Obaly z PVC rozpozná jen velmi málo lidí

Praha - Spotřebitelé jen stěží rozpoznají, které potravinové obaly jsou vyrobeny z polyvinylchloridu (PVC) a které z nezávadných plastů. A to i přesto, že nechtějí nakupovat potraviny balené právě do PVC. Vyplynulo to z ekologicko-spotřebitelského výzkumu, který ve spolupráci se sociologem Mgr. Janem Morávkem, Ph.D zpracovala Arnika na podzim loňského roku před supermarkety Albert a Hypernova v Praze, Českých Budějovicích a Děčíně.

„Obrázkový kód (1), kterým se označují potravinové obaly z PVC, rozpoznalo jen 25 %  dotázaných spotřebitelů. A nelze říct, že by to bylo z důvodu nezájmu o problematiku. O mnoho lépe si totiž nevedli ani odpůrci PVC, kteří by se při svých nákupech tomuto plastu rádi vyhnuli,“ přibližuje výsledky Jan Morávek.

Že je PVC  rizikovým materiálem pro životní prostředí, tuší až 90 % dotázaných. Méně si jich však uvědomuje možnou zdravotní závadnost tohoto materiálu. Nejhůř zde obstáli Pražané, neboť  55 % dotázaných neví o zdravotní škodlivosti PVC. Faktem ovšem je, že většina hraček a výrobků pro děti, které naše úřady  nařídily stáhnout z prodeje pro vysoký obsah nebezpečných látek, byla vyrobena právě z PVC.

„Riziko PVC zvyšuje množství přísad, které mohou být zdraví nebezpečné. Jedná se například o ftaláty (2) či těžké kovy. Některé z nich mohou působit negativně na imunitní a hormonální systém či omezit schopnost reprodukce. Právě ftaláty se z PVC uvolňují během používání a mohou se tak snadno dostat do lidského těla,“ vysvětluje vedoucí kampaně Nehrajme si s PVC Ing. Miroslava Jopková.

 „Cílem dotazníkové akce bylo zjistit, nakolik lidé znají PVC a vědí o jeho negativních dopadech na zdraví a životní prostředí a zda se tomuto materiálu vyhýbají,“ upozornila Miroslava Jopková. Díky výsledkům šetření má Arnika lepší představu, na co je důležité se v osvětové části kampaně zaměřit. „Šetření totiž předchází širší osvětě společnosti, která bude probíhat následujícího půl roku v Praze, Českých Budějovicích a Děčíně. Budeme lidi co možná nejčastěji seznamovat se způsobem značení PVC, aby tak mohli snadněji volit materiály šetrnější nejen k životnímu prostředí, ale také k jejich zdraví. Připravujeme na toto téma přednášky, besedy, informační stánky a výstavy,“ dodává vedoucí kampaně Miroslava Jopková. Na léto je také naplánováno další kolo výzkumu.

Pokládání dotazníků se zhostili studenti středních škol z Prahy, Českých Budějovic a Děčína. Konkrétně se jedná o Střední odborné učiliště obchodní, Praha 2, Ekogymnázium z Prahy 10, Obchodní akademii sídlící v Hovorčovické na Praze 8 a dále o Střední školu obchodu, služeb a podnikáni v Českých Budějovicích a Střední školu řemesel a služeb v Děčíně.

(1) Obal z PVC se značí trojúhelníkovou recyklační značkou s číslicí „3“ nebo písmenem „v“. Pod trojúhelníkem je pak nápis „PVC“, „V“ nebo „vinyl“. Tato značka bývá vyražena na spodní straně plastového výrobku anebo na papírové etiketě.

(2) Ftaláty neboli estery kyseliny ftalové představují skupinu asi 40 látek. V PVC se používají jako změkčovadla. Své uplatnění však našly také v kosmetice či jako insekticidy nebo adhesiva. Z důvodů negativních zdravotních důsledků bylo používání těch nejrizikovějších omezeno například při výrobě hraček a výrobků pro děti nebo v kosmetice. Jedná se o těchto šest ftalátů: di-isononyl ftalát (DINP), di-n-octyl ftalát (DNOP), di-iso-decyl ftalát (DIDP), butyl benzyl ftalát (BBP), dibutyl ftalát (DBP), di(2-ethylhexyl) ftalát (DEHP). Hlavní nebezpečí, které je s těmito látkami spojováno, spočívá v jejich negativním vlivu na hormonální a reprodukční systém. Nezanedbatelné jsou také jejich účinky na játra, ledviny, plíce a na srážlivost krve.

Aktivity Arniky jsou podpořeny grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti a  také finančním přispěním Hlavního města Prahy.