Naši vědci na Špicberkách

"V poslední chvíli jsem se chytil levou rukou zábradlí kabiny a pohlédl jsem ještě jednou dolů. Ale pohled dolů byl hrozný, led se zdál letěti proti nám a tou měrou, jak se k nám blížil, měnil se z původní jednotvárné plochy ve sta ker, přeházených v divokém chaosu a oddělených místy od sebe kanály vyplněnými mořskou vodou. Vtáhl jsem rychle hlavu dovnitř a zavřel oči s myšlenkou: Teď je všemu konec! A již nastal náraz a hned za ním druhý, kabina s příšerným rachotem poskočila na ledě a začala se tříštiti, jsouc hluboce zabořena do sněhu..." číst dál