Biojarmark - vizitka ekologického zemědělství

Desítky prodejních stánků a stovky návštěvníků v pátek a sobotu opět prokázaly, že akce nazvaná Biojarmark ekofarem si na pražském Barrandově již vybudovala tradici. \"Na setkání ekologických zemědělců v Basileji byla Česká republika označena za jedničku v tomto oboru mezi zeměmi střední a východní Evropy. Tu pozici neztrácíme,\" prohlašuje jeden z organizátorů akce, Karel Merhaut z Ligy ekologických alternativ. Ekofarma je cestou do budoucna, říká sedlák \"Tak já vám ty brambory dovezu,\" slibuje nakonec farmář Jan Štěrba jedné z návštěvnic Biojarmarku, která jej prosila o dopravu zboží. Pěstitel ale jinak za svými klienty jezdit nemusí. \"Buď se už hlásí sami, nebo mám odbyt přes obchodní řetězce, hlavně Carrefour,\" říká Štěrba. Cena jeho zboží přitom potvrzuje skutečnost, že biopotraviny, vyráběné bez použití chemie, jsou kvůli vyšším výrobním nákladům zhruba o třetinu dražší než výrobky konvenčního zemědělství. Prodává kilogram za dvanáct korun, normální brambory stojí v obchodech podle Českého statistického úřadu kolem osmi korun. \"Zákazníkům cena vysoká nepřipadá. Mimochodem- když vidím v obchodě občas brambory třeba za čtyři koruny, považuji to za urážku zemědělců. To je prodej se ztrátou,\" tvrdí. Hospodařit začal Jan Štěrba v roce 1991, teď má jeho rodinná ekofarma v Deblíně na Českomoravské vrchovině třicet hektarů. Neomezuje se přitom jen na rostlinnou výrobu, ale dělá také vlastní tvaroh nebo sýry. Ekologické zemědělství považuje za možnost, jak se sedláci mohou prosadit i v budoucnu. \"Konkurence mezi velkými producenty potravin je samozřejmě obrovská, ceny zemědělských produktů jsou na velice nízké úrovni. Ekofarmy jsou jednou z příležitostí, jak mohou sedláci přežít. Zájem o tyto výrobky je u nás i v zahraničí, zákazníci jsou ochotni za zdravé potraviny zaplatit,\" vysvětluje Jan Štěrba. Z budoucnosti nemá strach ani přesto, že si stěžuje na nízké státní dotace do ekologického zemědělství. \"Jsou spíše symbolické. Ale i tak bych nyní prodal mnohem víc zboží, než kolik stihnu vyrobit, takže se o práci nebojím,\" dodává farmář, který na Biojarmark přivezl dvě a půl tuny brambor. V jiném světle ovšem zatím vidí budoucnost své farmy Alena Králová, která se specializuje na ekologickou produkci kozích sýrů. \"Chov se nám daří, ale pořád se nám nepovedlo prorazit na trh,\" tvrdí podnikatelka z Karlovarska. Ani tamní zahraniční lázeňská klientela jí s odbytem moc nepomáhá. \"Většinou prodám až za celý týden to, co stihnu vyrobit za den,\" stýská si majitelka farmy s chovem zhruba stotřiceti zvířat. V Karlových Varech sice pravidelně zásobuje tři obchody, ale nepovedlo se jí zatím proniknout do nejvýznamnější prodejní sítě - do obchodních řetězců. \"Tvrdí mi, že berou jen zavedené typy výrobků. Ale jak mohu své produkty zavést, když je nechtějí,\" poukazuje na bludný kruh. Přiznává přitom také, že nemá peníze na investice, které by jí třeba umožnily dělat kozí sýry s delší trvanlivostí. Ty by obchodníci zřejmě brali. \"Jenže vím, že lidé mají zájem také o čerstvé zboží. Věřím, že nakonec uspějeme. Třeba časem přijde i větší podpora z Evropské unie, která na ekozemědělství dbá více než my,\" nevzdává se Alena Králová. Pěstitele ovoce odrazuje nárůst byrokracie Ekologický ovocnář, člen sdružení Tradice Bílých Karpat - tak se představil návštěvníkům Biojarmarku Zdeněk Ševčík z Pitína. Může se pochlubit i tím, že svojí produkcí přispěl spolu s kolegy k výrobě jablečného Biomoštu - nápoje, jemuž přísluší etiketa Biopotravina roku 2002. V Praze kromě moštu prodával ovocnář i ekologicky vypěstovaná jablka a hrušky. Ceny byly přitom podobné jako v běžných obchodech, kolem dvaceti korun za kilogram jablek. Ovoce nabízí samozřejmě čisté, ale přece se liší od nablýskaných plodů ze supermarketů. Jsou na něm skvrnky, zřejmě díky červíkům. \"To je doklad toho, že nepoužíváme chemii. Máme přitom samozřejmě potřebný certifikát od příslušné kontrolní organizace KEZ, která důsledně prověřuje všechny producenty biopotravin v republice,\" vysvětluje Ševčík. V Bílých Karpatech má tři a půl hektaru sadů a sušárnu na ovoce, aby produkci ještě lépe zhodnotil. Mohl by své podnikání rozšířit, poptávka po jeho zboží převyšuje nabídku, ale váhá. \"Děsí mě ta obrovská byrokracie, která je při každé další investici nutná. Když jsem viděl všechny ty papíry, které bych musel vyplňovat, ani jsem nepožádal o dotaci Ministerstvo zemědělství. A se vstupem do Evropské unie těch papírů asi ještě přibude,\" přemítá Zdeněk Ševčík nad rozhodnutím , zda se do podnikání vrhnout s větší vervou. Tuzemský trh biopotravin se rok od roku rozrůstá \"Biojarmark je ukázkou toho, jak se náš trh s ekologickými produkty přes všechny obtíže rozrůstá,\" shrnuje Karel Merhaut. To dokazuje kupříkladu také účast firmy Country Life, provozující síť vegetariánských obchodů, nebo společnosti Weleda, nabízející ekologicky vyráběnou kosmetiku. Podíl takzvaných bioproduktů na trhu ve srovnání s konvenčně vyráběným zbožím ekologičtí podnikatelé zatím nevyčíslují. Jejich společná organizace, Svaz ekologických zemědělců PRO-BIO, ovšem po vzoru svých kolegů ze zemí Evropské unie uvádí, jaký je podíl ekofarem na celkové výměře zemědělské půdy. Zatímco v roce 1996 to ještě nebylo ani půl procenta, po třech letech se podíl zpětinásobil a loni už dosáhl zhruba pěti procent. \"To považuji za slušný výsledek. Ve Švédsku nebo v Rakousku je tento podíl ještě skoro čtyřnásobně vyšší než u nás. Jenže my jsme začínali po roce 1989 od nuly. I když ani teď zdaleka nemá naše ekologické zemědělství takovou státní podporu, jako v Evropské unii, je určitě šancí pro podnikatele,\" míní Merhaut. Zdroj: Hospodářské noviny