Názor odborníka z jiného oboru
Jaroslav Váňa Pokládám za svou povinnost reagovat na článek Petra Pyška a Jana
Pergla \"Opravdu chceme další bolševník\" s podtitulem \"názor odborníka\"
týkající se kritiky záměru pěstování a využívání šťovíku za účelem výroby
elektrické energie. Za šíření šťovíku se cítím dvojnásobně odpovědný. Jako
vedoucí oddělení ekotoxikologie Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze -
Ruzyni, jehož výzkumný tým před 11 lety tuto plodinu z Ukrajiny dovezl a
dlouhodobě zkoumal pěstování této plodiny za účelem získávání energie a zároveň
jako předseda Českého sdružení pro biomasu CZ Biom, které se zabývá rozvojem a
propagací energetického využívání biomasy, při kterém pěstování a využívání
šťovíků představuje v současnosti to nejefektivnější řešení. Informace autorů o
nutnosti omezování záměrného šíření geograficky nepůvodních druhů je mně i mým
spolupracovníkům známá a důvody tohoto omezení je možno za normálních okolností
pochopit. Výjimky z tohoto pravidla v minulosti, kdy ještě nehrozil zvednutý
varovný prst botaniků nám zabezpečily pěstování celé řady rostlin jako brambor,
paprik, rajčat, kukuřice, tabáku a dalších. Kdybychom striktně uvažovali o
návratu k původním rostlinným druhům, byl by náš jídelníček velice ochuzen.
Hlavním důvodem proč zřejmě bude varovný prst průhonických botaniků opět
přehlédnut je okolnost, že pěstování šťovíku nám řeší významný ekologicky
problém ohrožující naši planetu. Neúměrným spalováním fosilních paliv v
průmyslovém období existence lidstva nastalo navyšování antropogenního
skleníkového efektu vyvolávajícího globální oteplování a klimatickou změnu. Tyto
jevy již nastaly a můžeme je pozorovat i na našem území a to nejen na základě
údajů meteorologických stanic, ale častější frekvencí přívalových dešťů
vyvolávajících katastrofální záplavy, výskytem tornád a přísušků. Počátek
migrace rostlinných a živočišných druhů je již evidentní, migrace lidí ze států
zaplavovaných stoupající hladinou moří se dá očekávat. Využívání obnovitelných
energií, mezi kterými má v České republice nejvyšší potenciál biomasa, nám
umožní nástup katastrof zpomalit. O tom, zda nad ochranou přírody stojí ještě
vyšší priorita budou rozhodovat úředníci a zákonodárci. Dle mého názoru je
priorita trvale udržitelného života vyšší prioritou než ochrana přírody podle
receptu průhonických botaniků. V současné době je připravována legislativa na
podporu obnovitelných energií a její součástí je i vyhláška na podporu výroby
elektrické energie a tepla z biomasy. V průběhu přípravy této legislativy
vyžadované Evropskou unií stále stoupají indikativní cíle pro energii z biomasy.
V současné době je roční požadavek té nejekologičtější varianty do roku 2030 cca
300 PJ energie z biomasy a cena této energie by neměla významně navozovat
inflaci a snižovat životní úroveň obyvatelstva. V současné době vyrábíme cca 23
- 24 PJ energie z biomasy ročně přičemž využíváme téměř veškerý odpad ze
zpracování dřeva a značné množství dřeva a drobného odpadu z těžby. K naplnění
stanovených indikativních cílů nám může napomoci pouze energetická plodina
vytrvalého charakteru jako je šťovík s levným založením plantáže setím, takže
nebudeme nuceni dalších 15 - 18 let provádět přípravu půdy, odplevelování a setí
a s hektarovým výnosem sušiny 15 a více tun. U šťovíku je výhoda, že biomasa ve
sklizňové zralosti nepotřebuje žádné dosoušení. Tento šťovík při pěstování na
nadbytečné půdě (které je dnes cca 400 000 ha a její rozloha neustále stoupá)
nám nemohou nahradit plantáže rychle rostoucích dřevin, topolů a vrb vzhledem k
nízkým výnosům biomasy a ve srovnání se šťovíkem neúměrně vysokým nákladům na
pěstování, i když tyto rostliny by z větší části sortimentu mohly být pro
botaniky přijatelné. Další energetické rostliny, jako nepůvodní trávy, křídlatky
a některé malvovité rostliny budou pro botaniky stejně nepřijatelné jako šťovík.
Abych snížil obavy botaniků, konstatuji, že jde o hybrid v rámci cíleného
šlechtění (hybridizace je běžná šlechtitelská metoda), v současnosti jde o
uznanou odrůdu označenou jako Šťovík krmný - Uteuša s geneticky ustálenými
vlastnostmi vyšlechtěnou již nežijícím profesorem Uteušou v Kyjevě. Z jeho
charakteristik je nutno vyloučit expanzivnost, spíše naopak jde o plodinu, která
dává rozhodující výnosy jen při současném ničení plevelů a škůdců. Monitoring
šíření, který jsme zavedli v 10 km okruhu těch nejstarších 10 letých plantáží,
nezjistil ani jednoho jedince mimo vymezenou plantáž. Nebojme se pěstovat
šťovík, zajistíme tím životní podmínky pro následující generace. Zdroj: CZ BIOM
- www.biom.cz [http://www.biom.cz]
Jaroslav Váňa
Pokládám za svou povinnost reagovat na článek Petra Pyška a Jana Pergla \"Opravdu chceme další bolševník\" s podtitulem \"názor odborníka\" týkající se kritiky záměru pěstování a využívání šťovíku za účelem výroby elektrické energie. Za šíření šťovíku se cítím dvojnásobně odpovědný. Jako vedoucí oddělení ekotoxikologie Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze - Ruzyni, jehož výzkumný tým před 11 lety tuto plodinu z Ukrajiny dovezl a dlouhodobě zkoumal pěstování této plodiny za účelem získávání energie a zároveň jako předseda Českého sdružení pro biomasu CZ Biom, které se zabývá rozvojem a propagací energetického využívání biomasy, při kterém pěstování a využívání šťovíků představuje v současnosti to nejefektivnější řešení. Informace autorů o nutnosti omezování záměrného šíření geograficky nepůvodních druhů je mně i mým spolupracovníkům známá a důvody tohoto omezení je možno za normálních okolností pochopit. Výjimky z tohoto pravidla v minulosti, kdy ještě nehrozil zvednutý varovný prst botaniků nám zabezpečily pěstování celé řady rostlin jako brambor, paprik, rajčat, kukuřice, tabáku a dalších. Kdybychom striktně uvažovali o návratu k původním rostlinným druhům, byl by náš jídelníček velice ochuzen.
Hlavním důvodem proč zřejmě bude varovný prst průhonických botaniků opět přehlédnut je okolnost, že pěstování šťovíku nám řeší významný ekologicky problém ohrožující naši planetu. Neúměrným spalováním fosilních paliv v průmyslovém období existence lidstva nastalo navyšování antropogenního skleníkového efektu vyvolávajícího globální oteplování a klimatickou změnu. Tyto jevy již nastaly a můžeme je pozorovat i na našem území a to nejen na základě údajů meteorologických stanic, ale častější frekvencí přívalových dešťů vyvolávajících katastrofální záplavy, výskytem tornád a přísušků. Počátek migrace rostlinných a živočišných druhů je již evidentní, migrace lidí ze států zaplavovaných stoupající hladinou moří se dá očekávat.
Využívání obnovitelných energií, mezi kterými má v České republice nejvyšší potenciál biomasa, nám umožní nástup katastrof zpomalit. O tom, zda nad ochranou přírody stojí ještě vyšší priorita budou rozhodovat úředníci a zákonodárci. Dle mého názoru je priorita trvale udržitelného života vyšší prioritou než ochrana přírody podle receptu průhonických botaniků. V současné době je připravována legislativa na podporu obnovitelných energií a její součástí je i vyhláška na podporu výroby elektrické energie a tepla z biomasy. V průběhu přípravy této legislativy vyžadované Evropskou unií stále stoupají indikativní cíle pro energii z biomasy. V současné době je roční požadavek té nejekologičtější varianty do roku 2030 cca 300 PJ energie z biomasy a cena této energie by neměla významně navozovat inflaci a snižovat životní úroveň obyvatelstva. V současné době vyrábíme cca 23 - 24 PJ energie z biomasy ročně přičemž využíváme téměř veškerý odpad ze zpracování dřeva a značné množství dřeva a drobného odpadu z těžby. K naplnění stanovených indikativních cílů nám může napomoci pouze energetická plodina vytrvalého charakteru jako je šťovík s levným založením plantáže setím, takže nebudeme nuceni dalších 15 - 18 let provádět přípravu půdy, odplevelování a setí a s hektarovým výnosem sušiny 15 a více tun. U šťovíku je výhoda, že biomasa ve sklizňové zralosti nepotřebuje žádné dosoušení.
Tento šťovík při pěstování na nadbytečné půdě (které je dnes cca 400 000 ha a její rozloha neustále stoupá) nám nemohou nahradit plantáže rychle rostoucích dřevin, topolů a vrb vzhledem k nízkým výnosům biomasy a ve srovnání se šťovíkem neúměrně vysokým nákladům na pěstování, i když tyto rostliny by z větší části sortimentu mohly být pro botaniky přijatelné. Další energetické rostliny, jako nepůvodní trávy, křídlatky a některé malvovité rostliny budou pro botaniky stejně nepřijatelné jako šťovík.
Abych snížil obavy botaniků, konstatuji, že jde o hybrid v rámci cíleného šlechtění (hybridizace je běžná šlechtitelská metoda), v současnosti jde o uznanou odrůdu označenou jako Šťovík krmný - Uteuša s geneticky ustálenými vlastnostmi vyšlechtěnou již nežijícím profesorem Uteušou v Kyjevě. Z jeho charakteristik je nutno vyloučit expanzivnost, spíše naopak jde o plodinu, která dává rozhodující výnosy jen při současném ničení plevelů a škůdců. Monitoring šíření, který jsme zavedli v 10 km okruhu těch nejstarších 10 letých plantáží, nezjistil ani jednoho jedince mimo vymezenou plantáž. Nebojme se pěstovat šťovík, zajistíme tím životní podmínky pro následující generace.
Zdroj: CZ BIOM - www.biom.cz
Sdílet článek na sociálních sítích