pach, ale o to, do jaké míry obtěžuje. "Důležité je dokázat svůj čichový vjem na stupnici v protokolu správně zařadit, to bude to nejproblematičtější," řekl Koláčný.

Vyzval také k nezaujatosti. "Je to pro dobro věci, neřiďte se při hodnocení náladou, ale tím, co skutečně cítíte," řekl. "Já bych označil svůj vjem stupněm jedna či dvě: jsem schopen rozeznat, co cítím, ale nijak mě ten pach neobtěžuje," dodal.

Čichači pak nasedli i se školitelem do autobusu. První zastávka je na lesní cestě na úpatí vrchu Šacberk nad městem. Opět chvíle čichání a hodnocení. "Cítím typickou vůni podzimního lesa: jehličí, smůlu, silice, tlející listí, podrost... neobtěžuje, označil bych stupněm dva," řekl jeden z čichačů Marek Horák.

Pak autobus přejel do centra průmyslové zóny v Hruškových Dvorech. Přestože byli čichači jen sto metrů od komína největšího průmyslového znečišťovatele ovzduší ve městě - výrobce dřevotřískových desek Kronospan - pach z jeho komína zde cítit nebyl.

"Jde o to, abychom odlišili pach průmyslové zóny od jiných pachů, tady bude asi přehlušen jinými pachy," řekl Koláčný a ukázal na kolemjedoucí auta a haldu klád u místa čichání.

Další zastávka je na parkovišti u Moravských kováren na kraji průmyslové zóny. Ani tam nebylo cítit nic jiného než parfémy, gumy autobusu a parkujících aut.

"Cítím Kronospan," říká jeden ze starších čichačů. Ostatní vrtěli hlavami, necítili to samé. "Rozptylové podmínky jsou dnes dobré, kouř jde rovnoběžně nad zemí, neklesá. Já ho necítím," řekl Koláčný.

Dým z Kronospanu je slabě cítit až u vlakového nádraží - z místa které je od komína dřevokombinátu přímo po větru. "Cítím naftu. A pach z hospody, je čas oběda," řekl jeden z čichačů. První trénink čichačů skončil.

Autoři:
Tomáš Blažek