Beton místo zeleně
Téma ochrany veřejné zeleně a ochrana životního prostředí vůbec je asi každému
velmi blízké. Jenom někdy okamžité osobní zájmy a prospěch u odpovědného
veřejného pracovníka zvítězí. Zvláště pak, pokud v dané lokalitě dotyčný nebydlí
a rozhodnutí tak nepostihuje jeho nebo někoho z jemu blízkých osob. Osobním
prospěchem či zájmem nemusí být vždy prospěch hmotný. Někdy to bývá pouze snaha
vyhnout se problémům, okamžitá \"slabá chvilka\" nebo snaha schovat se při
rozhodování za vhodný paragraf či vyhlášku. Problém se netýká pouze proluk či
parkových ploch vnitřního města. Známe jej i z výstavby na okrajích měst či při
tzv. zahušťování sídlišť. Sídlištím postaveným v období hromadné bytové výstavby
se vytýká oprávněně mnohé. Jednu přednost však proti vnitřnímu městu mají či
měly - relativní dostatek zeleně. Tyto zdánlivě volné plochy nyní svádějí k
další výstavbě, velmi často bez ohledu na okolní zástavbu a na vazby, které se
za dobu užívání okolních objektů a celého sídliště vytvořily. Zamýšlel jsem se v
dopise na vedení městské části Prahy 8 nad řešením \"komerční\" výstavby na
sídlišti v Praze-Bohnicích i nad změnami, které má přinést do malého sídliště v
Písečné ulici výstavba obytného objektu Okno do Prahy. Ze stavebního úřadu jsem
jako odpověď obdržel vyjádření, které dokládá slabost postavení úředníků při
projednávání takových stavebních záměrů. Z uvedeného vyjádření cituji:
\"Výrazným nedostatkem pro umisťování staveb v Praze je bohužel skutečnost, že
není zpracován regulační plán.\" Vyloučení možnosti \"zahušťování zástavby\"
řeší prý předpis OT-PP čl. 8 odst. 2: \"Jsou-li v některých z protilehlých stěn
sousedících staveb pro bydlení okna obytných místností, musí být odstup staveb
roven alespoň výšce vyšší z protilehlých stěn.\" Pokud je náplň navrhované
stavby v souladu s předpisy, nemá stavební úřad možnost ani povinnost vynutit na
navrhovateli jinou funkci. A tak na daném pozemku podle územního plánu se může
postavit nájemní dům, kulturní zařízení, církevní zařízení, administrativní
budova, tělocvična, sběrna odpadů, nemocnice... Postupuje-li se při dotváření
podle takových kritérií, potom se nelze divit. Co celkové urbanistické
posouzení, názor místních lidí, kteří v daném prostředí již žijí, nejenom
přímých sousedů? Měla by platit zásada, že novou výstavbou by se nemělo
narušovat, ale pokud je to možné zlepšovat životní prostředí těch, kteří tam již
žijí. AUTOR: VÁCLAV ADAM ZDROJ: EKONOM
Téma ochrany veřejné zeleně a ochrana životního prostředí vůbec je asi každému velmi blízké. Jenom někdy okamžité osobní zájmy a prospěch u odpovědného veřejného pracovníka zvítězí. Zvláště pak, pokud v dané lokalitě dotyčný nebydlí a rozhodnutí tak nepostihuje jeho nebo někoho z jemu blízkých osob. Osobním prospěchem či zájmem nemusí být vždy prospěch hmotný. Někdy to bývá pouze snaha vyhnout se problémům, okamžitá \"slabá chvilka\" nebo snaha schovat se při rozhodování za vhodný paragraf či vyhlášku.
Problém se netýká pouze proluk či parkových ploch vnitřního města. Známe jej i z výstavby na okrajích měst či při tzv. zahušťování sídlišť. Sídlištím postaveným v období hromadné bytové výstavby se vytýká oprávněně mnohé. Jednu přednost však proti vnitřnímu městu mají či měly - relativní dostatek zeleně. Tyto zdánlivě volné plochy nyní svádějí k další výstavbě, velmi často bez ohledu na okolní zástavbu a na vazby, které se za dobu užívání okolních objektů a celého sídliště vytvořily.
Zamýšlel jsem se v dopise na vedení městské části Prahy 8 nad řešením \"komerční\" výstavby na sídlišti v Praze-Bohnicích i nad změnami, které má přinést do malého sídliště v Písečné ulici výstavba obytného objektu Okno do Prahy. Ze stavebního úřadu jsem jako odpověď obdržel vyjádření, které dokládá slabost postavení úředníků při projednávání takových stavebních záměrů. Z uvedeného vyjádření cituji:
\"Výrazným nedostatkem pro umisťování staveb v Praze je bohužel skutečnost, že není zpracován regulační plán.\" Vyloučení možnosti \"zahušťování zástavby\" řeší prý předpis OT-PP čl. 8 odst. 2: \"Jsou-li v některých z protilehlých stěn sousedících staveb pro bydlení okna obytných místností, musí být odstup staveb roven alespoň výšce vyšší z protilehlých stěn.\"
Pokud je náplň navrhované stavby v souladu s předpisy, nemá stavební úřad možnost ani povinnost vynutit na navrhovateli jinou funkci. A tak na daném pozemku podle územního plánu se může postavit nájemní dům, kulturní zařízení, církevní zařízení, administrativní budova, tělocvična, sběrna odpadů, nemocnice... Postupuje-li se při dotváření podle takových kritérií, potom se nelze divit. Co celkové urbanistické posouzení, názor místních lidí, kteří v daném prostředí již žijí, nejenom přímých sousedů? Měla by platit zásada, že novou výstavbou by se nemělo narušovat, ale pokud je to možné zlepšovat životní prostředí těch, kteří tam již žijí.
AUTOR: VÁCLAV ADAM
ZDROJ: EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích