zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Chráněná krajinná oblast Blaník

07.06.2004
Příroda
Chráněná krajinná oblast Blaník
V našem dalším putování za chráněnými krajinnými oblastmi vyrazíme na jih od Prahy, do míst, která se proslavila těžbou zlata, a pod horu, v níž je skryto vojsko a čeká, až bude českému národu nejhůře, aby vyjelo z hory a porazilo nepřítele Čechů. Pak nastane znovu mír a šťastné doby pro lid... Pod horu Blaník.

CHKO Blaník byla vyhlášena výnosem ministerstva kultury v roce 1981 a nachází se na středním toku řeky Blanice jižně od Vlašimi mezi obcemi Libouň, Veliš, Vracovice a Načeradec. Ústřední dominantou celé oblasti je hora Blaník. Celkově je CHKO Blaník ukázkou harmonické, biologicky vyvážené krajiny s mozaikou lesních celků, polí, luk a menších rybníků s vhodně začleněnou zástavbou obcí s četnými historickými památkami. Z geologického hlediska je celá oblast tvořena metamorfovanými horninami moldanubika a především biotitické pararuly. Zhruba uprostřed se vypíná hrásť Velkého a Malého Blaníka pozůstávající z odolné, mírně usměrněné ortoruly (\"žuloruly\"), která vystupuje na bocích obou vrchů v podobě nápadných skalních výchozů - skalních hradeb a tvoří mohutné balvanité sutě. Výrazným geomorfologickým prvkem oblasti je údolí říčky Blanice s vyvinutými meandry. Z pokryvných formací se uplatňují svahové hlíny a menší akumulace prachovic, nivní uloženiny podél Blanice a drobné mělké rašeliny. Převládající jsou ale středně až silně kyselé hnědé půdy Původně bylo celé území pokryté lesními porosty, převážně acidofilními doubravami, které v oblasti Blaníků a při východním okraji oblasti přecházely do bučin. Dnes je oblast z větší části odlesněna a zbylé lesy přeměněné na jehličnaté kultury.Nejhodnotnější vegetace se dnes soustřeďuje na pramenných loukách a mokřadech při rybnících, kde rostou bazanovec kytkokvětý, rosnatka okrouhlolistá, ďáblík, tolije, vachta, prstnatec májový atd. Z lesních druhů potom lilie zlatohlavá, oměj pestrý, vemeník dvoulistý, plavuně. Kromě běžné fauny středočeské kulturní krajiny žije v CHKO Blaník řada vzácnějších a ohrožených druhů. Ze savců zejména vydra, netopýr černý a velký, z hnízdících ptáků bramborníček hnědý, jestřáb lesní, moták pochop, potápka malá, sluka lesní a výr. Výskyt byl zaznamenán také u orla křiklavého a orlovce říčního, z plazů ještěrka živorodá, užovka hladká a podplamatá, z obojživelníků rosnička, skokan rašelinný a čolek horský. Ze silně ohrožených druhů se na Blanicku vyskutuje mihule potoční a sekavec písečný. Z bezobratlých např. rak říční, motýlice lesklá, vážka jasnoskvrnná či velevrub nadmutý. Na Velkém Blaníku pak alpský plž zemoun (Aegopis verticillus), horský druh vrásenka pomezní a velmi vzácně i hrotice (Balea perversa). V oblasti CHKO probíhala do nedávné minulosti těžba zlata, především na Roudném, kde se nachází jedno z nejdéle známých českých ložisek (první zmínka o těžbě z roku 1388). Největšího výnosu zde bylo dosaženo roku 1913, kdy Roudný zaujímal vedoucí místo mezi zlatodoly rakousko- uherské monarchie, později se výnos snižoval až do ukončení těžby v roce 1930. Říčka Blanice je vodohospodářsky významný tok, který zásobuje vodou město Vlašim. Tradici má rovněž i rybníkářství, jehož rozvoj počíná pravděpodobně již se založením louňovického kláštera v roce 1149. CHKO Blaník zaujímá mezi středočeskými oblastmi zvláštní postavení v tom směru, že je jednak plošně nejmenší, jednak byla a dosud je považována především za území, kde se chrání určitý charakteristický typ osídlené harmonické krajiny. Hora Blaník je stále spíše pokládána za kulturní objekt než hodnotný přírodní celek. V řadě obcí se zachovaly stavby kostelů, románských, gotických i barokních, ze světských staveb vynikají zámky (Louňovice, Načeradec).
Zdroj: Haló noviny

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí