V posledních letech dochází ve světě i u nás k výraznému nárůstu počtu certifikovaných organizací. Poznatky a zkušenosti auditorů naznačují, jak může audit přispět k celkovému rozvoji organizace.
Jak dál v certifikaci?
Celkový počet organizací certifikovaných ve světě podle normy ISO 9001 už dávno přesáhl hranici 500 tisíc. I mnoho českých organizací už několik let udržuje jeden nebo více certifikátů shody s požadavky nějaké mezinárodní normy. Certifikát pode ISO 9001 (sytém managementu kvality) má už bezmála 10 000 organizací. Počet organizací s certifikátem podle ISO 14001 (systém environmentálního managementu) se blíží k hranici 1000. Také certifikace podle OHSAS 18001 (systém managementu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci) už přestává být v naší zemi výjimečná.
Organizace proto stále častěji hledají cesty, jak z certifikace vytěžit více než jen posouzení shody s normou. Navíc, ty nejlepší ve svém oboru, už ani nevystačí s tím, že certifikační společnost vnímá požadavky standardů jako soubor manažerských principů a zásad, které je potřeba dodržovat. Tyto organizace od certifikace právem očekávají mnohem více než jen prověrku shody s normou a získání nebo udržení příslušného certifikátu. Jejich požadavkem je, aby auditor dokázal komplexně posoudit všechna podnikatelská rizika, která mohou v konečném důsledku ovlivnit ekonomické ukazatele organizace.
TYPY CERTIFIKOVANÝCH ORGANIZACÍ
Mnoholeté zkušenosti BVQI (nezávislé certifikační společnosti Bureau Veritas) z auditů v různých organizacích, které implementovaly oborové nebo generické standardy na management kvality (případně jejich oborové modifikace), životního prostředí nebo bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ukazují, že mezi jednotlivými subjekty jsou poměrně značné rozdíly v přístupu k celkovému způsobu řízení organizace v širším slova smyslu. Nicméně, v rámci spolupráce s těmito organizacemi došlo u různých podniků k evoluci, která se projevuje ve změně vnímání významu systému managementu.
Obecně lze organizace rozdělit do 3 základních tříd podle jejich přístupu k implementaci standardů (reaktivní, proaktivní a světová třída), jak ukazuje obrázek č. 1.
Reaktivní organizace jsou ty, které minimálně využívají nástrojů systémů managementu a udržují ryze pasivní přístup k implementaci "nových" standardů (zpravidla až na základě požadavků jejich zákazníků nebo jiných zainteresovaných stran). Tyto organizace v podstatě vyčkávají a problematiku systémového zajištění kvality, životního prostředí, případně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci řeší až na základě požadavků trhu. Výsledkem pak často je budování jen formálních systémů, které mají daleko k procesnímu fungování. Navíc, ochrana životního prostředí a bezpečnost a ochrana zdraví při práci, jsou pro organizace této třídy zajišťovány pouze shodou s legislativou.
S růstem a rozvojem řady organizací se mnoho z nich stává proaktivní. Systémové požadavky na kvalitu, životní prostředí a bezpečnost a ochranu zdraví při práci přestávají vnímat jen jako "nezbytnou nutnost", ale stále více jako prostředek k získání nových zákazníků a tím i k úspěchu na trhu. Tyto organizace vnímají smysluplně provedenou aplikaci a certifikaci systému managementu převážně jako prostředek získání tržní výhody a způsob konkurenční diferenciace. Jedná se v podstatě o organizace, které si dobře uvědomují v jakých procesech kvality vzniká produkt/služba trvale uspokojující požadavky zákazníků. Při tvorbě integrovaného systému, který zahrnuje i požadavky managementu životního prostředí a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pak jen rozvíjejí základní systém. Při tom všem věnují patřičnou péči nejen "organizačním" procesům, ale i chování pracovníků na jednotlivých úrovních a jejich systémovému chápání.
Ty nejúspěšnější organizace považují implementaci standardů na systém managementu kvality, životního prostředí a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci za pomyslný "deštník" jejich snahy dosáhnout dokonalosti světové třídy. Pro tyto organizace je implementovaný integrovaný systém nezbytným nástrojem řízení, bez kterého si nedovedou představit možnost aspirovat na excelenci. Cílevědomé zvyšování kvality produktů/služeb kombinované s trvalou péčí o životní prostředí a bezpečnost svých zaměstnanců je pro tyto organizace naprostou samozřejmostí.
CESTY K DOKONALOSTI
Organizace toužící dosáhnout dokonalosti v oblasti kvality se často snaží aplikovat metodu TQM (Total Quality Management), která je založena na principu individuální odpovědnosti za kvalitu, jenž nese každý zaměstnanec v rámci svých pracovních úkolů a povinností. Trvalá snaha o dosažení vysoké kvality je takto postupně rozšířena na celou organizaci.
Určitým vývojovým stupněm TQM může být metoda Six Sigma. Jedná se v podstatě o statistickou metodu, která si klade za cíl odstranit produkci zmetků a zlepšit celkovou výkonnost organizace (viz též článek Six Sigma: V čem je problém? v MŘ č. 4/2005, s. 57 - 60). V podstatě jde o systematické využívání všech dostupných nástrojů pro zdokonalení procesů s cílem minimalizovat vznik nedostatků. Nejedná se ale o jednoduchou a levnou záležitost. Většího rozšíření se této metodě dostalo hlavně v USA.
Ty nejlepší organizace ve svém oboru za účelem zvýšení své výkonnosti běžně aplikují taková schémata, jakými je v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci např. VeriSafe. Tento nástroj umožňuje komplexní třídimenzionální ohodnocení organizace (technická bezpečnost, systém managementu a lidský faktor), a to na základě dvanácti indikátorů. Podle nich může organizace nejen definovat svoji akceschopnost a priority v uvedené oblasti, ale také statisticky hodnotit výsledky a provádět benchmarking jednotlivých úseků nebo provozoven, případně porovnávat i výsledky podobných činností.
Podle výsledků pak Bureau Veritas uděluje organizacím různé úrovně certifikátů (jedna až tři hvězdičky). Pro srovnání: dosažení dvou hvězdiček koresponduje s připraveností organizace kdykoliv požádat certifikační společnost o certifikaci podle OHSAS 18001.. VeriSafe navíc umožňuje komunikaci (externí a interní) o stavu a úrovni managementu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v organizaci a vytvářet tak platformu pro změny v nastavení fungování. VeriSafe vytvořilo Bureau Veritas na základě požadavků svých zákazníků, kteří nevystačili pouze s certifikací systému bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podle OHSAS 18001.
Organizace zařazené jako světová třída řeší též otázky společenské (sociální) odpovědnosti (Corporate Social Responsibility - CSR)*) a stále častěji usilují o posouzení svého celospolečenského chování.
V této oblasti mají organizace v podstatě dvě alternativy. Jednou je možnost požádat při tvorbě svého reportu o asistenci specializovanou společnost a poté si nechat záležitosti spojené s jejich společenskou odpovědností posoudit. Druhou, a stále častější alternativou, je možnost přihlásit se k některému z mezinárodně uznávaných schémat pro hodnocení společenské odpovědnosti.
Organizace se takto nechávají certifikovat podle mezinárodního standardu SA 8000 (viz MŘ č. 1/2005, s. 39 - 41). Případně se hlásí do "reportovacích" schémat o aspektech jejich společenské odpovědnosti podle AA 1000 (AccountAbility) nebo GRI (Global Reporting Initiative). Schéma AA 1000 vytváří vhodnou platformu pro organizace, které se chtějí ve své výroční zprávě pochlubit nezávislým posouzením nejen finančních ukazatelů, ale i ostatních aspektů a programů, kterými pozitivně působí na mimoekonomické poměry.
Především organizace zařazené do kategorie světová třída, vyžadují diferencovaný přístup k auditům. Jinak řečeno, tyto organizace vyžadují od certifikační společnosti kladení vysokých nároků při prověřování systému managementu, avšak za současného zohlednění jejich potřeb. Jako výstup z auditu pak požadují podrobnou zprávu, ve které naleznou poznatky odborníků. Na jejich základě pak vedoucí pracovníci mohou optimalizovat své rozhodovací procesy směrem ke zvýšení celkového výkonu organizace jako celku.
RISK BASED ASSESSMENT
Systém řízení jakékoliv organizace se časem může stát příliš komplikovaný a těžkopádný nebo se dostat mimo realitu běžného fungování organizace, případně požadavků trhu. Aby nedocházelo k těmto nežádoucím jevům, vyvinulo BVQI pokrokový přístup k provádění auditů, zkráceně nazývaný RBA (Risk Based Assessment).
V podstatě jde o to, že auditoři nejprve identifikují všechna rizika, která se mohou v rámci fungování jakékoliv organizace vyskytnout, a na ta poté zaměřují vlastní prověřovací proces.
Sledování rizikových faktorů vyžaduje vysokou odbornou způsobilost auditorů provádějících certifikaci. Identifikovat rizika a jejich rizikové faktory znamená využít též expertních znalostí a zkušeností pracovníků a hledat analogie v postupech, kterými se organizace řídila v minulosti. Je proto nezbytné, aby na začátku vlastního auditu proběhlo interview auditorů s klíčovými pracovníky organizace (vrcholový a střední management).
Má-li být organizace úspěšná, musí zvažovat všechna rizika, např. obchodní (změny cen, event. regionálnost a sezónnost trhu), finanční (cash-flow), lidských zdrojů (loajalita a výkonnost zaměstnanců, kvalifikace pracovníků), IT (zabezpečení a správa dat), výzkumu (konkurenceschopnost), logistiky (režim skladovaní, "supply chain management") nebo správy organizace (legislativa).
Hlavní rizika v rámci modelu ISO 9001 - PDCA (Plánuj, Udělej, Zkontroluj, Vykonej), která musí organizace zvažovat, názorně uvádí obr. č. 2.
Organizace musí brát v úvahu nejen rizika ve své vlastní zemi, ale musí mít rovněž dostatek informací o rizicích, která by mohla vzniknout např. v zemích původu surovin používaných při výrobě. To má zvláštní význam hlavně v potravinářství, kde je volba certifikační společnosti obzvláště důležitá. Certifikační společnost totiž musí umět vystupovat z pozice posuzovatele, který v rámci RBA umí vyhledat a především pochopit i zvláštní okolnosti výroby, které jsou producenty nebo konzumenty citlivě vnímány (souvisejí například s náboženstvím nebo tradicemi v cílové zemi).
V rámci RBA je standard v podstatě užíván pouze jako "rámec" a nikoliv jako "zákon". Výsledkem takového auditu je sice certifikace oproti standardu, ale hlavní rozdíl je v tom, že zákazník získává velmi podrobný report (často i s grafickými výstupy), který lze považovat za nejcennější přínos z posuzování auditora. Ve zprávě jsou totiž shrnuty všechny podstatné momenty, které mohou poskytovat vrcholovému vedení cenné informace pro další rozhodovací procesy.
ZÁVĚR
Zejména organizace, které se řadí do kategorie proaktivních nebo dokonce světová třída hledají cesty jak z jakékoliv certifikace získat maximální přínosy pro trvale udržitelný rozvoj podnikání a úspěch na trhu. V prostředí rostoucí konkurence na trhu certifikace vybírají takovou certifikační společnost, která jim nabídne smysluplnou cestu a podporu, jak tohoto cíle dosáhnout. Lze očekávat, že právě strategie diferenciace, a to jak na straně zákazníků, tak certifikačních společností, bude tím, co odliší důvěryhodnost vystavených certifikátů jako objektivního důkazu o shodě s požadavky určitého standardu. Ve světě je tato diferenciace již běžná. Je tedy jen otázkou času, kdy se v masivnější podobě projeví i u nás.
AUTOR: Ing. Marcel Skála, Ph.D.
Sales Manager
Bureau Veritas Czech Republic, spol. s r. o., marcel.skala@cz.bureauveritas.com
Zdroj: Moderní řízení (www.ihned.cz)
Organizace proto stále častěji hledají cesty, jak z certifikace vytěžit více než jen posouzení shody s normou. Navíc, ty nejlepší ve svém oboru, už ani nevystačí s tím, že certifikační společnost vnímá požadavky standardů jako soubor manažerských principů a zásad, které je potřeba dodržovat. Tyto organizace od certifikace právem očekávají mnohem více než jen prověrku shody s normou a získání nebo udržení příslušného certifikátu. Jejich požadavkem je, aby auditor dokázal komplexně posoudit všechna podnikatelská rizika, která mohou v konečném důsledku ovlivnit ekonomické ukazatele organizace.
TYPY CERTIFIKOVANÝCH ORGANIZACÍ
Mnoholeté zkušenosti BVQI (nezávislé certifikační společnosti Bureau Veritas) z auditů v různých organizacích, které implementovaly oborové nebo generické standardy na management kvality (případně jejich oborové modifikace), životního prostředí nebo bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ukazují, že mezi jednotlivými subjekty jsou poměrně značné rozdíly v přístupu k celkovému způsobu řízení organizace v širším slova smyslu. Nicméně, v rámci spolupráce s těmito organizacemi došlo u různých podniků k evoluci, která se projevuje ve změně vnímání významu systému managementu.
Obecně lze organizace rozdělit do 3 základních tříd podle jejich přístupu k implementaci standardů (reaktivní, proaktivní a světová třída), jak ukazuje obrázek č. 1.
Reaktivní organizace jsou ty, které minimálně využívají nástrojů systémů managementu a udržují ryze pasivní přístup k implementaci "nových" standardů (zpravidla až na základě požadavků jejich zákazníků nebo jiných zainteresovaných stran). Tyto organizace v podstatě vyčkávají a problematiku systémového zajištění kvality, životního prostředí, případně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci řeší až na základě požadavků trhu. Výsledkem pak často je budování jen formálních systémů, které mají daleko k procesnímu fungování. Navíc, ochrana životního prostředí a bezpečnost a ochrana zdraví při práci, jsou pro organizace této třídy zajišťovány pouze shodou s legislativou.
S růstem a rozvojem řady organizací se mnoho z nich stává proaktivní. Systémové požadavky na kvalitu, životní prostředí a bezpečnost a ochranu zdraví při práci přestávají vnímat jen jako "nezbytnou nutnost", ale stále více jako prostředek k získání nových zákazníků a tím i k úspěchu na trhu. Tyto organizace vnímají smysluplně provedenou aplikaci a certifikaci systému managementu převážně jako prostředek získání tržní výhody a způsob konkurenční diferenciace. Jedná se v podstatě o organizace, které si dobře uvědomují v jakých procesech kvality vzniká produkt/služba trvale uspokojující požadavky zákazníků. Při tvorbě integrovaného systému, který zahrnuje i požadavky managementu životního prostředí a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pak jen rozvíjejí základní systém. Při tom všem věnují patřičnou péči nejen "organizačním" procesům, ale i chování pracovníků na jednotlivých úrovních a jejich systémovému chápání.
Ty nejúspěšnější organizace považují implementaci standardů na systém managementu kvality, životního prostředí a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci za pomyslný "deštník" jejich snahy dosáhnout dokonalosti světové třídy. Pro tyto organizace je implementovaný integrovaný systém nezbytným nástrojem řízení, bez kterého si nedovedou představit možnost aspirovat na excelenci. Cílevědomé zvyšování kvality produktů/služeb kombinované s trvalou péčí o životní prostředí a bezpečnost svých zaměstnanců je pro tyto organizace naprostou samozřejmostí.
CESTY K DOKONALOSTI
Organizace toužící dosáhnout dokonalosti v oblasti kvality se často snaží aplikovat metodu TQM (Total Quality Management), která je založena na principu individuální odpovědnosti za kvalitu, jenž nese každý zaměstnanec v rámci svých pracovních úkolů a povinností. Trvalá snaha o dosažení vysoké kvality je takto postupně rozšířena na celou organizaci.
Určitým vývojovým stupněm TQM může být metoda Six Sigma. Jedná se v podstatě o statistickou metodu, která si klade za cíl odstranit produkci zmetků a zlepšit celkovou výkonnost organizace (viz též článek Six Sigma: V čem je problém? v MŘ č. 4/2005, s. 57 - 60). V podstatě jde o systematické využívání všech dostupných nástrojů pro zdokonalení procesů s cílem minimalizovat vznik nedostatků. Nejedná se ale o jednoduchou a levnou záležitost. Většího rozšíření se této metodě dostalo hlavně v USA.
Ty nejlepší organizace ve svém oboru za účelem zvýšení své výkonnosti běžně aplikují taková schémata, jakými je v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci např. VeriSafe. Tento nástroj umožňuje komplexní třídimenzionální ohodnocení organizace (technická bezpečnost, systém managementu a lidský faktor), a to na základě dvanácti indikátorů. Podle nich může organizace nejen definovat svoji akceschopnost a priority v uvedené oblasti, ale také statisticky hodnotit výsledky a provádět benchmarking jednotlivých úseků nebo provozoven, případně porovnávat i výsledky podobných činností.
Podle výsledků pak Bureau Veritas uděluje organizacím různé úrovně certifikátů (jedna až tři hvězdičky). Pro srovnání: dosažení dvou hvězdiček koresponduje s připraveností organizace kdykoliv požádat certifikační společnost o certifikaci podle OHSAS 18001.. VeriSafe navíc umožňuje komunikaci (externí a interní) o stavu a úrovni managementu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v organizaci a vytvářet tak platformu pro změny v nastavení fungování. VeriSafe vytvořilo Bureau Veritas na základě požadavků svých zákazníků, kteří nevystačili pouze s certifikací systému bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podle OHSAS 18001.
Organizace zařazené jako světová třída řeší též otázky společenské (sociální) odpovědnosti (Corporate Social Responsibility - CSR)*) a stále častěji usilují o posouzení svého celospolečenského chování.
V této oblasti mají organizace v podstatě dvě alternativy. Jednou je možnost požádat při tvorbě svého reportu o asistenci specializovanou společnost a poté si nechat záležitosti spojené s jejich společenskou odpovědností posoudit. Druhou, a stále častější alternativou, je možnost přihlásit se k některému z mezinárodně uznávaných schémat pro hodnocení společenské odpovědnosti.
Organizace se takto nechávají certifikovat podle mezinárodního standardu SA 8000 (viz MŘ č. 1/2005, s. 39 - 41). Případně se hlásí do "reportovacích" schémat o aspektech jejich společenské odpovědnosti podle AA 1000 (AccountAbility) nebo GRI (Global Reporting Initiative). Schéma AA 1000 vytváří vhodnou platformu pro organizace, které se chtějí ve své výroční zprávě pochlubit nezávislým posouzením nejen finančních ukazatelů, ale i ostatních aspektů a programů, kterými pozitivně působí na mimoekonomické poměry.
Především organizace zařazené do kategorie světová třída, vyžadují diferencovaný přístup k auditům. Jinak řečeno, tyto organizace vyžadují od certifikační společnosti kladení vysokých nároků při prověřování systému managementu, avšak za současného zohlednění jejich potřeb. Jako výstup z auditu pak požadují podrobnou zprávu, ve které naleznou poznatky odborníků. Na jejich základě pak vedoucí pracovníci mohou optimalizovat své rozhodovací procesy směrem ke zvýšení celkového výkonu organizace jako celku.
RISK BASED ASSESSMENT
Systém řízení jakékoliv organizace se časem může stát příliš komplikovaný a těžkopádný nebo se dostat mimo realitu běžného fungování organizace, případně požadavků trhu. Aby nedocházelo k těmto nežádoucím jevům, vyvinulo BVQI pokrokový přístup k provádění auditů, zkráceně nazývaný RBA (Risk Based Assessment).
V podstatě jde o to, že auditoři nejprve identifikují všechna rizika, která se mohou v rámci fungování jakékoliv organizace vyskytnout, a na ta poté zaměřují vlastní prověřovací proces.
Sledování rizikových faktorů vyžaduje vysokou odbornou způsobilost auditorů provádějících certifikaci. Identifikovat rizika a jejich rizikové faktory znamená využít též expertních znalostí a zkušeností pracovníků a hledat analogie v postupech, kterými se organizace řídila v minulosti. Je proto nezbytné, aby na začátku vlastního auditu proběhlo interview auditorů s klíčovými pracovníky organizace (vrcholový a střední management).
Má-li být organizace úspěšná, musí zvažovat všechna rizika, např. obchodní (změny cen, event. regionálnost a sezónnost trhu), finanční (cash-flow), lidských zdrojů (loajalita a výkonnost zaměstnanců, kvalifikace pracovníků), IT (zabezpečení a správa dat), výzkumu (konkurenceschopnost), logistiky (režim skladovaní, "supply chain management") nebo správy organizace (legislativa).
Hlavní rizika v rámci modelu ISO 9001 - PDCA (Plánuj, Udělej, Zkontroluj, Vykonej), která musí organizace zvažovat, názorně uvádí obr. č. 2.
Organizace musí brát v úvahu nejen rizika ve své vlastní zemi, ale musí mít rovněž dostatek informací o rizicích, která by mohla vzniknout např. v zemích původu surovin používaných při výrobě. To má zvláštní význam hlavně v potravinářství, kde je volba certifikační společnosti obzvláště důležitá. Certifikační společnost totiž musí umět vystupovat z pozice posuzovatele, který v rámci RBA umí vyhledat a především pochopit i zvláštní okolnosti výroby, které jsou producenty nebo konzumenty citlivě vnímány (souvisejí například s náboženstvím nebo tradicemi v cílové zemi).
V rámci RBA je standard v podstatě užíván pouze jako "rámec" a nikoliv jako "zákon". Výsledkem takového auditu je sice certifikace oproti standardu, ale hlavní rozdíl je v tom, že zákazník získává velmi podrobný report (často i s grafickými výstupy), který lze považovat za nejcennější přínos z posuzování auditora. Ve zprávě jsou totiž shrnuty všechny podstatné momenty, které mohou poskytovat vrcholovému vedení cenné informace pro další rozhodovací procesy.
ZÁVĚR
Zejména organizace, které se řadí do kategorie proaktivních nebo dokonce světová třída hledají cesty jak z jakékoliv certifikace získat maximální přínosy pro trvale udržitelný rozvoj podnikání a úspěch na trhu. V prostředí rostoucí konkurence na trhu certifikace vybírají takovou certifikační společnost, která jim nabídne smysluplnou cestu a podporu, jak tohoto cíle dosáhnout. Lze očekávat, že právě strategie diferenciace, a to jak na straně zákazníků, tak certifikačních společností, bude tím, co odliší důvěryhodnost vystavených certifikátů jako objektivního důkazu o shodě s požadavky určitého standardu. Ve světě je tato diferenciace již běžná. Je tedy jen otázkou času, kdy se v masivnější podobě projeví i u nás.
AUTOR: Ing. Marcel Skála, Ph.D.
Sales Manager
Bureau Veritas Czech Republic, spol. s r. o., marcel.skala@cz.bureauveritas.com
Zdroj: Moderní řízení (www.ihned.cz)
Sdílet článek na sociálních sítích
