zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Environmentální reporting v rámci EMAS

18.10.2004
EMS
Environmentální reporting v rámci EMAS
Jedním z významných prvků, který odlišuje EMAS (Eco-Management and Audit Scheme) od systémů environmentálního řízení zaváděných podle normy ISO 14001, je nutnost publikace tzv. environmentálního prohlášení.

Můžeme jej, mimo jiné, považovat za důkaz otevřenosti a vstřícné komunikace s veřejností, na kterou klade EMAS velký důraz. Jinými slovy: environmentální reporting tvoří velmi důležitou součást EMAS.

Hovoříme-li o EMAS, máme na mysli především Nařízení č. 761/2001 (EMAS II). K němu se však vtahují ještě další, tzv. výkladové dokumenty. Doposud byly publikovány tři:

  • Rozhodnutí Komise o zásadách pro provádění Nařízení č. 761/2001
  • Doporučení Komise o zásadách pro provádění Nařízení č. 761/2001
  • Doporučení Komise o zásadách pro provádění Nařízení č. 761/2001 týkající se výběru a používání indikátorů environmentální výkonnosti podniku

Požadavky související s environmentálním reportingem se objevují v samotném nařízení o EMAS a v obou zmíněných doporučeních. Jsou v nich popsány jednak požadavky a zásady týkající se obsahu, vypracování a publikace environmentálního prohlášení a jednak doporučení vztahující se k využívání environmentálních indikátorů.


Environmentální prohlášení

Účelem environmentálního prohlášení je poskytnout veřejnosti a dalším zúčastněným subjektům (zainteresovaným stranám) informace o vlivu činnosti organizace na životní prostředí a o snahách organizace tento vliv cíleně řídit, snižovat a zlepšovat. Z hlediska nařízení o EMAS musí environmentální prohlášení obsahovat především tyto informace:

  1. popis organizace a přehled jejích činností, výrobků a služeb;
  2. environmentální politiku a stručný popis systému environmentálního řízení;
  3. popis přímých a nepřímých environmentálních aspektů a vysvětlení charakteru dopadů, které souvisí s těmito aspekty;
  4. popis obecných a specifických environmentálních cílů, případně i environmentálních programů a opatření vedoucích k jejich dosažení;
  5. přehled dostupných údajů o vlivu činnosti organizace na životní prostředí;
  6. další faktory týkající se vlivu činnosti organizace na životní prostředí (např. dodržování legislativy, komunikace s veřejností apod.);
  7. jméno a akreditační číslo environmentálního ověřovatele a datum schválení.

Podrobnější zásady a doporučení pro environmentální prohlášení jsou pak obsaženy v Doporučení Komise o zásadách pro provádění Nařízení č. 761/2001, které můžeme považovat za jakési vodítko pro vypracování prohlášení. Rozebírá a vysvětluje jednotlivé, výše popsané body, doporučuje jejich obsahovou náplň a také formu, v jaké by měly být příslušné údaje publikovány.

V závěru se doporučení zabývá poskytováním informací různým zainteresovaným stranám, kdy podává přehled jejich specifických informačních potřeb, a také obsahuje doporučení využívat při prokazování vlivu činnosti organizace na životní prostředí environmentální indikátory.


Environmentální indikátory

Využívání environmentálních indikátorů napomáhá organizaci kvantifikovat její výkonnost v péči o životní prostředí, a následně tak lépe řídit její environmentální aspekty a dopady. Zlepšuje též podávání environmentálních zpráv, neboť je jejich čitatelé pochopí snadněji a rychleji než psaný text.

Základní požadavky na environmentální indikátory (a obecně na veškeré informace publikované v environmentálním prohlášení) definuje již samo nařízení o EMAS, podrobněji je rozpracovává druhé zmíněné doporučení k EMAS. Podle nich environmentální indikátory musí:

  • poskytovat přesné zpracování vlivu činnosti organizace na životní prostředí (podávaný obraz organizace musí být vyvážený, tzn. nesmí zamlčovat negativa a neúspěchy);
  • být srozumitelné a jednoznačné (tj. jasné a snadno pochopitelné);
  • umožňovat meziroční srovnání, aby mohl být dobře sledován vývoj a zlepšování v čase (je proto potřeba používat stejné měřící jednotky a časové intervaly měření);
  • je-li to možné, umožňovat srovnání mezi různými obory, vnitrostátní nebo regionální srovnání (tzn. respektovat a používat společné, obecně uznávané normy a standardy pro vytváření indikátorů, pokud existují);
  • je-li to možné, umožňovat srovnání s právními požadavky (např. s emisními limity).

Podle typu informací, které mají environmentální indikátory zobrazovat a sdělovat, je můžeme rozčlenit do tří kategorií:

  1. Indikátory provozní účinnosti (Operational Performance Indicators)
  2. Indikátory účinnosti řízení (Management Performance Indicators)
  3. Indikátory stavu životního prostředí (Environmental Condition Indicators)
Členění environmentálních indikátorů v EMAS
Členění environmentálních indikátorů v EMAS

1. Indikátory provozní účinnosti

Indikátory provozní účinnosti se soustřeďují na hlediska související s provozem organizace, včetně jejích činností, výrobků a služeb. Týkají se především plánování, kontroly a sledování environmentálních vlivů organizace a jsou také nástrojem pro sdělování údajů o životním prostředí, tedy - nástrojem environmentálního reportingu. Můžeme je rozdělit na

  • indikátory vstupů - materiálů, surovin, energií apod.
  • indikátory fyzických zařízení a vybavení - budov, pozemků, strojů, dopravních prostředků apod. (zaměřují se na otázky související s jejich instalací, provozem, údržbou atd.)
  • indikátory výstupů - na jedné straně výrobků a služeb, na druhé odpadů a emisí

Z hlediska environmentálního reportingu, resp. vydávaných environmentálních zpráv lze tuto kategorii indikátorů považovat za nejdůležitější, a to zejména u těch organizací, které mají méně významné vlivy na životní prostředí a méně složitý systém řízení.

2. Indikátory účinnosti řízení

Indikátory účinnosti řízení odráží fakt, jak úspěšné jsou snahy vedení organizace zabezpečovat infrastrukturu pro environmentální řízení. Slouží především jako měření pro vnitřní kontrolu a informaci, ale samy o sobě neposkytují dostatečné informace, které by daly správný obraz o výkonnosti organizace v péči o životní prostředí.

Lze je rozdělit na systémové indikátory a indikátory pro funkční oblasti organizace. První z nich se týkají otázek realizace environmentálních programů, dodržování závazků či zapojení zaměstnanců; druhý typ indikátorů pokrývá problematiku plánování, investic, BOZP nebo vztahů s veřejností.

3. Indikátory stavu životního prostředí

Indikátory stavu životního prostředí podávají informace o kvalitě životního prostředí, které obklopuje organizaci, případně o stavu životního prostředí v místě, kraji nebo ve světě. Člení se na indikátory složek životního prostředí (vzduch, voda, půda) a indikátory biosféry a antroposféry (živá příroda, lidé, estetická hlediska, kulturní dědictví).

Organizace může tyto indikátory využít jako orientační hodnoty při stanovování vlastních priorit, cílů a indikátorů, čímž ukáže, že bere dostatečně v potaz místní situaci a že se snaží v co největší míře přispívat k jejímu zlepšování. Tento přístup je vhodný zejména tehdy, když je organizace jedním z hlavních zdrojů problémů stavu životního prostředí v daném regionu.

Všechny výše popsané indikátory jsou podrobně rozebrány v příslušném doporučení Evropské komise, a to včetně dalšího členění a vhodných měřících jednotek (příklad viz tabulka).

Příklad přehledu indikátorů uváděných v doporučení Evropské komise
Příklad přehledu indikátorů uváděných v doporučení Evropské komise

Závěr

V textu celého článku jsme hovořili o požadavcích, které na environmentální reporting klade EMAS. Přístupů, doporučení a materiálů zabývajících se touto problematikou však existuje mnohem více a nelze jednoznačně říci, které z nich jsou lepší. Proto záleží především na organizaci samotné, jakým způsobem k reportingu přistoupí, jakých standardů a doporučení se bude držet a jak široce svou environmentální zprávu pojme. Vždy však musí pamatovat na obecné zásady a principy, jejichž respektování vyžadují všechny existující přístupy (úplnost a vyváženost informací, srozumitelnost apod.)


Ing. Pavel Růžička

Zdroj: ČEÚ

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
19
10. 2017
19.10.2017 - Seminář, školení
Pardubice
ASIO, spol.s r.o.
27
10. 2017
27.10.2017 - Ostatní akce
od 09:30 do cca 11:00, na YouTube
INISOFT s.r.o.
31
10. 2017
31.10.2017 - Seminář, školení
Praha, ČVÚT
4
11. 2017
4-5.11.2017 - Seminář, školení
Eko osada Bílé Karpaty
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí