Dvacet let po vraždě Chica Mendese, jedno z předních světových ochránců deštného
lesa, dál hrozí násilná smrt stovkám brazilských aktivistů. Vyplývá to ze studie
brazilské Katolické pozemkové komise (CPT), která bude v plném znění zveřejněna
počátkem příštího roku.
Studie, z níž cituje britský The Guardian, přináší seznam více než 260 lidí,
kteří riskují život tím, že bojují proti mocné koalici dřevařů, farmářů a
chovatelů dobytka.
Na seznamu jsou například francouzský kněz Henri des Rosiers, který působí
v amazonském městě Xinguara, kde bojuje proti otrocké práci. Na jeho hlavu byla
podle policejních údajů vypsána odměna v přepočtu bezmála 400 tisíc korun.
Hrozba smrti visí také nad Marií José Diasovou, odborovou aktivistkou
z odlehlého městečka Rondon do Pará, či rakouským biskupem Erwinem Krautlerem,
který je už dva roky pod neustálou policejní ochranou, protože ve své diecézi
v Amazonii bojuje proti developerům a dětské prostituci.
Letos v únoru byl výstřelem do týla zavražděn jednapadesátiletý Francisco da
Silva, předák hnutí amazonských bezzemků. Jeho jméno bylo v loňské zprávě CPT.
V pondělí by měl brazilský prezidenta Luiz Ignacio Lula da Silva v televizi
uctít život a památku Chica Mendese, sběrače kaučuku, z něhož se stal legendární
ochránce přírody. V prosinci 1988 byl zavražděn před svým domem a zatímco je
i dvacet let po své smrti dál symbolem protestu, ochránci přírody a lidských
práv jsou ohledně jeho skutečného odkazu rozděleni.
Letos v září z vládních údajů vyplynulo, že za předchozích dvanáct měsíců se
odlesňování Amazonie zrychlilo o 64 procenta. A počátkem dubna se zjistilo, že
bezmála tři tisíce hektarů pralesa bylo ilegálně vykáceno přímo v národní
rezervaci nesoucí Mendesovo jméno. „Každý rok se v den výročí jeho smrti ptám
sám sebe, jestli nezemře zbytečně. A ani po všech těch letech nemám jasnou
odpověď,“ říká Alfredo Sirkis, Mendesův přítel a významný člen brazilské Strany
zelených. „Nechci říct, že se za tu dobu nic nezměnilo k lepšímu, ale zároveň
jsme svědky toho, že proces odlesňování pokračuje dál.“
Francisco Alves Mendes Filho se narodil v prosinci 1944 v odlehlém amazonském
státě Acre a v devíti letech se podle tradice rodiny stal sběračem kaučuku.
V polovině 80. let už ale vedl protesty proti místním dobytkářům a jejich
ozbrojeným milicím, kteří chtěli vymýtit prales a vyhnat odtud sběrače. Díky
svým vizionářským idejím se Chico Mendes rychle stal výstavním představitelem
mezinárodního zeleného hnutí a jezdil i do USA, kde lobboval proti
infrastrukturním projektům, které podle něho devastovaly Amazonii.
„Uměl mluvit se sběrači kaučuku uprostřed pralesa, stejně jako s technokratem
Světové banky,“ říká Sirkis. Jeho vražda z něj udělala doma i ve světě
ekomučedníka a vynesla problematiku ničení deštného lesa do popředí světového
zájmu.
Krátce po jeho smrti brazilská vláda zahájila program „extravistických
rezervací“, o nichž Mendes snil. Tyto rezervace jsou vlastně oblastmi deštného
pralesa, v nichž si místní obyvatelé mohou vydělávat na živobytí a zároveň
ochraňují přírodu. První takové rezervace o 11 milionech hektarů vznikla v roce
1990 a byla pojmenována právě po Mendesovi.
Dvacet let po vraždě Chica Mendese, jedno z předních světových ochránců deštného lesa, dál hrozí násilná smrt stovkám brazilských aktivistů. Vyplývá to ze studie brazilské Katolické pozemkové komise (CPT), která bude v plném znění zveřejněna počátkem příštího roku. Studie, z níž cituje britský The Guardian, přináší seznam více než 260 lidí, kteří riskují život tím, že bojují proti mocné koalici dřevařů, farmářů a chovatelů dobytka. Na seznamu jsou například francouzský kněz Henri des Rosiers, který působí v amazonském městě Xinguara, kde bojuje proti otrocké práci. Na jeho hlavu byla podle policejních údajů vypsána odměna v přepočtu bezmála 400 tisíc korun. Hrozba smrti visí také nad Marií José Diasovou, odborovou aktivistkou z odlehlého městečka Rondon do Pará, či rakouským biskupem Erwinem Krautlerem, který je už dva roky pod neustálou policejní ochranou, protože ve své diecézi v Amazonii bojuje proti developerům a dětské prostituci. Letos v únoru byl výstřelem do týla zavražděn jednapadesátiletý Francisco da Silva, předák hnutí amazonských bezzemků. Jeho jméno bylo v loňské zprávě CPT. V pondělí by měl brazilský prezidenta Luiz Ignacio Lula da Silva v televizi uctít život a památku Chica Mendese, sběrače kaučuku, z něhož se stal legendární ochránce přírody. V prosinci 1988 byl zavražděn před svým domem a zatímco je i dvacet let po své smrti dál symbolem protestu, ochránci přírody a lidských práv jsou ohledně jeho skutečného odkazu rozděleni. Letos v září z vládních údajů vyplynulo, že za předchozích dvanáct měsíců se odlesňování Amazonie zrychlilo o 64 procenta. A počátkem dubna se zjistilo, že bezmála tři tisíce hektarů pralesa bylo ilegálně vykáceno přímo v národní rezervaci nesoucí Mendesovo jméno. „Každý rok se v den výročí jeho smrti ptám sám sebe, jestli nezemře zbytečně. A ani po všech těch letech nemám jasnou odpověď,“ říká Alfredo Sirkis, Mendesův přítel a významný člen brazilské Strany zelených. „Nechci říct, že se za tu dobu nic nezměnilo k lepšímu, ale zároveň jsme svědky toho, že proces odlesňování pokračuje dál.“ Francisco Alves Mendes Filho se narodil v prosinci 1944 v odlehlém amazonském státě Acre a v devíti letech se podle tradice rodiny stal sběračem kaučuku. V polovině 80. let už ale vedl protesty proti místním dobytkářům a jejich ozbrojeným milicím, kteří chtěli vymýtit prales a vyhnat odtud sběrače. Díky svým vizionářským idejím se Chico Mendes rychle stal výstavním představitelem mezinárodního zeleného hnutí a jezdil i do USA, kde lobboval proti infrastrukturním projektům, které podle něho devastovaly Amazonii. „Uměl mluvit se sběrači kaučuku uprostřed pralesa, stejně jako s technokratem Světové banky,“ říká Sirkis. Jeho vražda z něj udělala doma i ve světě ekomučedníka a vynesla problematiku ničení deštného lesa do popředí světového zájmu. Krátce po jeho smrti brazilská vláda zahájila program „extravistických rezervací“, o nichž Mendes snil. Tyto rezervace jsou vlastně oblastmi deštného pralesa, v nichž si místní obyvatelé mohou vydělávat na živobytí a zároveň ochraňují přírodu. První takové rezervace o 11 milionech hektarů vznikla v roce 1990 a byla pojmenována právě po Mendesovi.