zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

CHKO Křivoklátsko

09.08.2004
Příroda
CHKO Křivoklátsko
V dnešním putování za chráněnými krajinnými oblastmi České republiky zavítáme do kraje spisovatele Oty Pavla, který tuto oblast proslavil zejména v jedné ze svých nejznámějších povídek - Smrt krásných srnců - do Křivoklátská.

CHKO Křivoklátsko byla vyhlášena výnosem Ministerstva kultury ČSR v roce 1978. Rozkládá se na ploše 628 km2 a zahrnuje 24 maloplošných zvláště chráněných území nacházejících se na ploše 1193 ha. Nejvyšším místem oblasti je vrch Těchovín s nadmořskou výškou 616 metrů a nejnižším místo se nachází na Berounce v Hýskově, 223 m.n.m. Křivoklátsko je dnes chráněná krajinná oblast a biosférická rezervace UNESCO a je v porovnání s podobnými krajinami v Evropě zvláštností. Rozkládá se uprostřed Čech a téměř dvě třetiny rozlohy území pokrývají listnaté a smíšené lesy. Dodnes zde zůstalo zachováno více než 1800 druhů cévnatých rostlin, nejméně 52 druhů dřevin, hnízdí zde kolem 120 druhů ptáků a dosud nespočetné množství dalších příslušníků živočišné říše, z nichž je nejeden zařazen do červených seznamů vzácných a ohrožených druhů. V rámci pahorkatin až nižších vrchovin střední Evropy jde o mimořádně zachovalé, převážně lesní území s bohatou květenou i zvířenou a řadou významných geologických a geomorfologikých objektů. Souvislé lesní porosty pokrývající 63 % území a zahrnují okrsky, které si zachovaly přírodě blízký ráz poskytující útočiště mnoha rostlinným i živočišným druhům, které v obdobných geografických podmínkách jinde již vymizely nebo jsou vážně ohrožené. Pestrost přírody je zde podmíněna i výrazným uplatněním plně zachovalého říčního a vrcholového fenoménu. Na největší ploše území se nachází zvrasněné horniny kralupsko-zbraslavské skupiny barrandienského proteozoika, především břidlice a droby s vložkami silicitů - bulížníku a bazických vulkanitů - spilitů. Buližníky vynikají z mírného reliéfu břidlic jako rozeklané skály - kamýky s balvanitými sutěmi na úpatí, spility tvoří mocné stěny zvláště v údolí Berounky (Čertova skála, pod Zbečnem). Vývoj lesních porostů probíhal na Křivoklátsku odlišnou cestou než v běžné české krajině. Již za Přemyslovců se tato končina stala lovištěm českých králů, což se projevilo ve způsobu osídlení. Díky řidšímu osídlení, odlehlosti a obtížné přístupnosti mnohých úseků byly křivoklátské lesy i méně postiženy lesní pastvou, hrabáním steliva i sběrem paliva, což značně narušilo lesní ekosystémy v jiných oblastech. I zde ale byl stále více vysazován smrk, který má proto v plošinatých úsecích převahu, ač původně byl zastoupen jen slabě. Rozsáhlé jsou i výsadby borovice lesní, z nepůvodních dřevin pak modřínu. I když většinu ploch s někdejšími klimaxovými porosty, tj. hlavně bučinami a doubravami s různým podílem jedle, nahradily hospodářské lesy s převahou nepůvodních dřevin, zachovaly se i přírodě blízké porosty různého rozsahu především na strmých svazích, vrcholech a sutích, na něž místy navazují celé lesní komplexy přirozené skladby na mírnějším reliéfu s hlubšími půdami. Z významných druhů podrostů můžeme nalézt zimostrázek, hvozdík křovištní a v údolích zapalici žluťuchovitou. Údolní nivy pokrývají olšové luhy se střemchou, v severní části na Kraclavských lukách se zachovaly i prameništní slatinné olšiny. Otevřené skalní formace se soustředí v údolí Berounky, kde vystupují jednak skalní stepi s kostřavou sivou, tanci skalní, rozchodníkem bílým a netřeskem výběžkatým, jednak formace pěchavy vápnomilné s lomikamenem vždyživým na chladnějších stěnách bazických hornin. Zmínky dále zasluhují třemdava, česnek tuhý a mochna skalní. Step na hlubší para-rendzině s porosty višně křovité, kavyly a další xerotermy
se zachovala na ordovických diabasových vulkanitech v rezervaci Stará Ves. Druhotné otevřené formace, louky, meze a pastviny mají často suchomilný ráz, např. louky s mochnou bílou na vyšších stupních nivy Berounky.
Dík příznivému podnebí a zachovalosti lesního krytu plývalo Křivoklátsko bohatstvím zvěře. Dodnes se udržely vysoké stavy jelení, srnčí a černé zvěře, hojné jsou drobné šelmy včetně jezevce a ojediněle i vydry, introdukováni byli mufloni a daněk. Vhodné podmínky zde nachází množství druhů drobných ptáků, ale i výr a čáp černý, ledňáček, dudek, řada dravců a sov. Platí to ještě ve větší míře pro plazy a obojživelníky a ovšem pro bezobratlé. Při Berounce žije naše nejsilnější populace užovky podplamaté, z četných míst je známa užovka hladká. Na teplých stráních a skalách je dosud místy hojná ještěrka zelená, zatímco ve vlhkých údolích uvnitř lesů žije i ještěrka živorodá. Častý je mlok, čolek horský i kuňka žlutobřichá. V teplých údolích severní části se donedávna objevoval jasoň dymnivkový a ploskoroh žlutý, dostatek padlého dřeva poskytuje vhodná stanoviště dřevožravým broukům a dendrofilním plžům. V některých potocích je dodnes hojný rak kamenáč. Zachovala se zde plně rozvinutá společenstva lesních plžů, která přímo navazují na stav v lesním optimu poledové doby, jak dosvědčují fosilní doklady.
Zdroj: Haló noviny

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí