ZPRÁVA O TRHU S PŮDOU za rok 2020 + Zemědělské pozemky - bonita a daň

Společnost FARMY.CZ zveřejňuje každoroční ZPRÁVU O TRHU S PŮDOU V ČR za rok 2020. V této zprávě jsou uvedeny výstupy z monitoringu tržních cen zemědělské půdy za období let 2004 až 2020 s podrobnějším rozborem situace na trhu v roce 2020. Úplnou ZPRÁVU O TRHU S PŮDOU naleznete ZDE.




Tiskovou zprávu o vydání ZPRÁVY O TRHU S PŮDOU naleznete ZDE.

Zemědělské pozemky - bonita a daň

Základní údaje, které se váží k jednotlivým po zemkům, jsou soustředěny v katastru nemovitostí,1) ze kterého lze zjistit informace o lokalizaci každého zemědělského pozemku, o jeho vlastníkovi, druhu pozemku, výměře parcely a o jeho kvalitě (bonitě) vyjádřené bonitovanou půdně ekologickou jednotkou.

Dominantní úlohu v této oblasti sehrává proces, spojený s klasifikací, oceňováním a využíváním produkční schopnosti půd, který má na území ČR více než stoletou tradici. Původně se vycházelo z potřeby stanovit produkční schopnost zemědělských pozemků především pro účely jejich ocenění k fiskálním účelům. Teprve mnohem později se ukázala nutnost poznat i produkční potenciál těchto půd pro racionálnější využívání celého zemědělského půdního fondu.

PRŮZKUM PŮD JE ZÁKLADNÍM PŘEDPOKLADEM BONITAČNÍ KLASIFIKACE

Základem klasifikace půd byl podrobný terénní průzkum zaměřený na zjištění skutečného stavu a následné mapování půd, které patřilo k zajímavým kartografickým pracím. Použitá klasifikace půd vždy odrážela v dané době stupeň vědeckých poznatků o půdě a možnosti jejich aplikace v praxi.

Prvním uceleným průzkumem celého území ČR byl bonitační průzkum z 19. století. Původně převládala klasifikace půd podle jejich dílčích vlastností, zejména zrnitosti, vrstevnatosti, obsahu humusu a množství minerálních látek. Později, přibližně od dvacátých let minulého století, se prosazovala klasifikace půd i podle obsahu přístupných živin, popř. lokálních kombinací jednotlivých faktorů.

Po druhé světové válce byl prováděn tzv. geonomický průzkum, který představoval zjednodušené šetření půdních poměrů na základě hodnocení zrnitosti půd ze čtyř sond v každém katastrálním území. Výsledky tohoto průzkumu spolu se stanovištním výzkumem vyústily v globální klasifikaci území nejen podle výrobních oblastí, ale i v soustavu tzv. přírodních stanovišť, které byly používány pro stanovení sazby pozemkové daně a diferenciálních příplatků až do konce roku 1988.

Tento vývoj v bonitačních průzkumech byl dán politickým systémem ve státě, který směřoval jednoznačně k potlačení soukromého hospodaření na půdě a naopak k rozvoji zemědělské velkovýroby, ať již státní, nebo družstevní formou, spojenou s vysokou koncentrací a specializací prací. Z tohoto důvodu také postupně pozbýval na významu dřívější, po desítky let používaný bonitační systém vztažený k původním parcelám jednotlivých vlastníků, dokumentovaný osmi jakostními třídami v operátech bývalého pozemkového katastru.

Údaje, které nebyly prakticky od konce druhé světové války aktualizovány, ztrácely v oceňování půdy postupně svou úlohu a koncem osmdesátých let byly využívány již jen při stanovování finančních odvodů za odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě, popř. k řešení otázek souvisejících se zpřísněnou ochranou zemědělských půd. Bonitní třídy byly postupně nahrazeny výsledky nové bonitace půd.

NOVÁ BONITACE ZEMĚDĚLSKÝCH PŮD

V šedesátých letech minulého století byl proveden komplexní průzkum půd, jako první moderní průzkum půd na území celé republiky, s výjimkou některých území (např. vojenských výcvikových prostorů). Představoval komplexní geneticko-agronomickou klasifikaci zemědělských půd, která se stala základem pro nový bonitační informační systém o půdě. Průzkum se prováděl u zemědělských podniků, jehož hranice se však nekryly s vlastnickými hranicemi pozemků, s hranicemi existujících pozemků v terénu a ani s hranicemi katastrálních území.

Tento princip byl přijat proto, že základní zdaňovací jednotkou a příjemcem dotací na zemědělskou výrobu byl zemědělský podnik jako celek. Byla tak předem vyloučena vazba bonitační klasifikace na celostátně vedený evidenční systém o nemovitostech (na tehdejší evidenci nemovitostí vedenou na území republiky od roku 1964) a získané údaje nemohly být proto přiřazeny přímo k evidovaným parcelám, což ztěžovalo jejich využití v praxi.

Podrobná bonitace (ekonomické ocenění) zemědělských půd, která představuje zjišťování půdní bonity, tj. jednotlivých faktorů, jež půdní bonitu podmiňují, byla zahájena na základě usnesení vlády ČSSR ze dne 12. května 1971 č. 101. Terénní půdoznalecký průzkum navázal na provedený komplexní průzkum půd a společně s mapováním byl ukončen v roce 1978.

Systém bonitace zemědělských půd byl zpracován jako výstup výzkumu Výzkumného ústavu pro zúrodnění zemědělských půd, za spolupráce s Výzkumným ústavem ekonomiky zemědělství a výživy a Výzkumným ústavem rostlinné výroby. V následném období pak byly výsledky zpracovány do půdně kartografického informačního systému a do bonitační numerické databáze. Územní jednotkou bonitačního mapování bylo katastrální území,2) které je dodnes základní jednotkou pro evidování různých společenských jevů.

Základní mapovací a oceňovací jednotkou byla stanovena tzv. bonitovaná půdně ekologická jednotka (dále jen \"BPEJ\"). Bonitační mapování bylo dokumentováno jako účelový obsah na Státní mapě odvozené 1:5000. Byla tak vytvořena \"Mapa BPEJ 1:5000\", na které byly jednotlivé BPEJ zobrazeny jako volné, v přírodě neohraničené isolinie a očíslovány pětimístným číselný kódem.

BPEJ tvoří specifický územní celek, který má v důsledku působení řady složek přírodního prostředí vzájemně odlišné stanovištní vlastnosti a vyjadřuje rozdílné produkční a ekonomické efekty určitých částí zemědělského území. Jinými slovy, objektivně vyjadřuje efektivnost zemědělské výroby ve velice rozdílných přírodních podmínkách a respektuje základní, v podstatě neovlivnitelné faktory, jakými jsou např. klima, půdní typy, svažitost, skeletovitost, hloubka ornice konkrétního pozemku a z nich plynoucí rozdíly v úrodnosti půdy.

Bonitovaná půdně ekologická jednotka (BPEJ) vyjadřuje pětimístným číselným kódem hlavní půdní a klimatické podmínky, které mají vliv na produkční schopnost zemědělské půdy a její ekonomické ohodnocení. První číslice kódu značí příslušnost k jednomu z deseti klimatických regionů (0 až 9), druhá a třetí číslice vymezuje příslušnost k jedné ze 78 hlavních půdních jednotek (1 až 78), čtvrtá číslice stanoví kombinaci svažitosti pozemku od 00 do 250 a jeho expozici pozemku ke světovým stranám S-J-Z-V a pátá číslice vyjadřuje devět kombinací hloubky a skeletovitosti půdního profilu.

Bonitační klasifikace byla zpracována pro zemědělskou půdu jako celek, bez ohledu na jednotlivé druhy pozemků. Vyjadřuje proto základní agroekologické faktory, potřebné pro hodnocení jak orné půdy a trvalých travních porostů (dříve luk a pastvin), tak i ostatních speciálních druhů pozemků (chmelnic, vinic, ovocných sadů a zahrad). Z doby svého vzniku, která byla poznamenána velkovýrobním charakterem hospodaření zemědělských podniků, si však přinesla i řadu problémů.

Nesporným nedostatkem v přesnosti a spolehlivosti bonitační klasifikace, zejména u pozemků menší výměry, je skutečnost, že jednotlivé etapy vymezování a mapování BPEJ byly řešeny v době rozvoje zemědělské velkovýroby a pro tento účel byly prováděcí metodikou stanoveny i výstupy a účelové interpretace, jinými slovy byl v některých případech zvolen \"velkorysejší přístup\". Např. plochy menší než tři hektary se mapovaly tehdy, jestliže měly výrazně kontrastní charakter a jejich výměra činila nejméně 0,5 ha. Přitom za výrazně kontrastní charakter se považovala odlišnost sklonitosti o pět stupňů, odlišnost skeletovitosti, zrnitosti a hloubky půdy nejméně o dvě kategorie, zamokřenost pozemků atd. Plošně nevymezitelné tvary (menší než 0,5 ha) byly zakreslovány do map značkou.

Tato přesnost a metoda mapování BPEJ v jednotlivých katastrálních územích byly však v daném čase a pro stanovený účel a využití v oblasti velkovýroby dostatečné a interpretačně opodstatněné jak v oblasti výrobní, řídící a plánovací, tak i v oblasti dotační a daňové. BPEJ byly vymezovány v období vytváření velkých půdních celků, nadměrného využívání těžké mechanizace, kdy se zvyšovala půdní eroze, v období mnohdy neuvážené chemizace apod. Tyto jevy působily negativně na kvalitu zemědělské půdy a měly výrazný vliv i na kvalitu vymezení BPEJ.

V prvopočátku sloužila bonitační klasifikace především pro ochranu zemědělského půdního fondu a jeho racionální využívání, odrůdovou rajonizaci, optimální rozmístění výrob rostlinné produkce, agronomická opatření apod. Po vyjádření produkční a ekonomické schopnosti konkrétních zemědělských půd byla bonitace podkladem pro plánování a řízení zemědělské velkovýroby. Od roku 1988 se výsledky bonitace zemědělských půd staly podkladem pro stanovení daně z pozemků a byly podkladem pro vytvoření jednotlivých produkčně ekonomických skupin (PES).

DATABÁZE BONITOVANÝCH PŮDNĚ EKOLOGICKÝCH JEDNOTEK

Jednotné vedení celostátní databáze BPEJ zajišťuje Ministerstvo zemědělství ČR prostřednictvím své odborné organizace (Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy se sídlem v Praze - Zbrasla-vi) a je upraveno v platném znění vyhlášky č. 227/2018 Sb., kterou se stanoví charakteristika bonitovaných půdně ekologických jednotek a postup pro jejich vedení a aktualizaci. Aktualizaci map BPEJ a údajů o BPEJ pro účely jednotného vedení celé databáze organizují a zajišťují územně příslušné pozemkové úřady.

Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy poskytuje souborné údaje o BPEJ a o jejich účelových seskupeních pro řadu činností, spojených např. s plošnou a kvalitativní ochranou přírody, využíváním půdního fondu, s územním plánováním, s posuzováním ekologické stability území atd. Je i místem, kde se odborně posuzují popř. všechna odvolání proti zařazení konkrétního pozemku do jedné z BPEJ a kde provádí i aktualizaci BPEJ, která představuje zjišťování půdních a klimatických podmínek zemědělských pozemků terénním průzkumem v těch případech, kdy došlo k jejich podstatným změnám zejména v důsledku povodně, sesuvu půdy, degradace a destrukce půdy erozí.

Celostátní databáze BPEJ, vyjadřující kvalitativní vlastnosti pozemků, umožňuje nejen ocenit zemědělský pozemek (podle platného cenového předpisu), ale umožňuje vyjádřit řadu dalších kvalitativních informací, nezbytných zejména při ochraně přírodních složek životního prostředí, především půdy a vody (např. schopnost odolávat erozním procesům nebo degradačním procesům jako jsou třeba degradace okyselováním, úbytkem organické hmoty, zhutněním, kontaminací apod.).

Z databáze BPEJ se vychází i při organizaci, ekostabilizaci a využití území při územně plánovací činnosti a při pozemkových úpravách. Pro takové účely jsou vytvářena účelová seskupení BPEJ, např. jedno z účelových seskupení BPEJ určuje vhodnost pozemků z hlediska způsobu jejich využití na pozemky oratelné a pozemky vhodné pro trvalé travní porosty. Nesporné je rovněž široké využití informací vyplývajících z BPEJ v agronomické praxi, v plošné a kvalitativní ochraně zemědělského půdního fondu, ve vytváření ekonomických nástrojů v zemědělství a v rozvoji regionů.

V devadesátých letech minulého století byly BPEJ zobrazené volnými isoliniemi v mapách BPEJ 1:5000 transformovány stanoveným postupem mezi údaje katastru nemovitostí, takže v současnosti je pětimístný kód BPEJ k dispozici u všech parcel, které jsou charakterizovány vlastnickým vztahem (mají v katastru nemovitostí zapsaného vlastníka), a to i v případě parcel, které jsou dosud evidovány zjednodušeným způsobem.3) Je-li parcela dotčena více BPEJ, je určena a evidována odpovídající výměra bonitního dílu samostatně.

Na výpisech z katastru nemovitostí je údaj BPEJ (pětimístný číselný kód) uveden v části \"F\", označené jako \"Vztah bonitovaných půdně ekologických jednotek (BPEJ) k parcelám\". Nutno doplnit, že v některých případech, kdy údaje o BPEJ nejsou dosud evidovány v katastru nemovitostí (v oblastech přídělového řízení), poskytují je územně příslušné pozemkové úřady.

Hranice BPEJ však nejsou zobrazeny v katastrálních mapách. Proto při současné digitalizaci těchto map vyhotovených dosud přibližně na 60 procent území republiky v sáhovém měřítku (1sáh rovná se 1,896484 m), které mají svůj technický základ ještě z první poloviny předminulého století, budou digitalizovány i průběhy hranic BPEJ tak, aby nově vytvořenou digitalizovanou katastrální mapu a digitalizovaný účelový obsah map BPEJ bylo možné společně počítačově ovládat.

Bude-li docházet ke změnám právních vztahů k pozemkům zemědělské půdy a dojde-li k jejich reálnému dělení, bude geometrický plán, vyhotovovaný soukromými subjekty (geodetickými nebo zeměměřickými firmami), vždy obsahovat u nových parcel zemědělských pozemků povinně údaj o BPEJ.

VYUŽITÍ BPEJ A STANOVENÍ ÚŘEDNÍCH CEN ZEMĚDĚLSKÉ PŮDY

Významnou úlohu sehrávají BPEJ při stanovení úřední ceny zemědělské půdy. Tato úřední cena je normativně stanovená cena na základě kapitalizace rentního efektu (čistého výnosu) stanoveného pro jednotlivé BPEJ. Ceny jsou pro 2199 BPEJ na území ČR uvedeny v příloze k vyhlášce ministerstva financí č. 441/2013 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku).

BPEJ jsou samostatně oceněny sazbou v Kč/1 m2. K nejvyšším cenám zpravidla náleží po jedné BPEJ, zatímco k průměrným až nejnižším cenám většinou přísluší několik desítek BPEJ.

Nejvyšší cenu vykazuje pouze jediná BPEJ s kódem 30300 s touto charakteristikou:

1. číslice = klimatický region; č. 3 znamená \"teplý, mírně vlhký s průměrnou roční teplotou 8 až 9 °C\" (klimatické regiony byly vyčleněny na základě podkladů Českého hydrometeorologického ústavu v Praze výhradně pro účely bonitace zemědělského půdního fondu a zahrnují území s přibližně shodnými klimatickými podmínkami pro růst a vývoj zemědělských plodin. Za určující kritérium klimatického regionu byly jednotně stanoveny suma průměrných denních teplot vzduchu nad 10 °C, průměrná roční teplota vzduchu, průměrný roční úhrn srážek, pravděpodobnost výskytu suchých vegetačních období a vláhová jistota),

2. a 3. číslice = hlavní půdní jednotka; č. 03 znamená \"černozemě černické, černozemě černické karbonátové na hlubokých spraších s podložím jílů, slínů či teras, středně těžké, bezskeletovité, s vodním režimem příznivým až mírně převlhčeným\",

4. číslice = kombinace sklonitosti pozemku a jeho expozice ke světovým stranám; č. 0 znamená \"úplná rovina se všesměrnou expozicí\",

5. číslice = kombinace skeletovitosti a hloubky půdního profilu; č. 0 znamená \"půda bezskeletovitá s příměsí s celkovým obsahem skeletu do 10 %, hluboká\".

Oceňování je vždy vztaženo k parcelám zemědělských pozemků a jejich výměrám evidovaným v katastru nemovitostí. Uvedené ceny nejsou konečné a upravují se o další vlivy, např. na území hlavního města Prahy se zvyšují až o 560 procent, zvyšují se i na území dalších velkých měst a velkých obcí. Ve zvláště chráněných územích se zvýšenou ochranou životního prostředí se naopak snižují až o 30 procent, snižují se v závislosti na komunikační dostupnosti oceňovaných zemědělských pozemků od nejbližších míst souvisle zastavěné části obce nebo města a v dalších případech, kdy zemědělské využití pozemků je prokazatelně sníženo, např. zvýšenou balvanitostí, zvýšeným imisním zatížením, zvýšeným výskytem stožárů elektrovodných zařízení apod.

Podrobnosti úpravy základních cen zemědělských pozemků jsou uvedeny v příloze k vyhlášce č. 441/2013 Sb. Předpokládá se, že tyto přirážky a srážky budou postupně nahrazeny koeficienty prodejnosti, které budou stanoveny na základě analýzy tržních cen zemědělských pozemků, realizovaných v uplynulých letech.

Úřední ceny zemědělských pozemků jsou ve své podstatě hypotetické ceny, které by měly do značné míry odrážet předpokládané tržní podmínky. Zatím tomu však u nás v současné době není a tržní cena se řídí tvrdým zákonem nabídky a poptávky. Představuje horní úroveň skutečně dosahovaných sjednávaných cen nemovitostí na trhu. Úřední ceny zemědělských pozemků, které systematicky aktualizuje Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky v Praze se používají ve všech případech, kdy nelze použít individuální (tržní) cenu půdy, zejména pro:

- stanovení základu daně z nemovitostí (z pozemků),

- výpočet odvodů daně dědické, daně darovací a daně z převodu nemovitostí,

- odvod daně z příjmu fyzických osob, je-li cena sjednaná nižší než cena podle cenového předpisu,

- zjištění ceny pozemku při jeho vyvlastnění pro veřejné účely,

- směny pozemků při komplexních pozemkových úpravách,

- stanovení odvodů za odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě,

- stanovení majetkové podstaty při uplatnění zákona o konkurzu a vyrovnání,

- projekční a rozpočtovou činnost,

- regulaci využití zemědělské půdy (uvádění půdy do klidu, převod do jiných druhů pozemků apod.).

Pro uvedené účely se používají údaje o BPEJ tak, jak jsou evidovány v katastru nemovitostí s jedinou výjimkou, danou zákonem č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech. Ten stanovil, že v oceňování zemědělských pozemků pro stanovení nároků v řízení o pozemkových úpravách se používá základní cena BPEJ podle vyhlášky č. 441/2013 Sb., která se zjistí podle BPEJ evidovaných v celostátní databázi, vztažených k zaměření skutečného stavu pozemků v terénu, tedy nikoliv podle BPEJ evidovaných v katastru nemovitostí.

Tato dílčí změna byla přijata z toho důvodu, že hranice BPEJ byly při jejich transformaci do katastru nemovitostí částečně generalizovány, ale pro účely řízení o pozemkových úpravách je nutné vycházet ze zaměření skutečného stavu v terénu. Údaje o BPEJ vedených v katastru nemovitostí se mohou použít v případě pozemkových úprav tam, kde není účelné vycházet ze skutečného stavu v terénu.

BPEJ A ZÁKLAD DANĚ ZE ZEMĚDĚLSKÝCH POZEMKŮ

Platné znění zákona o dani z nemovitostí č. 338/1992 Sb., stanovuje, že předmětem daně z pozemků jsou pozemky na území ČR vedené v katastru nemovitostí. Současně stanovuje, že základem daně ze zemědělských pozemků, tj. z pozemků orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů a trvalých travních porostů je cena půdy zjištěná násobením skutečné výměry pozemku v m2 průměrnou cenou půdy stanovenou v korunách na 1 m2. Jde o průměrnou cenu 1 m2 zemědělských pozemků, která je přiřazena k jednotlivým katastrálním územím odvozením z úředních cen BPEJ, vždy k 1. lednu zdaňovacího období.

Nutno připomenout, že zákon se ve stanovení základu daně ze zemědělských pozemků dopouští určité nepřesnosti. V katastru nemovitostí, z něhož se údaje přejímají, není \"skutečná výměra pozemku\" evidována, ale je evidována \"výměra parcely\". Tato skutečnost vyplývá z definice pozemku, podle které je \"pozemek část zemského povrchu oddělená od sousedních částí hranicí územní správní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí druhu pozemků, popř. rozhraním způsobu využití pozemků\" a z definice parcely, podle které je \"parcela pozemek, který je geometricky a polohově určen, zobrazen v katastrální mapě a označen parcelním číslem\".

Proto je nutné vždy uvádět výměru parcely, kterou je vyjádření plošného obsahu průmětu pozemku do zobrazovací roviny katastrální mapy v plošných metrických jednotkách. Velikost výměry vyplývá z geometrického určení pozemku a zaokrouhluje se na celé čtvereční metry. Pokud by se uvažovala \"výměra pozemku\", bylo by nutné ji určovat s ohledem nerovnost zemského povrchu, což je prakticky vyloučeno (kromě toho by byla větší, než výměra parcely).

Seznam katastrálních území s přiřazenými průměrnými cenami zemědělské půdy, které jsou určeny jako vážený průměr úředních cen všech BPEJ, které se vyskytují v daném katastrálním území, vydává podle potřeby Ministerstvo zemědělství ČR.

Průměrná cena všech pozemků zemědělské půdy v katastrálním území musela být pro účely daně ze zemědělských pozemků zvolena z toho důvodu, že v roce 1992, kdy byl vydán nový zákon o dani z nemovitostí a současně i katastrální zákon (oba s účinností od 1. ledna 1993), nemohly být BPEJ přiřazeny k vlastnickým parcelám, protože jejich důsledná evidence v katastru nemovitostí teprve začala vznikat. Nemohla tak být opakována historická situace, kdy za existence bývalého pozemkového katastru, vedeného do roku 1955, bylo možné tehdejších osm bonitních tříd přiřazovat přímo k parcelám jednotlivých vlastníků půdy.

Důsledkem, kdy pro stanovení základu daně ze zemědělských pozemků se nevychází z ocenění konkrétní BPEJ každého jednotlivého zemědělského pozemku, ale z průměrných cen 1 m2 všech zemědělských pozemků v každém katastrálním území bez ohledu na druh pozemků a na jejich lokalizaci v katastrálním území (leží-li v úrodné nížině nebo na neúrodném kopci), je daňová nespravedlnost.

Rozdíly v dani mohou být značné a není výjimkou, že rozdíl na dani např. z hektaru orné půdy činí v jednom katastrálním území i několik set korun \"plus\" i \"minus\". Snad pro zajímavost lze uvést, že výjimečně existují i taková katastrální území, kde průměr za celé území se současně rovná \"nejlepší\" i \"nejhorší\" BPEJ každého jednotlivého zemědělského pozemku.

Dochází-li ke změnám základu daně z titulu změn průměrných cen půdy v daném katastrálním území, jde o změnu okolností rozhodných pro vyměření daně a daňový poplatník by byl povinen podat dílčí přiznání k dani. V současnosti však příslušní správci daně - finanční úřady - promítají ve většině případů tuto změnu již přímo do rozpisu daní a daňového poplatníka vyrozumí o této skutečnosti buď platebním výměrem nebo mu zasílají poštovní poukázku s uvedením částky daňové povinnosti. Správce daně může také použít hromadného předpisného seznamu v případech, je-li v daném místě stejná daň vyměřována velkému okruhu daňových subjektů.

Tento postup má ale jeden háček, protože vyložení tohoto seznamu oznamuje správce daně vyhláškou na úřední desce příslušné obce, ve které je uvedena doba, od kdy je hromadný předpisný seznam vyložen a místo, kde lze do něj nahlédnout. Proto ti daňoví poplatníci, kteří jsou vlastníky zemědělských pozemků a bydlí ve vzdálených místech, se o vyhlášce nemusí dozvědět. Lze jim jen doporučit, aby se dotázali obecního úřadu nebo příslušného finančního úřadu, zda došlo k nějaké změně v dani ze zemědělských pozemků a vyhnuli se tak možným problémům.

Do popředí dnes trvale vystupují priority vlastnických vztahů k půdě. Prodej statisíců hektarů státní zemědělské půdy Pozemkovým fondem ČR, provádění komplexních pozemkových úprav a související obnova venkova vyžadují pro zabezpečení prosperity našeho zemědělství a pro ochranu zemědělského půdního fondu spolehlivé, maximálně aktuální informace o kvalitě (bonitě) zemědělských pozemků.

Proto, má-li si současná bonitace zemědělských půd zachovat úroveň odborně uznávaného podkladu pro řešení řady záměrů, je nezbytné ji v některých lokalitách postupně zpřesnit a doplnit.

Půjde zejména o dodatečnou bonitaci pozemků v některých intravilánech, dodatečnou bonitaci ploch vrácených armádou civilnímu sektoru a dodatečnou bonitaci rekultivovaných půd v těžebních oblastech. Nezbytná bude i aktualizace bonitovaných půdně ekologických jednotek na pozemcích postižených zavedením velkovýrobních technologií obhospodařování, povodněmi a erozí a neobejdeme se ani bez podrobných průzkumů podle požadavků pozemkových úřadů a Pozemkového fondu ČR.

Dosavadní průměrné ceny zemědělských pozemků v jednotlivých katastrálních územích pro účely daně ze zemědělských pozemků však mají zřejmě přechodnou formu do doby vydání nového zákona o dani z nemovitostí. V souvislosti se změnami v ekonomice státu se předpokládá i daňová přestavba, která bude vycházet ze zásady, že daň ze zemědělských pozemků je daní majetkovou, že jejím plátcem bude vlastník nemovitosti a že základ daně se bude zásadně odvíjet z tržní ceny každého jednotlivého zemědělského pozemku.

Zatím nedořešeným problémem zůstává jednoznačné definování poplatníků daně ze zemědělských pozemků, kteří tyto pozemky mají v nájmu. Ve většině případů nemají k dispozici žádné souhrnné údaje z katastru nemovitostí o užívání svých pozemků (zejména větších půdních celků) a daňová přiznání mohou předkládat prakticky jen na základě nájemních smluv, vyhotovených však v různé kvalitě nebo si údaje musejí zjistit přímo na katastrálním úřadu sami po jednotlivých parcelách v rámci jim poskytované veřejnosti katastru nemovitostí nebo si musejí jejich sestavení objednat u katastrálního úřadu jako tzv. \"srovnávací sestavení parcel\".

Bohužel, spolehlivé údaje o pronajaté půdě nemají ani finanční úřady jako správci daně, protože katastrální úřady jim je nemohou poskytnout - dřívější evidence nájmů (výpůjček) zemědělských pozemků byla z katastru nemovitostí na základě rozhodnutí vlády v roce 1996 vypuštěna.

Jasné direktivy jak postupovat v uvedených oblastech musejí dát všechny zúčastněné orgány státní správy a v neposlední míře i poslanci při přijímání nových zákonů.

Poznámky:

1) Katastr nemovitost ČR je počítačově ovládaný informační systém o pozemcích, vybraných stavbách (budovách) a o vybraných bytech a nebytových prostorech. Obsahuje soupis, popis a geometrické a polohové určení vybraných nemovitostí na území státu a jeho součástí je evidence vlastnických a jiných věcných práv a dalších, zákonem stanovených práv k těmto nemovitostem.

2) Katastrální území je technická jednotka, kterou tvoří místopisně uzavřený a v katastru nemovitostí společně evidovaný soubor nemovitostí. Označuje se šestimístným číselným kódem, kterým je zajištěna jeho návaznost na územně technické jednotky, dokumentované v Jednotném číselníku prostorových jednotek Českého statistického úřadu. Je tak zabezpečena jednotná identifikace těchto území v informačních systémech, které pracují s touto technickou jednotkou. V katastru nemovitostí je evidována i příslušnost katastrálního území nejen územním správním jednotkám, ale i k územní působnosti jednotlivých finančních úřadů tak, aby byla umožněna vzájemná integrace počítačově vedeného informačního systému katastru nemovitostí s jejich informačním systémem v daňové oblasti. V ČR je v současné době evidováno 13 059 katastrálních území.

3) Zjednodušená evidence parcel obsahuje zemědělské a lesní pozemky, jejichž hranice v terénu neexistují (nejsou znatelné) a byly sloučeny do větších půdních celků. Do doby jejich zobrazení v katastrální mapě se evidují zjednodušeným způsobem s využitím grafické i písemné dokumentace dřívějších pozemkových evidencí: bývalého pozemkového katastru, pozemkových knih a navazujících operátů přídělového a scelovacího řízení, popř. evidence nemovitostí. Ve zjednodušené evidenci parcel se evidují tyto údaje: příslušnost parcely ke katastrálnímu území, parcelní číslo podle dřívější pozemkové evidence, původní nebo zbytková výměra po majetkoprávně provedených změnách, údaj o vlastníku a údaj o bonitované půdně ekologické jednotce. Údaje zjednodušené evidence parcel jsou součástí katastru nemovitostí. Zjednodušená evidence parcel zaniká obnovou katastrálního operátu novým mapováním nebo obnovou provedenou na podkladě pozemkových úprav.