Byli jsme na místě: Lihovar: Zápach, hluk a potíže ...

Ve značně větrném počasí vystupuji v Koštově na konečné zastávce a zhluboka se nadechuji - žádný zápach však necítím. Mám zřejmě velké štěstí, neboť právě tato obec čelí v posledních týdnech intenzivnímu zápachu z nedalekého lihovaru, který způsobuje některým místním obyvatelům dokonce i zdravotní potíže.

Musíte jít kousek níže," radí mi hned po vystoupení z autobusu paní Monika Bendlová, která se právě vrací ze zaměstnání: "Na pomezí Trmic a Koštova je to nejhorší."

Vydávám se proto tímto směrem a zanedlouho potkávám mladou maminku s kočárkem. Ta mi s povzdechem potvrdí, že stupňování nepříjemného zápachu začíná být opět neúnosné. "Nejhorší to je, když větráme, nebo když třeba opékáme na zahradě," dodává Helena Prokůpková.

Na otázku, zda se místní lidé snaží stále na problém upozorňovat, odpovídá se skeptickým úsměvem: "Hodně lidí si myslí, že je to beznadějné. Nebaví je každý den volat na úřad. Snad bychom mohli vyjít do ulic demonstrovat, aby si nás konečně všimli i pánové na úřadu."

Nejen na silný zápach, ale také na hluk, který lihovar vydává, si stěžuje paní Anna Peksová, která pracovala třicet pět let v trmické teplárně a nyní by si ráda užívala penze: "Největší zápach je, když nefouká vítr - to pak nelze otevřít okno ani sedět na zahradě. K tomu se ještě v noci přidává velký rámus."

V její rodině se vyskytly dokonce i zdravotní problémy. "Když se někdy zdržím dlouho venku, je mi až na zvracení. Na zahradě mohu sedět maximálně patnáct minut. Moje dcera měla obě děti nemocné - trpěly průjmem a také zvracely. Doktor jim sdělil, že je to asi způsobeno zápachem z lihovaru."

Na stěhování však již paní Peksová nepomýšlí - jedním z důvodů je i finanční situace. "Nemovitosti v Koštově kvůli lihovaru úplně ztratily hodnotu."
To mi potvrzuje i pan Krejčí, kterého vyruším při opravování automobilu. "Zkoušeli jsme před rokem prodat dům, ale bezvýsledně. Zápach je totiž mnohdy cítit i ve městě, a když se lidé dozví, že dům pochází právě z této lokality, nabídku odmítnou."

Nakonec se rozhodl i on v Koštově zůstat. "Je pravda, že v zimě asi čtrnáct dní lihovar tolik cítit nebyl, ale pak se to opět zhoršilo. Nejsem tady sice celý den, ale kdykoli se odpoledne nebo večer vrátím, je cítit protivný zápach," dodává pan Krejčí, který denně dojíždí za prací mimo Ústí.

"Smrdí to furt. Já ale dělám v chemičce, takže mě nic nezabije," říká s černým humorem pan Štraub, jehož dům stojí blízko lihovaru. "Když je horko a bezvětří, je to přímo šílené. Venku se nedá vůbec nic dělat," tvrdí.

ZPRACOVALA Martina Popová