Kulturní imperialismus a zákaz DDT

Program Organizace spojených národů pro životní prostředí (UNEP) se angažuje v zavádějící kampani za zákaz pesticidu DDT v rámci konvence proti organickým znečišťujícím činidlům. Země tropického pásma, které konvenci podepíšou, vážně poškodí zdraví svých obyvatel. DDT je nejúčinnější přípravek proti nemocem šířeným mouchami a moskyty. Národní akademie USA odhaduje, že před rokem 1970 zachránilo DDT 500 milionů životů před malárií. V Indii účinné poprašování tuto nemoc už před rokem 1960 v podstatě vymýtilo. Počet onemocnění malárií klesl ze 75 milionů v roce 1951 na 50 000 v roce 1961, počet úmrtí z milionu ve 40. letech na několik tisíc v 60. letech. Sítě proti moskytům, které provázely mé dětství až do doby, kdy jsem vstoupil v 50. letech na univerzitu, z domů zmizely. Později, v 70. letech, kvůli obavám z poškození životního prostředí , které vyvolala kniha Rachel Carsonové Tiché jaro, zahraniční humanitární organizace a agentury OSN přestaly DDT doporučovat a jeho využití se snížilo. Moskyti znovu zaútočili a do Indie se vrátila endemická malárie. Do roku 1997 už tu bylo odhadem 2,6 milionů případů této nemoci. Totéž se stalo u onemocnění jater a sleziny, šířeného písečnou mouchou. DDT v Indii tuto chorobu v 50. a 60. letech prakticky zlikvidovalo. S nižší aplikací prostředku se vrátila. Postihla dalších 12 000 lidí a zabila jich 408. Proč upadlo DDT v nemilost? Strach z něj vznikl z tvrzení paní Carsonové, že aplikace má zničující důsledky na život ptáků. DDT vinila z nákazy hepatitidou. Jenže mnohé studie dokázaly, že obavy nemají opodstatnění. DDT může vyvolat smrt jen u lidí, kteří je jedí jako chleba. Komise za komisí, experti a nositelé Nobelových cen vydali DDT čistý rejstřík. V roce 1971 Philip Handler, který v té době řídil americkou Národní vědeckou akademii, nazval DDT \"nejvýznačnější chemikálií, která kdy byla objevena\". Přesto v roce 1972 Nixonův šéf americké Agentury na ochranu životního prostředí DDT zakázal. Většina vyspělých zemí následovala amerického příkladu, rozvojové země je zakázaly používat v zemědělství a některé dokonce všude. Pokud i ekonomika hovoří ve prospěch DDT, proč se zákaz tak rozšířil? Klíčovým konceptem ekologického hnutí má být \"udržitelný rozvoj\". To potvrzuje zpráva Naše společná budoucnost. Zprávu zpracovala Světová komise pro životní prostředí a rozvoj, jejíž předsedkyně - bývalá norská premiérka Harlem Bruntlandová - nyní stojí v čele Světové zdravotnické organizace (WHO). Pojem udržitelnost ujišťuje, že přírodní kapitál jako lesy, zvířata žijící ve volné přírodě a další zdroje nelze nahradit vyrobeným kapitálem. Protože pesticidy údajně negativně ovlivňují přírodní kapitál, nejsou slučitelné s udržitelným rozvojem. Místo aby se na potlačení komárů směly používat pesticidy, doporučují se sítě nad postelí a léky. Zastánci tohoto názoru dál využívají preventivního principu, aby jeho pomocí smetli argument, že neexistuje vědecký důkaz toho, že postřikování DDT škodí přírodnímu kapitálu. Preventivní princip je variantou Pascalovy sázky o existenci Boha. Paul Ehrlich v roce 1968 napsal v knize Populační bomba: \"Jestli mám pravdu, zachráníme svět (ztlumením růstu populace). Jestli se mýlím, budou mít lidé lepší výživu, lepší domy a budou šťastnější. Přijdeme o něco, jestliže se později zjistí, že jsme schopni uživit mnohem větší populaci, než se zdá být možné?\" Zesnulý Julian Simon dal na tuto slaboučkou argumentaci ostrou odpověď. Poznamenal, že Pascalova sázka byla zcela odlišná: \"Žijte, jako by Bůh existoval, protože i kdyby tomu tak nebylo, o nic jste nepřišli. Pascalova sázka platí pouze na jednu osobu. Nikdo jiný nic neztrácí. Jenže Ehrlich dává v sázku to, o čem si myslí, že bude přínosem pro nás a naše potomky na úkor samotných životů těch, kdo se ještě nenarodili. Byl by ochoten ke stejné sázce, kdyby šlo o jeho vlastní život, a ne o životy jiných?\" Ekologisté zakazují DDT, protože jsou ochotni obětovat lidský život za život ptáků. Ehrlichovo prohlášení o Indii jen odhaluje misantropii: \"Citově jsem pochopil populační explozi jedné noci v Dillí. Lidé jedli, lidé se myli, spali , navštěvovali, hádali a křičeli. Strkali ruce do oken taxíků a žebrali. Káleli a močili. Lepili se na autobusy. Houfovali se jak zvířata. Lidé, lidé, lidé.\" Ani nepřekvapuje následující argumentace ekologistů : \"Není moc laskavé zachránit lidi před smrtí z malárie jen proto, aby mohli umírat pomaleji hladem. Malárie může být skrytým požehnáním, protože velká část malarického pásma se nehodí pro zemědělství a nemoc pomohla tomu, že je člověk nezničil a že přitom neztratil podstatu.\" Ekologické hnutí je nová světská křesťanská víra, v níž záchranu duší nahrazuje záchrana vesmírné lodi Země. Tomu se musí klást odpor stejně vášnivě jako před dávnými lety křesťanským křižákům. A pro začátek není nic lepšího než to, aby státy odmítly připojit se ke konvenci, o níž jsme mluvili na začátku. A tím by také odmítly zákaz používání DDT. AUTOR: (c) Project Syndicate, březen 2003 Deepak Lal je profesorem mezinárodního rozvoje na University of California. Sloužil jako poradce mnoha vlád. Z publikovaných knih je nejznámější Chudoba rozvojových ekonomik či Politická ekonomie chudoby, rovnosti a růstu. ZDROJ: EKONOM