Trnití příbuzní vánoční hvězdy

Největší "top star" mezi pryšci však zůstává pryšec nádherný, který vešel do povědomí jako vánoční hvězda a jehož hvězdná hodinka roku právě skončila. Hojně pěstovaná je ale i tzv. "trnová" či "Kristova" koruna neboli pryšec zářivý.

Nenáročný společník

Kromě vánoční hvězdy je populární a poměrně často pěstovaná také Euphorbia leuconeura, která se dá najít leckde: českými motoresty počínaje a velkými botanickými zahradami konče. Český název rostliny zní pryšec běložilný a odkazuje na výrazné bílé žilky na listech mladých jedinců. S přibývajícím věkem přestává být žilkování výrazné a s menším přísunem světla mizí úplně.

Pryšec běložilný je na pěstování celkem nenáročný, zpravidla netrpí chorobami ani škůdci. Vzhledem vám bude nejspíš připomínat palmu, z kmínku vyrůstají na všechny strany podlouhlé listy.

Jelikož jde o rostlinu původem z Madagaskaru, dopřejte jí dostatek světla. Pro tento druh je běžné shazování listů, takže není důvod se děsit, když začnou žloutnout a opadávat. Rozhodně to není znak nedostatečné zálivky. Naopak při přílišné vlhkosti hrozí hniloba a uhynutí. Na kmínku pak po opadaných listech zůstávají výrazné jizvy.

Naprostá většina pryšců není zdobná květem, ty jsou malé a nenápadné. Platí to i o pryšci běložilném, jehož malé květy se nacházejí na vrcholu rostliny a pyl lze přenášet štětečkem nebo i pouhým vlhkým prstem.

Není nutné mít několik rostlin vedle sebe, rostlina "zvládá" samoopylení a navíc "střílí" semena kolem sebe, takže vám zcela neplánovaně může malý pryšec začít růst v sousedním květináči. Když má malá rostlinka několikacentimetrové listy, dá se pomocí lžičky podebrat i s trochou hlíny, v níž zapustila kořeny, a přesadit do nového květináčku.

Podobně jako ostatní pryšce je možné i tento druh množit řízkováním.

Snadné množení

Jak tedy postupovat při množení pryšců? Ustřihněte odnož a jeden dva dny nechte ve skleničce s vodou. Vodu dvakrát denně vyměňte.

Jinou možností je pořádné omytí čerstvě ustřižené odnože pod tekoucí vodou. Z řezu totiž bude kapat bílý latex. Kdyby zaschnul, vytvoří ztvrdlý povlak, tedy zábranu, kterou budou těžko zdolávat budoucí kořínky. Dva tři dny rostlinu strčte do vlhkého písku a máte nový kousek. Platí to třeba o pryšci trojúhlém (trigona), který existuje jak v zelené, tak červené verzi, dále o pryšci obrovském (ingens), pryšci zářivém (milii) a druzích Euphorbia leuconeura (pryšec běložilný), knuthii či lactea.

Pozor na jedovatý latex

Některé druhy vytvářejí shluky rostlin, které se od sebe dají oddělit a často a ochotně zakoření. Pokud se rozhodnete k dělení trsů, snažte se mít co nejmenší řeznou plochu, používejte ostrý nůž, a nikoli nůžky, které stonek mohou nevhodně rozdrtit a pomačkat. Totéž platí i pro řízkování. Při poranění rostlina roní jedovatý latex podobný mléku - ostatně slovenské pojmenování některých druhů tohoto rodu zní mliečnik. Buďte proto při řízkování či dělení trsu opatrní. Latex by se neměl dostat na žádnou ze sliznic (pozor na protření oka) a u citlivých jedinců může působit i při potřísnění pokožky. Po použití znečištěné nástroje ihned omyjte teplou tekoucí vodou.

Vytékající latex je také jedním ze znaků odlišujících pryšec od kaktusu. Pro podobnost tvarů a trnů bývají totiž občas tyto dvě skupiny sukulentů zaměňovány.

Kam na ně a kam s nimi

Sukulentní druhy pocházejí převážně z Afriky, Jižní Ameriky a Madagaskaru, kde se s úspěchem vysazují jako živé ploty, protože díky trnům tvoří skutečnou zábranu. "Fajnšmekry" je ale třeba varovat. Celá škála druhů je zařazena v první a druhé příloze Úmluvy CITES, což znamená, že jejich transfer přes hranice je přísně regulován a na vývoz i dovoz je nutné speciální povolení. Jejich vývozem (nejen z Madagaskaru) se vystavujete riziku trestního postihu. Lepší je zajít do specializovaných obchodů, kde bývá velký výběr druhů.

Pryšcům vyhovuje osluněný okenní parapet, ale snášejí i polostín. Pozor na ostré paprsky jarního slunce. U druhů pocházejících z teplých krajin je dobré myslet na jejich teplotní nároky. Ani v zimě by teploty neměly klesnout pod 15 stupňů.

Pryšec jako lék

U nás se ve venkovních prostorách některé druhy pryšců používají jako skalničky, ale jinak kvůli chladné zimě většího venkovního užitku nemají.

Zcela jiné využití jednoho druhu pryšce (Euphorbia pekinensis) znají v Číně, kde patří mezi padesát základních bylin využívaných v tamní medicíně. Několik druhů pryšců slouží také jako potrava larvám některých motýlů a můr, například lišaje pryšcového.

ODKUD SE VZAL
Název rodu Euphorbia pochází od Euphorba, řeckého lékaře, který měl v prvním století před Kristem v péči krále Jubu II., zetě Kleopatry a Antonia.

EUPHORBIA PRAVIDLA PĚSTOVÁNÍ

Při dodržování pěti základních kroků by vám pryšce měly bez problémů růst.

KROK 1
ZEMINA
Rostliny z rodu pryšcovitých mají rády propustný substrát, proto je vhodné zvolit zeminu s vyšším podílem písku.

KROK 2
ZÁLIVKA
V zimních měsících, kdy rostliny stagnují, omezte přísun vody. Stačí vynechat každou druhou či třetí zálivku.

KROK 3
SVĚTLO
Pryšce mají rády dostatek světla, pozor ale na ostré jarní slunce, může některým druhům (např. pryšci běložilnému) popálit listy.

KROK 4
TOXICITA
Pryšce obsahují jedovatý latex, proto je pěstujte z dosahu malých dětí. Nesmí se dostat do očí a raději ani na pokožku.

KROK 5
UMÍSTĚNÍ
Až několika metrů může dorůst druh E. persistentifolia, více než metr dorůstá i E. trigona. Zvažte proto koupi a umístění rostliny s ohledem na její budoucí velikost.

Q&A

MILOŠ KRÁL
zahradní architekt

Mají pryšce nějaké speciální požadavky na umístění?

Pokud si budete pořizovat některý z běžnějších druhů, vezměte v úvahu kromě množství světla, které mu můžete poskytnout, také jeho možnou finální velikost. Například pryšec trojúhlý (E. trigona) běžně dorůstá přes metr, a pokud zůstane nepřesazen v malém květináči, začne se kácet. A velký květináč se na parapet nevejde. Umístění na zemi zase není úplně vhodné z hlediska dosahu dětí či domácích mazlíčků.

Proto je k pěstování vhodnější "trnová" koruna neboli pryšec zářivý, který výborně snáší suchý panelákový vzduch, a jakmile "přeroste" možnosti daného místa, lze jej poměrně radikálně ořezat. Později totiž znovu bez problémů obrazí.

AUTOR: Topi Pigula