Pozor na housenky

Klima tropické prádelny je těžké popisovat někomu, kdo takové podmínky nikdy sám nezažil. Už pět let mají tuto šanci všichni milovníci přírody, aniž by kvůli tomu museli cestovat přes půl zeměkoule. Stačí zajet pouhých pár kilometrů za hranice do německé obce Jonsdorf a projít se tropickou halou mezi stovkami volně poletujících motýlů.

Motýlí dům v Jonsdorfu v Lužických horách, nedaleko Frýdlantského výběžku, je otevřený celoročně. To však znamená, že pod jeho střechou musí po celý rok panovat tropické klima. Pro místní klimatizační systém nepředstavují výkyvy venkovní teploty žádný problém.

"Soustava je nastavena tak, aby po celý rok udržovala stálou teplotu mezi 25 a 28 stupni Celsia. Během letních veder se však můžeme dočkat i třicítek," říká Michael Hocke, jeden z místních odborníků. Připočítáme-li k tomu vzdušnou vlhkost kolem osmdesáti procent a nehybný vzduch uvnitř motýlí haly, vyjde nám z toho košile propocená do poslední nitky.

"Přesně takové podnebí však panuje v tropických oblastech světa, a vyhovuje proto víc než třicítce druhů motýlů, které u nás chováme," dodává Hocke.

Hledejte okousané listy

Velkou halou s půdorysem osmiúhelníku a plochou víc než pěti set čtverečních metrů přitom poletují dvě až tři stovky motýlů. Většina z nich nežije v dospělosti ani dva měsíce, někteří však sotva týden. Každých čtrnáct dní proto přichází až z Anglie zásilka 250 kukel, ze kterých se líhnou noví obyvatelé haly. Čtyři druhy motýlů se tu však pravidelně množí. Banánovníky a bambusy, které v hale rostou, slouží jako živné rostliny jejich housenkám.

Celý životní cyklus motýlů, od vajíčka přes housenku a kuklu až ke krásnému dospělci, tak probíhá přímo před očima návštěvníků. Stačí v bujném tropickém porostu pátrat po okousaných listech, které po hodování housenek zbývají.

"Ve skutečnosti musíme omezovat počet housenek, které v hale žijí. Kdybychom nechali věcem volný průběh, úplně by zdecimovaly své živné rostliny. Hlavním životním úkolem housenek je získat dost živin nutných k proměně v dospělého motýla, ke které dochází v kukle. Každá z nich se proto okusování listů věnuje s celodenním nasazením," vysvětluje Michael Hocke.

Ti šťastnější z návštěvníků mohou dokonce na vlastní oči sledovat, jak se z kukly zavěšené na listu líhne nový dospělý motýl.

Samotná regulace početnosti přitom probíhá jednoduše a ekologicky zároveň. Pracovníci motýlího domu prostě shodí přebytečná vajíčka i housenky na zem. O zbytek se postarají křepelky trpasličí, které v hale plní úlohu zdravotní policie. Pobíhají volně po zemi mezi rostlinami i návštěvníky a vyzobávají veškerý škodlivý hmyz. Vydatná porce motýlích vajíček a housenek pro ně představuje mírné obohacení každodenního jídelníčku.

Letošní zdejší novinkou jsou největší motýli světa - martináči atlasi. Asi patnáct obrů o rozpětí křídel až třicet centimetrů odpočívá přímo v hale. Protože jde o noční motýly, uvidíte je spíš posedávat na rostlinách než poletovat vzduchem.

Další podívaná se vám však nabízí ve vstupním prostoru motýlího domu. Ve dvou insektáriích se přímo před vašima očima krmí zelené housenky atlasů pokryté bizarními výrůstky i bílými šupinkami voskovité látky.

LSD ryba

Třímetrové mořské akvárium je největší ozdobou vstupní haly a doslova živoucím oknem do života tropického korálového útesu. Víc než dvě desítky druhů korálů a mořských sasanek vytvářejí barevné prostředí, ve kterém se skrývají menší korálové rybky i nejrůznější bezobratlí.

Dvěma tisíci litrů slané vody proplouvají bodloci s ostrými lištami na ocase stejně jako vysoké klipky a zelenaví sapíni. Mezi kameny občas vypluje i pestře zbarvená vřeténka mandarínská, která si právě díky svým neuvěřitelným barvám vysloužila anglické pojmenování "LSD-fish".

Stejně jako na přeplněných útesech tropických moří fungují i v akváriu oboustranně prospěšné vztahy dovolující živočichům přežít v nelítostné bitvě o prostor i potravu. Rybky s přiléhavým názvem klauni se skrývají v chapadlech jedovatých mořských sasanek. Mají na kůži ochranný sliz, díky kterému přežijí kontakt s obávanými rameny posetými bateriemi žahavých buněk. Nebezpečné zbraně po dotyku s tělem klauna na rozdíl od ostatních případů nevystřelí miniaturní harpuny plné palčivého jedu.

Většina z rybek navštěvuje podmořské kosmetické salony, které si otevřely pestré červenobílé krevety rodu Lysmata. Pouhých pár centimetrů od očí návštěvníků vybírají malými klepítky jako pinzetou z rybí kůže veškeré cizopasníky, kteří korálové ryby sužují. Pestrý šat je přitom jejich služební uniformou, díky níž si je dravé ryby nespletou s chutným soustem a nechají je žít a sloužit.

Ukázku tropických obyvatel pouští i pralesů nabízejí velká terária v prvním patře vstupní haly. Drobní středoameričtí ještěři anolisové umějí po vzoru gekonů hbitě lézt po hladkém skle. Podobně jako chameleoni také mění své zbarvení či koukají každým okem jinam.

Bohatství amazonských pralesů dokládá několik druhů pralesniček, populárních "šípových žab" s nebezpečným jedem na kůži. Hlavním tématem motýlího domu jsou však bezobratlí, na které se nezapomnělo ani v terarijních expozicích. Strašilky zde mistrně napodobují větvičky, zatímco kudlanky předvádějí své hrozivé lovecké zbraně - loupeživé přední nohy s železným sevřením a ostrými trny. n

Jak na to

Motýlí dům

Jonsdorfer Schmetterlingshaus

Zittauer Strasse 24

Kurort Jonsdorf

Otevírací doba: celoročně 10 - 18 hodin. Zavřeno pouze 24. 12. a 31. 12. otevřeno do 16 hodin. Vstupné: dospělí 4,50 eura, děti od 3 do 16 let, studenti a ZTP 3 eura. Rodinná vstupenka (oba rodiče + dvě děti do 16 let) 14 eur.

Součástí objektu je také kavárna a dobře zásobený obchod se suvenýry. Pracují zde i Češi, takže je k dispozici informační leták v češtině a pro skupiny je možné objednat prohlídku s průvodcem v českém jazyce.

www.schmetterlings-haus.info


Jak se tam dostat

Z Prahy do Jonsdorfu je to asi 140 km. Cesta autem přes Českou Lípu, Nový Bor a Varnsdorf vám zabere zhruba 2 hod. 15 minut. Pojedete-li od Liberce přes Zittau (Žitavu), není přímo z města Jonsdorf značený, i když je odtud asi 10 km. Je tedy dobré jet podle dopravního značení na Zittauer Gebirge. Jonsdorf začne být značený cestou.

AUTOR: Michael Fokt