Putování z podzemí, přes vrcholné baroko do krásné přírody

V porostu lesa se skrývají závrty, poklesy terénu, ústí komínů z jeskynních systémů skrytých v podzemí. Část Moravského krasu, tajuplná krajina, která byla osídlena již v pravěku. Ve válečných dobách skýtala tamním obyvatelům bezpečné úkryty v jeskyních, kterými je kraj děravý jako ementál.

Asi 5 km od Adamova, za odbočkou na Olomučany se po levé straně tyčí Býčí skála. V jejím masivu a hluboko pod zemí se rozkládají jeskynní prostory, které nejsou přístupné veřejnosti. Lokalita je známá objevem halštatského pohřbu, zásluhou Dr. Jiřího Wankela. O jeskyni Býčí skála se můžete dočíst více např. na této webové stránce.

Jednou ročně, v období května pořádají speleologové "dny otevřených dveří". V letošním roce jsme se s pánečkem také účastnili. Byl to ohromný zážitek. Jeskyně není vybavená, tak jako všechny ostatní turisticky navštěvované jeskyně. Např. chybí osvětlení, takže jsme za svitu čelovek našich průvodců procházeli místy, kde působil MUDr. Wankel a našel svůj ohromný objev, dále jeho vnuk prof. Absolon a další více či méně známí hrdinové krasového podsvětí.

Opatrně jsme našlapovali v pohorkách, nepromokavých oteplovačkách a bundách, po provizorních blátivých chodníčcích a provizorně vybudovaných schůdcích, nebo můstcích přes protékající Jedovnický potok, který se noří do podzemí u Rudic. Odtamtud protéká systémem jeskyní Býčí skála, aby se u nedaleké Vraní skály opět vynořil na denní světlo. Už jako dítě mě tento podzemní svět fascinoval. V nepromokavém, teplém oblečení jsem obdivovala předchozí generace speleologů, kteří v nepraktickém oděvu, bez moderní techniky, se jako první pouštěli na nebezpečné výpravy.

Fotky z našeho podzemního výletu nemám, jenom fotku býčka, která byla u vstupu a dobře nasvětlená. Jinak co políčko, to černočerná tma, v tom rozrušení jsem si zapomněla nastavit foťák na tmu a brýle jsem nechala v autě.

Po tomto akčním zážitku jsme pokračovali v našem výletu do Křtin. Ten den bylo krásné májové počasí, takže bílá fasáda barokního kostela, zazářila z okolních jasně zelených lesů jako perla. Historie Křtin je spjata s řádem premonstrátů. Chrám Jména Panny Marie projektoval Jan Santini Aichel začátkem 18 století. Je to ve městě Křtiny monumentální stavba včetně proboštství, které bylo pojato jako zámecké budovy. Kostel je krásně opravený a v posledních letech byla vybudována zvonkohra. Tady jsme tenkrát náš májový výlet zakončili. Ale chtěla bych ve vyprávění pokračovat.

Na popud jedné z nás, Zvířetnice, jsem schraňovala fotografie Křtinského arboreta. Jarních, kdy kvetou azalky a rododendrony, jsem měla dost, tak jsem čekala na podzim, abych mohla pořídit fotky i z tohoto ročního období. Přiznám se, že jsem byla zvědavá, protože v tuhle roční dobu jsem v arboretu nikdy nebyla. V arboretu pořádají dvakrát do roka v květnu a v říjnu Dny otevřených dveří, studenti Lesnické fakulty dělají návštěvníkům průvodce a informují o všem zajímavém, co je k vidění.

Od května do října je arboretum otevřeno každou sobotu dopoledne. Sympatické je, že do areálu mohou pejsci. Na vodítku, nesmějí "lítat" po areálu, což už dnes u Klérky nehrozí, tak chodí za patama bez vodítka. Nejsem botanický expert, a proto se nemohu plést do odborného výkladu o zástupcích rostlinné říše. Jenom chci přiblížit všem jeden malinký, zajímavý a krásný koutek přírody, který vznikl a je udržován generacemi odborníků. Co do odbornosti hodně napoví stránky arboreta např. zde.

Arboretum se rozkládá po levé straně silnice mezi Křtinami a Jedovnicemi asi na 23 ha. Je to nejstarší a největší zařízení tohoto druhu, patřící ŠLP Křtiny. Založeno bylo již v roce 1928 profesorem Augustinem Bauerem. Půvabné nivní louky kolem potoka kvetly na podzim fialkovými ocúny, kolekce bříz stála v bezvětří nepohnutě, jako z obrazu. Na přilehlých svazích bylo bohužel ještě málo barevných stromů.

Ale průvodce, student, byl příjemný mladý muž, který se stačil věnovat nejenom české části naší skupinky, ale i Francouzům, se kterými se domlouval částečně anglicky a částečně latinsky. Ještě, že latina není v některých vědních oborech mrtvým jazykem. I když barevnost lesů nepropukla naplno, byla už zřetelná blízkost podzimu i s nepříjemným počasím. Ale my jsme si vychutnávali krásy místní flóry a těšili jsme se opět na jaro, na barevné kytice pěnišníků a azaleí. Směs fotografií jsem se snažila postupně umístit na této adrese.