Na jižní pól po silnici

Ambiciózní projekt amerických inženýrů z antarktického programu počítá s vytvořením bezpečné cesty ze základny McMurdo na břehu Rossova moře až k jižnímu pólu (také TÝDEN č. 5/03). Nepůjde však o klasickou asfaltovou silnici, ale o vyznačenou a zpevněnou cestu přes stovky kilometrů sněhových plání. První a zároveň jeden z nejtěžších úseků mají již průkopníci za sebou. Za několik týdnů se práce zastaví a budou pokračovat až po uplynutí antarktické zimy. Minové pole Přestože vzdušnou čarou je základna McMurdo vzdálena od točny jen 1320 kilometrů, cesta musela být naplánována delší, aby se vyhnula neschůdným úsekům. Překážku v podobě pětikilometrové pláně plné prasklin a proláklin však nebylo možné objet. Zatímco prvních třicet kilometrů cesty bylo vyznačeno během několika dní, bezpečný průjezd zónou ledových strží zabral dva měsíce. \"Jde o holou, rovnou pláň sněhu,\" popisuje území vedoucí projektu John Wright. \"Sníh, který vypadá pevně, se může zbortit a odhalená prasklina snadno pohltí celý traktor.\" Díry v ledu se tvoří v místě, kde se stýkají dva ledovce posunující se různou rychlostí. Stavební tým postupuje velmi pomalu. V čele kolony jede krokem lehké vozidlo a sonduje led do hloubky dvaceti metrů pomocí radaru. Když odhalí mezeru, přijdou na řadu lopaty a bagr. Úzkou dírou je do praskliny spuštěn horolezec, který přesně zmapuje velikost a tvar ledové jeskyně. \"Je to nádherné, ta masa ledu kolem vás, která modře září. Tam dole je krásný klid. Vy jste malým smítkem uprostřed obrovské jeskyně a jen někde nad sebou vidíte malý kruh světla,\" popisuje svou práci horolezec Erik Barnes. Podle popisu praskliny tým umístí nálože s dynamitem tak, aby otevřel dostatečně široký otvor do volného prostoru. Po výbuchu přijdou na řadu buldozery. Jejich řidiči jsou pro Wrightův projekt nedocenitelní. \"To oni oddřou většinu práce. Vozí tisíce kubíků sněhu a vyklápějí jej do jeskyně, přitom jejich sedmatřicetitunový stroj stojí na kraji propasti.\" Vyplnění středně velké ledové jámy zabere asi šest hodin, protože pro sníh je třeba jezdit dál od plánované cesty a přitom je nutné vyhýbat se dalším prasklinám. \"Dohromady jsme se vypořádali s dvaatřiceti jeskyněmi, spotřebovali jsme na to 2590 kilogramů dynamitu. Nakonec se nám ale podařilo vyznačit bezpečnou cestu tímhle minovým polem.\" Vzhůru na pláně Během letošního antarktického léta práce už pomalu končí, příští rok čeká \"cestaře\" další složitý úsek. Po dvou stovkách bezproblémových kilometrů bude třeba vyvést silnici z Rossova šelfového ledovce na polární plošinu. Buldozery čeká likvidace prasklin v Leverettově ledovci, který byl vybrán jako ideální cesta vzhůru přes Transantarktické pohoří. Silnice zde překoná téměř tříkilometrové převýšení, pak už má být cesta podstatně snazší. Nejpozději v roce 2005, ale možná již napřesrok by měl stavební konvoj projet celou trasu až k pólu. Vyznačenou cestu vyzkouší první plně naložená kolona nákladních aut. \"Nejde zatím o to, že bychom vydláždili silnici. Vyznačíme bezpečnou trasu, z které by se později měla opravdu stát sněhová silnice,\" vysvětluje Wright. Jak bude silnice vypadat, se rozhodne, až bude vypracována podrobná studie o vlivu cesty na životní prostředí Antarktidy. Steve Sawyer z hnutí Greenpeace rozhodně doufá, že se polárníci \"nejprve ujistí, že po nich nezůstaly olejové skvrny a že všechny odpadky, které nashromáždí, s sebou odvezou zpět na základnu\". Nebudeme ničit Robert Swan, první člověk, který pěšky navštívil oba póly, se obává zneužití budoucí cesty: \"Silnice nabízejí nové možnosti. Kdo může říci, že je nelze zneužít? Co když začnou tvrdit, že jim to dává právo těžit zde ropu?\" Šéf amerického antarktického programu Karl Erb razantně popírá, že by se polárníci nechali do podobných plánů zatáhnout. \"To by znamenalo porušit mezinárodní dohody, které chrání Antarktidu, a to rozhodně nedovolíme.\" Jakmile bude cesta v provozu, plně naloženému konvoji cestujícímu kyvadlově mezi stanicí McMurdo a jižním pólem zabere cesta tam a zpět měsíc. Dnes veškeré vybavení a zásoby dopravují letadla LC-130 vybavená lyžemi, která stejnou cestu zvládnou za šest hodin. Neuvezou ale tolik nákladu a jejich provoz je mnohem dražší. Veškeré věci, které se nemusejí na točnu dostat co nejrychleji (palivo a přístroje), pojedou na přívěsech tažených traktory Challenger `95. Během léta, kdy je možné po Antarktidě cestovat, konvoj uskuteční šest cest. Doprava zhruba půlkilogramového nákladu bude stát necelý dolar, což je v porovnání s třinácti dolary při vzdušné dopravě propastný rozdíl. Důležitější však je, že se letadla uvolní a budou moci řešit jiné úkoly. Provoz konvoje ušetří minimálně devadesát letů ročně. Stavbu cesty vítají všichni vědci pracující v Antarktidě, nejvíc samozřejmě ti na pólu. \"Myslím, že cesta je tou nejlepší věcí, která nás kdy potkala,\" krotí s obtížemi nadšení Bob Morse, který pracuje na projektu neutrinového detektoru IceCube. Jde o rozměrnou vesmírnou observatoř, která bude sestavena pod ledovým povrchem jižního pólu. Jen na dopravení hloubících strojů a stavebního materiálu by bylo třeba 280 letů stroje LC-130. Jediný projekt však nemůže \"sobecky\" využívat všechna letadla, proto Morseovi a jeho kolegům nezbývá než se spolehnout na dopravu po zemi. Převezeme cokoliv Letadla mají kromě vysokých nákladů na přepravu ještě další nevýhodu: omezený nakládací otvor, jímž projdou pouze předměty do velikosti tři na tři metry. Auta a přívěsy jedoucí po antarktické cestě však uvezou podstatně větší objekty. \"Půjde o posun v uvažování,\" tvrdí jeden z plánovačů cesty Sridhar Anandakrishnan. \"Dnes to tiž všichni uvažují jen v možnostech LC-130.\" Vědci se shodují, že užitek ze silnice nebude mít jen stanice na točně. Stálá cesta přes ledová pole podpoří další výzkum v divočině, umožní rozmístění dočasných letních táborů a meteorologických stanic. \"Pro všechny bude jízda pláněmi bezpečnější,\" říká Wright, \"nikdy nevíte, kde jsou trhliny, takže byste si měli dávat sakra dobrý pozor, abyste nesjeli z cesty.\" Polárník Swan se jen obává o osud nejslavnějšího muže Antarktidy: \"Doufám, že nevyhrabou tělo kapitána Scotta, který leží tam někde dole pod ledem.\" Zdroj: Týden