"Ekoumělci" zkoumají, uctívají a oživují krajinu

Fotograf a kunsthistorik Jaroslav Anděl není jediný, kdo se vydal na dlouhé cesty po stopách Karla Hynka Máchy. Historik umění a organizátor výstav Jiří Zemánek šel z Mělníka do Krkonoš a také on se chystá své zážitky přetavit do uměleckého projektu.
Letos v květnu otevře v litoměřické Středočeské galerii výstavu Od země přes kopec do nebe s podtitulem O chůzi, poutnictví a posvátné krajině, věnovanou Máchovi a Casparu Davidu Friedrichovi. Projekt, který bude doprovázet také konference, workshopy a samozřejmě i procházky, se na konci léta v pozměněné podobě představí i v Galerii Klatovy-Klenová.

Chůze je luxus
Výstavou však Zemánkův zájem o propojení umění a krajiny nekončí: rád by inicioval máchovské poutnické cesty z Prahy do Krkonoš.
Podle jeho představ by později - pokud bude mít jeho nápad patřičný ohlas - cesty byly posety uměleckými díly. Například máchovskými texty. Zemánek doufá, že jeho nápad není utopistický. Podobné umělecké cesty jsou oblíbené například v Německu.
"Chůze je luxus, je to lepší, než se nechat krajinou jen vozit," tvrdí Zemánek který dlouhodobě sleduje aktivity na pomezí umění a přírody.
Tento směr se označuje jako eco-art. Je velmi populární například ve Spojených státech, kde v šedesátých letech vznikl.
U nás je však stále v začátcích, i když první průkopníci se mu věnovali již před desítkami let. Tím je například Václav Cígler, který pracoval s krajinou už v šedesátých letech. "Řada jeho nápadů ale zůstala jen v rovině konceptu," říká Zemánek. Z dalších autorů se krajinnými projekty zabývá také fotograf Miloš Šejn, spojení ekologie a spirituality přitahuje malíře Otto Plachta či Martina Mainera.

Ekoumělec Sting?
"České umění je hodně estetické, málo se oceňuje práce s přírodou či v přírodě," dodává Zemánek. O něco lépe jsou přijímány realizace v městském prostoru. K poměrně známým jménům patří sochař Kurt Gebauer nebo jeho žačka Dagmar Šubrtová.
"Příroda má kvalitu vědomí, krajina mě nejvíce zajímá jako partner člověka," říká Zemánek.
Podobně hovoří nad svým máchovským souborem i Jaroslav Anděl. "U Máchy je Země ústřední, jsou s ní úzce spojena další témata - putování, krajina a její paměť, vztah mezi přírodou a kulturou. To jsou témata, která mě tehdy také přitahovala."
Vedle eco-artu však existují ještě další, úzce zaměřené pojmy. Například environmentální ekologický design (ten před nedávnem v Praze představil světoznámý grafický designér rakouského původu Stefan Sagmeister) či ekologická a sociální obnova.
Jediná definice pro eco-art jistě není. Podle Zemánka jde o práci v krajině (nebo vztahující se k ní), postoj autora však musí být k přírodě partnerský.
V západních zemích se ale eco-art chápe v mnohem širším významu. Vejde se sem například i aktivistické vystupování proslulého zpěváka Stinga, který se angažuje v boji proti kácení deštných pralesů.