4. díl seriálu o EMS - EMS v obcích
EMS - Systémy řízení životního prostředí, díl 4. - EMS v obcích
EMS v obcích a městských částech nejen jako podpora programu Lokální agendy 21
Lokální agenda 21 (LA21) je akční program místního rozvoje přijatý v roce 1992 na konferenci OSN pro rozvoj a životní prostředí v Rio de Janeiru, přijatý zástupci 179 států (včetně bývalého Československa, který je příležitostí využít dosud získaných poznatků ke zlepšení kvality životního prostředí a tím i kvality života v konkrétním místě (stát, region, město, městská část, obec) ve smyslu trvale udržitelného rozvoje.
Hlavní myšlenkou je zapojení všech složek veřejného života, tj. místní správy, nevládních a společenských organizací, škol, zástupců podniků a v neposlední řadě jednotlivých občanů do realizace programu LA21 v rámci co nejširšího partnerství.
Jako vhodný první krok k vytvoření takového partnerství se jeví zavedení systému řízení životního prostředí ? EMS na obecním úřadu nebo úřadu městské části, jehož cílem je kromě ?vytvoření pořádku ve vlastních řadách? zejména nastartování komunikace mezi výše uvedenými zájmovými skupinami a koordinace jejich aktivit do smysluplného celku.
Mimo to vede EMS ke konkrétním pozitivním přínosům v následujících oblastech:
- dosažení souladu s legislativou životního prostředí,
- zkvalitnění systému řízení, jednoznačné vymezení pravomocí a odpovědností,
- zlepšení stavu životního prostředí,
- dosažení úspor provozních nákladů, energií,
- zlepšení image obce (městské části), zvýšení důvěry občanů,
- zvýšení informovanosti veřejnosti o stavu životního prostředí,
- perspektiva získání finančních zdrojů z grantů a podpor,
- zvýšení připravenosti na krizové situace,
- reakce v předstihu na změny legislativy,
- zlepšení komunikace s podniky se zavedeným EMS.
Prvním krokem k vybudování funkčního systému je provedení vstupního zhodnocení, které slouží ke zmapování stávajícího stavu péče o životní prostředí a vytipování oblastí možného zlepšení. Vstupní zhodnocení je zaměřeno na následující oblasti:
# Stav životního prostředí a respektování zákonných požadavků dle jednotlivých složek ŽP
- ochrana přírody,
- ovzduší,
- voda,
- půda, les,
- ochrana zdraví,
- odpady,
- hluk,
- ostatní,
# územní plánování a stavební řád,
# komunikace,
# personalistika,
# ekonomika,
# řízení dokumentace,
# celková úroveň řízení.
Po provedení výše uvedeného nezávislého zhodnocení následuje ustavení pracovního týmu, který pod vedením konzultantů (metodou pracovních setkání a školení) započne se zaváděním samotného systému.
Environmentální politika je dokument, ve kterém deklaruje obec (MČ) svůj přístup k životnímu prostředí. Může obsahovat jak obecná prohlášení, tak konkrétní závazky (což je méně obvyklé), nejpodstatnější je její co nejširší zveřejnění. Důležité je rovněž zvážit dostatečnost zdrojů (finančních i personálních) na její realizaci, jednou vydaná politika by měla být skutečně naplňována.
Ruku v ruce jde sestavení registru vlivů a legislativy. Specifikování konkrétních vlivů na životní prostředí jak v oblasti samosprávy, tak v oblasti státní správy, je nezbytným krokem pro následné stanovení cílů (cílových hodnot) a programů k jejich naplňování. Registr legislativy dokumentuje, jaký právní předpis se k jednotlivému vlivu vztahuje. Na základě znalosti vlivů na životní prostředí mohou být stanoveny konkrétní cíle (cílové hodnoty), kterých chceme dosáhnout. Cíle by měly být ne-li měřitelné, tak alespoň objektivně stanovitelné a dosažitelné do určité doby. K jejich dosažení jsou vytvářeny programy (a pro jednotlivé programy týmy jejich řešitelů), které definují způsoby jak stanovených cílů co nejefektivněji dosáhnout.
Celý systém je v průběhu jeho budování zdokumentován (ať už v písemné nebo elektronické podobě) z důvodu přehlednosti, jednoznačnosti a zejména zachování jeho funkčnosti v případě odchodu klíčových zaměstnanců úřadu nebo volených funkcionářů.
V závěru zavádění systému je vybudována zpětná vazba ve formě kontrolních mechanismů, která zajišťuje jeho další zkvalitňování a rozvoj. Konzultantská činnost je zakončena provedením auditu systému a v případě kladného výsledku vydáním osvědčení o jeho zavedení.
Perspektivní možností se jeví slučování několika obcí nebo městských částí, které se rozhodnou pro zavedení EMS do skupinek (jako je tomu při zavádění EMS v malých a středních podnicích), které vede ke snižování nákladů (společná školení apod.).
Jak bylo konstatováno již v úvodu, zavedení EMS na obecním úřadu (ÚMČ) je vhodným základem pro nastartování a provedení obdobného programu v rámci co nejširšího partnerství a tím naplnění vize LA21.
Radek Janoušek
Sdílet článek na sociálních sítích