Vodárnám nejde o zisk, ztráty se ale bojí výrobci balené vody
Jablonec n. N. - Miliony nezničitelných PET produkuje člověk už dvě desítky let. Končí na skládkách, ve spalovnách ale i v lese. Proč? Lidé podlehli masivní reklamě, že jedině balená voda je vhodná k pití.
"Něco pravdy na tom bude. Takový amerikanismus," potvrdil šedesátiletý Jablonečan Miloš. Přitom celý život byl zvyklý na vodu se šťávou. "Pak se začaly domů tahat kartony, nejdřív minerálek, pak už i obyčejné vody. Vlastně bez přímého důvodu," zauvažoval.
"Přitom pitná voda podléhá nejpřísnějším kontrolám, dokonce náročnějším než u západních sousedů," potvrdila manažerka kontroly kvality vody Jana Michalová.
Vodní zdroje v Libereckém kraji leží v místech téměř nedotčených civilizací.Kolem přehradní nádrže Souš kvůli ochraně vodního zdroje nesmí v zimě jezdit auto a k Josefodolské přehradě se turisté dostanou jen pěšky, na kolech či v zimě na běžkách. Úpravny pro obě nádrže používají ke konečné úpravě ÚV záření a jen minimum chloru.
A výrobci balených vod začali být velmi nervozní, když společnost Veliola odstartovala projekt Kohoutková. Jde jim o byznys. Jejich reakce by se daly už přirovnat k nekalé konkurenci.
Společnost Severočeské vodovody a kanalizace a Severočeská vodárenská společnost se k tomuto tématu staví rezervovaně. "Pro nás jsou prioritou koncoví odběratelé vody v řadu," uvedl generální ředitel Bohdan Soukup. O vyšších ziscích se v jejich případě hovořit nedá. "I kdyby úplně každý člověk vypil denně dva litry vody, jsou to pro nás haléřové položky," vypočetl Soukup.
Cílem projektu Kohoutková je nejen podpora restaurací, aby zákazníkům nabízeli vodu z kohoutku. A nejlépe zdarma, ale také šetrnější přístup k životnímu prostředí."Lidé prostě mohou ušetřit. Kvalitní vodu mají přímo doma, nemusejí se dřít s plnými PET lahvemi z obchodu a pak je v lepším případě házet do tříděného odpadu," konstatovala ředitelka komunikace společnosti Veliola Eva Kučerová.