Scestné biopotraviny

Zemědělství v Česku má v současnosti velkovýrobní charakter, když 5 % největších podniků obhospodařuje přes 75 % půdy a na trh dodává kolem 85 % produktů. Počet pracovníků v zemědělství se rok co rok snižuje a blíží se pouhým 4 %, což představuje významný úspěch ve srovnání se 40 % zaměstnaných lidí v průmyslu. Přesun lidí ze zemědělství do služeb už bude minimální a z průmyslu do služeb sice nutný a potřebný, ale obtížný, s vyústěním i do růstu nezaměstnanosti. I když si zemědělství vytvořilo dobré podmínky v konkurenceschopnosti, hrozí mu další propad. Společná zemědělská politika EU nastolila naprostou deformací trhu s agrárními produkty, pomocí četných limitů, omezení a subvencí \"za nevýrobu\" antitržní klima. Naše zemědělství proto po vstupu do EU musí usilovat alespoň o to, aby se maximálně udrželo na vnitřním českém trhu prostřednictvím jeho krytí co nejlevnějšími potravinami. Z tohoto hlediska je potřeba českou konzumní společnost vést k odběru domácích produktů a orientovat ji na zvýšenou spotřebu, zvlášť z hlediska plnohodnotné výživy důležitých potravin. Deformaci trhu potravin představuje i v článku doporučovaná orientace na biopotraviny , a to ze dvou důvodů: Tím prvním je otevření domácího trhu pro zahraniční konkurenci. Náš tuzemský producent se orientuje na bioprodukty s cílem prodat je co nejdráže. Trh však bude atakován bioprodukty zejména z Polska a pobaltských republik, tedy ze zemí s rozsáhlou malovýrobou a snahou prodeje za každou cenu, převážně tou nejnižší, i za předpokladu, že do ceny nezakalkuluje vlastní práci. A druhý argument? Prohlašovat, že bioprodukty jsou zdravější konvenčních, to ještě nikdo nedoložil a neprokázal. Že produkt z nehnojeného a herbicidy neošetřeného pozemku je prost cizorodých či antinutričních látek, to je jen nepravdivou jednostrannou propagací. Podvyživená rostlina ve srovnání s harmonicky chemicky hnojenou je neplnohodnotná a pro lidské zdraví méně vhodná. A postřiky? V konvenčním moderním zemědělství se aplikují v gramových dávkách na hektar, tedy na 10 000 m2, a spolehlivě ochraňují porost před celou škálou rostlinu atakujících četných škodlivých agens. A produkt z pole bez postřiků? Prakticky se nedá uchránit, zejména před všudypřítomnými plísněmi a houbovými chorobami produkujícími četné a pro lidský organismus zvlášť zhoubné mykotoxiny. Zdravotní atest z homogenního pozemku běžného ve velkovýrobě má vysokou vypovídací úroveň a je proveditelný v desítkách i stovkách případů. Atest z menších, ale početně četných ploch je nezaplatitelný. A co spady? Existují všude, někde větší, někde menší. A který porost bude \"obohacen\" vydatněji, ten, na kterém se z hektaru sklidí 5 tun, nebo pouhé 2 tuny? A pohled do živočišné výroby? Třeba do výroby mléka, jehož spotřebu potřebujeme zvýšit? Velkovýroba osvobodila krávu i chovatele. V malovýrobě je stále jeden obětí druhého, když obě strany jsou zotročeny. A kvalita mléka? Tu dokumentují mlékárny v drtivé většině ve prospěch velkovýroby. Hodnocení článku na závěr? Scestný nejen pro čtenáře, pro zemědělce, ale i pro konzumenty. AUTOR: VLASTIMIL KOZEL ZDROJ: EKONOM