Hnojiva šetrná k přírodě

Aby nám rostliny na zahradě dobře prospívaly, potřebují k tomu nejen dostatečnou zálivku, slunce a vhodné stanoviště, ale také správný poměr živin, které čerpají z půdy.

Nedostatek živin poznáte velmi jednoduše - rostliny zastaví svůj růst, nejsou tak kvalitní, méně plodí, přestávají být odolné vůči nejrůznějším škůdcům a onemocněním. Budou-li jim živiny chybět dlouhodobě, pak může dojít k úplnému odumření rostliny.

Ale ani přílišné hnojení není správné. Přehnojení i jedním druhem živin má za následek snížení příjmu ostatních živin a tím potom dochází k oslabení rostliny. Častým projevem nadbytku je zhnědnutí konců listů. Při nadměrném hnojení dusíkem se snižuje kvalita plodů a květů a zelenina obsahuje příliš mnoho dusičnanů, což neprospívá našemu zdraví.

Organická hnojiva

Hnojiva, která má každý hospodář nebo zahrádkář přímo před nosem v podobě hnoje a kompostu a která jsou čistě přírodní, byla v posledních letech velmi často nahrazována organickými hnojivy nebo chemickými hnojivy z obchodu.

Pravdou je, že s hnojem i kompostem je podstatně víc práce než s hnojivovými granulemi s přesně odměřeným množstvím živin. Ale za to vám zlepšují kvalitu půdy, dodávají do půdy stopové prvky i živiny a to postupně. Tudíž rostliny si mohou čerpat živiny, které zrovna potřebují. Ty nespotřebované se z půdy nevyplaví, jak tomu může být u průmyslových hnojiv, ale zůstanou v ní vázány, dokud je rostlina nespotřebuje.

Organická hnojiva zlepšují kvalitu půdy, provzdušňují ji a podporují její absorpční schopnosti i růst rostlin. Písčité půdy díky nim dokážou zadržet vodu i živiny a ty těžké zase zkypří a provzdušní.

Druhy organických hnojiv

Za nejlepší hnojivo vůbec je považována chlévská mrva neboli hnůj. Nejkvalitnější je koňský, potom následuje hovězí nebo ovčí či kozí. Prasečí není díky nízké výhřevnosti příliš vhodný, ale uplatní se třeba ke kompostování. To, jak bude či nebude kvalitní a kolik bude obsahovat živin a potřebných stopových prvků záleží na jeho dobrém uskladnění. Hnojišti vyhovuje místo, kde nefouká vítr. Vhodným podkladem je sláma popřípadě rašelina a je nutné jej po celou dobu zrání zvlhčovat a to buď močůvkou, nebo vodou. Doba zrání je kolem šesti měsíců a ideální je jej používat na podzim.

Spolu se slámou se hnůj využívá také k mulčování neboli nastýlání. Jde o zakrytí půdy tak, aby nebyla příliš vysušována sluncem, aby její strukturu neničil prudký déšť a byla zajištěna dostatečná vláha i přísun potřebných živin. Nastýlá se v tenké vrstvě, silná vrstva by bránila přístupu vzduchu. A kromě výhod, které mulčování poskytuje zahradním rostlinám, má nesporné výhody i pro samotné zahrádkáře. Odpadne vám totiž okopávání, pletí, protože mulčovací hmota plevele dusí a také nebudete muset tolik zalévat ani hnojit. Ovšem naproti tomu se v nastýlkách velmi dobře daří slimákům, myším a vůbec hrabošům.

Dalším organickým hnojivem je močůvka, což je moč domácích zvířat naředěná vodou. Dodává do půdy dostatečné množství dusíku a draslíku, podporuje především růst rostlin. Používá se k přihnojování v průběhu vegetace, poslední prohnojení by mělo proběhnout nejpozději do konce června. Potom až na podzim nebo v zimních měsících.

Dalším hojně využívaným organickým hnojivem je drůbeží trus. Přestože obsahuje spoustu potřebných živin, neužívá se ke hnojení přímo. Je nutné nejprve vytvořit zákvas a to zalitím vodou a asi čtrnáctidenním kvašením. Teprve potom lze použít jako hnojivová zálivka nebo do kompostu. Odborníci a výrobci hnojiv myslí i na ty, jež si sami takovou zálivku vyrobit nemohou. Na trhu je drůbeží trus k odstání i v podobě granulí.

Samozřejmě, že vhodným hnojivem je i kompost, ovšem obsah živin závisí na tom, co do kompostu dáme, na správné vlhkosti i době zrání. Kvalitní a dobře vyzrálý kompost má tmavou barvu, obsahuje vyvážený poměr dusíku, fosforu, draslíku, i vápníku s hořčíkem a je všestranným hnojivem. Při jeho zakládání byste měli mít na paměti, že do něj rozhodně nepatří žádné tuhé a nerozkladné hmoty jako jsou láhve, plasty, plechovky nebo kameny. Nepatří tam ani rostliny, jež byly napadeny nemocí nebo škůdcem, žádné toxické látky ani plevele.

Rašelina jako hnojivo se na zahrádkách používá, jen pokud je nutné okyselit půdu. Je vhodná pro pěstování vřesu, rododendronu nebo mokřinných rostlin. Vzhledem k tomu, že rašelina se těží ve velkém a dochází tak k vymírání vzácných druhů zvířat a rostlin, ochránci přírody se snaží její využití v zemědělství eliminovat.

Cenově dostupný a i pro malé zahrádkáře rychle a jednoduše proveditelný způsob hnojení je takzvané zelené hnojení. Jde o rychle rostoucí rostliny, nejčastěji se používají bobovité rostliny, které zabraňují přesychání půdy a zároveň potlačují růst plevele. Rostliny se nasekají na malé kousky a postupně se vpraví do půdy tak, aby zelená hmota nevyčnívala ven. Z rostlin si můžete vyrobit i tekuté hnojivo, podobně jako zákvas u drůbežího trusu dáte rostliny (nejčastěji kopřivy, kostival lékařský, nebo směs heřmánku, pampelišky, česneku i cibule) do nádoby, nejlépe dřevěné nebo kameninové a zalijete odstátou vodou. Jednou denně je nutné zákvas dobře promíchat a před použitím jej musíte scedit. Použít jej můžete po zhruba čtrnácti dnech, když má tmavou barvu a nepění. Zelené hnojení podporuje růst rostlin a obohacuje půdu o potřebné živiny.

Autor: Petra Martišková

Foto: archiv firem a Bioplynová stanice Valašské Meziříčí

www.nm-bydleni.cz