Největší projekty ještě nemusí být nejvýhodnější
Nepotravinářské využití agrární produkce má řadu výhod a jen jednu nevýhodu. Ta
je ale klíčová.
K výhodám patří hlavně využívání obnovitelných zdrojů, čili zemědělských plodin,
pro výrobu energie i průmyslových surovin. Produkty jsou přitom šetrné k
životnímu prostředí, jejich likvidace nebude znamenat další hory odpadů. Získají
či udrží se také pracovní místa, ať už přímo v zemědělství nebo v navazujících
odvětvích. Udrží se rovněž obhospodařovaná venkovská krajina.
Nevýhoda je ale podstatná: produkce bionafty, bioplastů či dalších surovin je
zatím technicky náročná, a tudíž drahá. Takže v tržním prostředí bez šancí.
Motorista si přece nebude kupovat dražší palivo, spotřebitel potraviny
[https://www.kamsnim.cz/categories/food] zdražené kvůli bioplastovému obalu.
Díky výše uvedeným přednostem odborníci i politici připouštějí, že určitá
podpora (dotace či daňové úlevy) jsou na místě. \"Zejména na rozjezd těchto
programů, pak už by se podnikatelé měli dostat na takovou úroveň, aby cenově
obstáli v konkurenci s konvenčními produkty,\" říká například tajemník Asociace
soukromého zemědělství Michal Pospíšil.
Stát ovšem hodlá podpořit zejména velké projekty. Například dotace na bionaftu
by přitom mohla využít jen jediná firma - Setuza, která by ovládla trh. Také
biolíh by mělo dodávat jen asi šest velkých lihovarů. Spalování štěpky (dřeva)
zase slouží především energetickému gigantu ČEZ.
Ačkoliv se takové projekty zdají ekonomicky nejvýhodnější, protože velkovýroba
stlačuje výrobní náklady, nemusí být podle odborníků tou správnou cestou.
Ztrácí se totiž podle nich jeden z hlavních efektů: přínos zejména pro venkovské
obce a jejich obyvatele. \"Když budeme mít například malé spalovny štěpky, dají
práci lidem v obci, vyřeší tam ekologické vytápění a mohou použít speciální
technologii, která ze štěpky dostane co nejvíc energie. Ale když štěpku plošně
vykupuje ČEZ, jen ji přimíchává k uhlí, a tak ani nevyužívá její energetický
potenciál,\" vysvětluje například Pavel Jablonský z firmy Euronplast
[https://www.kamsnim.cz/categories/plast].
Tento názor zastává i Tomáš Zídek, ředitel odboru obnovitelných zdrojů
Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky. Podle něj by mělo například smysl, aby
všechny lihovary byly vybaveny technologií, která umí získat biolíh z
nejrůznějších surovin. Tedy nejen z obilí, jak předpokládá záměr vlády.
Rozhodnutí, jak a co dotovat, proto musí předcházet diskuse a vytyčení koncepce,
čeho vlastně vláda hodlá podporou nepotravinářského zemědělství dosáhnout.
Nepotravinářské využití agrární produkce má řadu výhod a jen jednu nevýhodu. Ta je ale klíčová.
K výhodám patří hlavně využívání obnovitelných zdrojů, čili zemědělských plodin, pro výrobu energie i průmyslových surovin. Produkty jsou přitom šetrné k životnímu prostředí, jejich likvidace nebude znamenat další hory odpadů. Získají či udrží se také pracovní místa, ať už přímo v zemědělství nebo v navazujících odvětvích. Udrží se rovněž obhospodařovaná venkovská krajina.
Nevýhoda je ale podstatná: produkce bionafty, bioplastů či dalších surovin je zatím technicky náročná, a tudíž drahá. Takže v tržním prostředí bez šancí. Motorista si přece nebude kupovat dražší palivo, spotřebitel potraviny zdražené kvůli bioplastovému obalu.
Díky výše uvedeným přednostem odborníci i politici připouštějí, že určitá podpora (dotace či daňové úlevy) jsou na místě. \"Zejména na rozjezd těchto programů, pak už by se podnikatelé měli dostat na takovou úroveň, aby cenově obstáli v konkurenci s konvenčními produkty,\" říká například tajemník Asociace soukromého zemědělství Michal Pospíšil.
Stát ovšem hodlá podpořit zejména velké projekty. Například dotace na bionaftu by přitom mohla využít jen jediná firma - Setuza, která by ovládla trh. Také biolíh by mělo dodávat jen asi šest velkých lihovarů. Spalování štěpky (dřeva) zase slouží především energetickému gigantu ČEZ.
Ačkoliv se takové projekty zdají ekonomicky nejvýhodnější, protože velkovýroba stlačuje výrobní náklady, nemusí být podle odborníků tou správnou cestou.
Ztrácí se totiž podle nich jeden z hlavních efektů: přínos zejména pro venkovské obce a jejich obyvatele. \"Když budeme mít například malé spalovny štěpky, dají práci lidem v obci, vyřeší tam ekologické vytápění a mohou použít speciální technologii, která ze štěpky dostane co nejvíc energie. Ale když štěpku plošně vykupuje ČEZ, jen ji přimíchává k uhlí, a tak ani nevyužívá její energetický potenciál,\" vysvětluje například Pavel Jablonský z firmy Euronplast.
Tento názor zastává i Tomáš Zídek, ředitel odboru obnovitelných zdrojů Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky. Podle něj by mělo například smysl, aby všechny lihovary byly vybaveny technologií, která umí získat biolíh z nejrůznějších surovin. Tedy nejen z obilí, jak předpokládá záměr vlády.
Rozhodnutí, jak a co dotovat, proto musí předcházet diskuse a vytyčení koncepce, čeho vlastně vláda hodlá podporou nepotravinářského zemědělství dosáhnout.
K výhodám patří hlavně využívání obnovitelných zdrojů, čili zemědělských plodin, pro výrobu energie i průmyslových surovin. Produkty jsou přitom šetrné k životnímu prostředí, jejich likvidace nebude znamenat další hory odpadů. Získají či udrží se také pracovní místa, ať už přímo v zemědělství nebo v navazujících odvětvích. Udrží se rovněž obhospodařovaná venkovská krajina.
Nevýhoda je ale podstatná: produkce bionafty, bioplastů či dalších surovin je zatím technicky náročná, a tudíž drahá. Takže v tržním prostředí bez šancí. Motorista si přece nebude kupovat dražší palivo, spotřebitel potraviny zdražené kvůli bioplastovému obalu.
Díky výše uvedeným přednostem odborníci i politici připouštějí, že určitá podpora (dotace či daňové úlevy) jsou na místě. \"Zejména na rozjezd těchto programů, pak už by se podnikatelé měli dostat na takovou úroveň, aby cenově obstáli v konkurenci s konvenčními produkty,\" říká například tajemník Asociace soukromého zemědělství Michal Pospíšil.
Stát ovšem hodlá podpořit zejména velké projekty. Například dotace na bionaftu by přitom mohla využít jen jediná firma - Setuza, která by ovládla trh. Také biolíh by mělo dodávat jen asi šest velkých lihovarů. Spalování štěpky (dřeva) zase slouží především energetickému gigantu ČEZ.
Ačkoliv se takové projekty zdají ekonomicky nejvýhodnější, protože velkovýroba stlačuje výrobní náklady, nemusí být podle odborníků tou správnou cestou.
Ztrácí se totiž podle nich jeden z hlavních efektů: přínos zejména pro venkovské obce a jejich obyvatele. \"Když budeme mít například malé spalovny štěpky, dají práci lidem v obci, vyřeší tam ekologické vytápění a mohou použít speciální technologii, která ze štěpky dostane co nejvíc energie. Ale když štěpku plošně vykupuje ČEZ, jen ji přimíchává k uhlí, a tak ani nevyužívá její energetický potenciál,\" vysvětluje například Pavel Jablonský z firmy Euronplast.
Tento názor zastává i Tomáš Zídek, ředitel odboru obnovitelných zdrojů Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky. Podle něj by mělo například smysl, aby všechny lihovary byly vybaveny technologií, která umí získat biolíh z nejrůznějších surovin. Tedy nejen z obilí, jak předpokládá záměr vlády.
Rozhodnutí, jak a co dotovat, proto musí předcházet diskuse a vytyčení koncepce, čeho vlastně vláda hodlá podporou nepotravinářského zemědělství dosáhnout.
Zdroj:Podniky a trhy
Sdílet článek na sociálních sítích