Českých výrobců biopotravin je stále málo, přestože poptávka rychle roste.
Jsou dražší a nejsou
Biopotraviny: pěstitelé nesmějí používat syntetická hnojiva a postřiky proti škůdcům, chovatelé musejí zajistit volný výběh zvířatům a nepodávat jim antibiotika ani umělá krmiva. Výroba biopotravin je proto výrazně dražší. Podnikatelé Nebojša Djukič a Miloš Havelka v nich přesto vidí budoucnost. Chystají na českém trhu založit něco, co tu zatím neexistuje: síť biobister.
\"Trh s ekologickými potravinami má velký potenciál. Další impuls přijde se vstupem země do Evropské unie,\" je přesvědčen Djukič, původem z bývalé Jugoslávie, který poslední dva roky žije v Česku.
O bioprodukty ale roste zájem už dnes - potvrzuje to i nedaleká prodejna s biosortimentem, Albio. Na její vajíčka vznikají dokonce kvůli vysokému zájmu už i pořadníky a zvláště v zimě si jich zákazník více než patnáct kusů neodnese. Přitom v okolních supermarketech je vajec dost, jenže tyhle jsou bio. Slepice jsou ve volném výběhu, nepřikrmují se antibiotiky, nezažívají stres.
\"Pokud nemáme vajíčka v obchodě, zákazník si je objedná a my mu za několik dní dáme vědět, zda si pro ně může přijít. Dopředu totiž nikdy nevíme, kdy je přivezou a kolik jich bude, protože to záleží na tom, kolik jich slepice snesou,\" vysvětluje vedoucí prodejny Kateřina Jakoby. Cena není o tolik vyšší než u běžného vejce: ty bio stojí 3,60 Kč za kus.
Na pultech prodejny se také dlouho neohřeje ani biokváskové pečivo. Kvásek je oproti droždí přirozený konzervant, takže chléb vydrží i pět dní čerstvý a navíc podporuje zdravou střevní mikroflóru.
Obavy z nedostatku poptávky Djukiče a Havelku netrápí. Podle jejich odhadů poptávka po biozboží letos povyskočí o zhruba osm procent. A bude se po vzoru Německa dále zvyšovat. Tamní trh ročně absorbuje až třicetiprocentní nárůst. Biobistro znamená, že se biojídlo připravuje z čerstvých surovin přímo před zákazníkem, nejí se plastovými příbory, používají se biomycí prostředky.
\"Českého zákazníka musíme přesvědčit, že bio v žádném případě neznamená totéž co vegetariánství nebo jednoduše řečeno \"zrní\", jak se stále mnoho z nich domnívá,\" vysvětluje Havelka.
poměr výrobků z domácích zdrojů je v bistru zatím zhruba třetinový, zbytek se dováží.
\"Čeští producenti jsou nejsilnější v produkci bioobilnin. Například v žitě či pohance. Jenže jim v tom začaly cenou konkurovat dovozy z Číny, Argentiny, Ukrajiny, Rumunska, Polska, Maďarska i Slovenska,\" potvrzuje Karel Matěj, obchodní ředitel společnosti Pro-bio, s. r. o., se sídlem ve Starém Městě pod Sněžníkem, která vykupuje suroviny od ekozemědělců a dále je zpracovává do konečného produktu.
V Německu jsou schopni čelit cenovým výkyvům tím, že se malí farmáři sdružují do odbytových družstev. \"V okamžiku, kdy je jich tam třeba třicet, jsou schopni cenu zprůměrovat a až rok ji garantovat,\" soudí Zdeněk Perlinger, předseda svazu ekologických zemědělců Pro-bio. V Česku to podle něho není možné, protože producentů konkrétního sortimentu je málo.
Zatím se tak povedlo vyřešit pouze odbyt brambor a hovězího masa, když se několik členů ze svazu Pro-bio spojilo. Díky tomu se dostalo jejich zboží také na pulty zhruba šedesáti supermarketů, včetně velkých, jako je Hypernova či Albert. Ostatní většinou musí prodávat jen maloprodejnám, protože nejsou schopny akceptovat podmínky, jež jim diktují velké obchodní řetězce. \"Například půlroční splatnost faktur. To nikdo z drobných producentů neutáhne,\" vysvětluje Eva Hladká, majitelka pražského zelinářství s biosortimentem.
Biovelkoobchod nebo biosklad je v Česku zatím také velkou neznámou. U západních sousedů je to však běžná záležitost. \"Jeden velkoobchod je hned blízko u hranic, kousek od Chebu. Nabízejí 200stránkový katalog, co řádek, to položka. A zboží například v hodnotě tři sta eur dovezou druhý den do prodejny zdarma,\" konstatuje Perlinger. V Česku než se farmář zaháčkuje na konkrétní obchody, musí prý často naložit zboží do auta a objíždět s ním třeba 3 dny obchody, aby čtvrtý den prodal. \"To ale nejde u zeleniny, tam ji musí uplatnit ten den, pak ji může vyhodit,\" říká.
Němečtí farmáři nemají díky sdružování do větších celků ani problém se skladováním. Český drobný zemědělec však skladovací prostory nemá a velké statky se zatím stále soustředí na konvenční produkci. Možná se však blýská na lepší časy. Zatímco dotační politika příliš ekologickému zemědělství nepřála (v období let 1993-1998 nebyla podpora žádná), bude možné nyní díky fondům EU získat například prostředky na vybudování skladu pro zeleninu a ovoce.
\"Uvažuji o tom, že bychom takový centrální biosklad pro potřeby Prahy zřídili. Muselo by to však být s. r. o., na kterém by byli zainteresováni jak producenti, tak odběratelé. Jinak by to nefungovalo,\" přemýšlí Hladká.
Ekozemědělci mají podle Perlingera šanci získat podporu - buď prostřednictvím Operačního programu rozvoje venkova nebo Horizontálního plánu rozvoje venkova. Projekty by se mohly například zaměřit na zlepšení image zemědělského výrobku, sdružování producentů, zavádění environmentálně šetrných technologií nebo na přestavbu stájí podle zásad dobrého zacházení se zvířaty.
Změnu by měla přinést i změna státní dotační politiky. Z celkové výměry půdního fondu vyčleněného pro ekologické hospodaření tvoří trvalé travní porosty 90 procent. Jejich udržování dotovala vláda tisícem korun na hektar. Na hektar orné biopůdy přispívala dvěma tisícovkami. To farmáře nemotivovalo, aby na ekologické půdě hospodařili. Tvořila proto pouze necelých osm procent z ekologického půdního fondu. Nyní stát zvýší dotaci na hektar orné půdy na tři a půl tisíce korun a slibuje si, že to zemědělce povzbudí k větší aktivitě.
\"Rozhodně se uživí. Naší společnosti rostou tržby zhruba o třicet procent ročně,\" konstatuje Matěj z obchodní společnosti Pro-Bio, která se soustřeďuje na rostlinnou výrobu.
V Česku teď hospodaří 810 ekologických zemědělců na 254 995 hektarech zemědělské půdy, což je šest procent z celkové výměry půdního fondu republiky. Zatím u nás existují dva svazy ekologických zemědělců: Libera a Pro-bio. Biopotraviny tvoří 0,06 % celkového trhu s potravinami v Česku. Podle zástupkyně vedoucího inspekčního týmu v Kontrole ekologického zemědělství (KEZ) Jany Linhartové se každoročně objeví dva až tři výrobky, které nesou klamavé označení. Více viz www.kez.cz.
Tržní díry. Zatímco bioobilných produktů či suchých plodů je na českém trhu již poměrně dost, chybějí zejména masné biovýrobky: salámy, paštiky, klobásy. Velmi dobře by se podle odborníků na biosektor uchytili také biopekaři. Velký prostor je i v zelinářství a v mléčném sektoru.
Ministerstvo zemědělství (MZe) a Ministerstvo životního prostředí připravily z podnětu EU akční plán, jak by Česko mělo ekologickou produkci podporovat (vláda měla o materiálu hlasovat 17. 3.).
Z materiálu vyplývá, že nejvíce bioprodukci na českém trhu brzdí stále nízká informovanost spotřebitele, úzký sortiment, velmi slabý marketing a propagace, nedostatečný výzkum a vzdělávání o ekologické produkci na školách, nedostatečná plocha orné půdy či malé sdružování zemědělců.
\"Cílem je, aby se v ČR do roku 2010 zvýšil ze současných šesti procent na deset výměr ekologicky obhospodařované půdy,\" dodává Veronika Kittlová z odboru rozvoje venkova a ekologie MZe.
AUTOR: MONIKA GINTEROVÁ
\"Trh s ekologickými potravinami má velký potenciál. Další impuls přijde se vstupem země do Evropské unie,\" je přesvědčen Djukič, původem z bývalé Jugoslávie, který poslední dva roky žije v Česku.
O bioprodukty ale roste zájem už dnes - potvrzuje to i nedaleká prodejna s biosortimentem, Albio. Na její vajíčka vznikají dokonce kvůli vysokému zájmu už i pořadníky a zvláště v zimě si jich zákazník více než patnáct kusů neodnese. Přitom v okolních supermarketech je vajec dost, jenže tyhle jsou bio. Slepice jsou ve volném výběhu, nepřikrmují se antibiotiky, nezažívají stres.
\"Pokud nemáme vajíčka v obchodě, zákazník si je objedná a my mu za několik dní dáme vědět, zda si pro ně může přijít. Dopředu totiž nikdy nevíme, kdy je přivezou a kolik jich bude, protože to záleží na tom, kolik jich slepice snesou,\" vysvětluje vedoucí prodejny Kateřina Jakoby. Cena není o tolik vyšší než u běžného vejce: ty bio stojí 3,60 Kč za kus.
Na pultech prodejny se také dlouho neohřeje ani biokváskové pečivo. Kvásek je oproti droždí přirozený konzervant, takže chléb vydrží i pět dní čerstvý a navíc podporuje zdravou střevní mikroflóru.
Obavy z nedostatku poptávky Djukiče a Havelku netrápí. Podle jejich odhadů poptávka po biozboží letos povyskočí o zhruba osm procent. A bude se po vzoru Německa dále zvyšovat. Tamní trh ročně absorbuje až třicetiprocentní nárůst. Biobistro znamená, že se biojídlo připravuje z čerstvých surovin přímo před zákazníkem, nejí se plastovými příbory, používají se biomycí prostředky.
\"Českého zákazníka musíme přesvědčit, že bio v žádném případě neznamená totéž co vegetariánství nebo jednoduše řečeno \"zrní\", jak se stále mnoho z nich domnívá,\" vysvětluje Havelka.
poměr výrobků z domácích zdrojů je v bistru zatím zhruba třetinový, zbytek se dováží.
\"Čeští producenti jsou nejsilnější v produkci bioobilnin. Například v žitě či pohance. Jenže jim v tom začaly cenou konkurovat dovozy z Číny, Argentiny, Ukrajiny, Rumunska, Polska, Maďarska i Slovenska,\" potvrzuje Karel Matěj, obchodní ředitel společnosti Pro-bio, s. r. o., se sídlem ve Starém Městě pod Sněžníkem, která vykupuje suroviny od ekozemědělců a dále je zpracovává do konečného produktu.
V Německu jsou schopni čelit cenovým výkyvům tím, že se malí farmáři sdružují do odbytových družstev. \"V okamžiku, kdy je jich tam třeba třicet, jsou schopni cenu zprůměrovat a až rok ji garantovat,\" soudí Zdeněk Perlinger, předseda svazu ekologických zemědělců Pro-bio. V Česku to podle něho není možné, protože producentů konkrétního sortimentu je málo.
Zatím se tak povedlo vyřešit pouze odbyt brambor a hovězího masa, když se několik členů ze svazu Pro-bio spojilo. Díky tomu se dostalo jejich zboží také na pulty zhruba šedesáti supermarketů, včetně velkých, jako je Hypernova či Albert. Ostatní většinou musí prodávat jen maloprodejnám, protože nejsou schopny akceptovat podmínky, jež jim diktují velké obchodní řetězce. \"Například půlroční splatnost faktur. To nikdo z drobných producentů neutáhne,\" vysvětluje Eva Hladká, majitelka pražského zelinářství s biosortimentem.
Biovelkoobchod nebo biosklad je v Česku zatím také velkou neznámou. U západních sousedů je to však běžná záležitost. \"Jeden velkoobchod je hned blízko u hranic, kousek od Chebu. Nabízejí 200stránkový katalog, co řádek, to položka. A zboží například v hodnotě tři sta eur dovezou druhý den do prodejny zdarma,\" konstatuje Perlinger. V Česku než se farmář zaháčkuje na konkrétní obchody, musí prý často naložit zboží do auta a objíždět s ním třeba 3 dny obchody, aby čtvrtý den prodal. \"To ale nejde u zeleniny, tam ji musí uplatnit ten den, pak ji může vyhodit,\" říká.
Němečtí farmáři nemají díky sdružování do větších celků ani problém se skladováním. Český drobný zemědělec však skladovací prostory nemá a velké statky se zatím stále soustředí na konvenční produkci. Možná se však blýská na lepší časy. Zatímco dotační politika příliš ekologickému zemědělství nepřála (v období let 1993-1998 nebyla podpora žádná), bude možné nyní díky fondům EU získat například prostředky na vybudování skladu pro zeleninu a ovoce.
\"Uvažuji o tom, že bychom takový centrální biosklad pro potřeby Prahy zřídili. Muselo by to však být s. r. o., na kterém by byli zainteresováni jak producenti, tak odběratelé. Jinak by to nefungovalo,\" přemýšlí Hladká.
Ekozemědělci mají podle Perlingera šanci získat podporu - buď prostřednictvím Operačního programu rozvoje venkova nebo Horizontálního plánu rozvoje venkova. Projekty by se mohly například zaměřit na zlepšení image zemědělského výrobku, sdružování producentů, zavádění environmentálně šetrných technologií nebo na přestavbu stájí podle zásad dobrého zacházení se zvířaty.
Změnu by měla přinést i změna státní dotační politiky. Z celkové výměry půdního fondu vyčleněného pro ekologické hospodaření tvoří trvalé travní porosty 90 procent. Jejich udržování dotovala vláda tisícem korun na hektar. Na hektar orné biopůdy přispívala dvěma tisícovkami. To farmáře nemotivovalo, aby na ekologické půdě hospodařili. Tvořila proto pouze necelých osm procent z ekologického půdního fondu. Nyní stát zvýší dotaci na hektar orné půdy na tři a půl tisíce korun a slibuje si, že to zemědělce povzbudí k větší aktivitě.
\"Rozhodně se uživí. Naší společnosti rostou tržby zhruba o třicet procent ročně,\" konstatuje Matěj z obchodní společnosti Pro-Bio, která se soustřeďuje na rostlinnou výrobu.
V Česku teď hospodaří 810 ekologických zemědělců na 254 995 hektarech zemědělské půdy, což je šest procent z celkové výměry půdního fondu republiky. Zatím u nás existují dva svazy ekologických zemědělců: Libera a Pro-bio. Biopotraviny tvoří 0,06 % celkového trhu s potravinami v Česku. Podle zástupkyně vedoucího inspekčního týmu v Kontrole ekologického zemědělství (KEZ) Jany Linhartové se každoročně objeví dva až tři výrobky, které nesou klamavé označení. Více viz www.kez.cz.
Tržní díry. Zatímco bioobilných produktů či suchých plodů je na českém trhu již poměrně dost, chybějí zejména masné biovýrobky: salámy, paštiky, klobásy. Velmi dobře by se podle odborníků na biosektor uchytili také biopekaři. Velký prostor je i v zelinářství a v mléčném sektoru.
Ministerstvo zemědělství (MZe) a Ministerstvo životního prostředí připravily z podnětu EU akční plán, jak by Česko mělo ekologickou produkci podporovat (vláda měla o materiálu hlasovat 17. 3.).
Z materiálu vyplývá, že nejvíce bioprodukci na českém trhu brzdí stále nízká informovanost spotřebitele, úzký sortiment, velmi slabý marketing a propagace, nedostatečný výzkum a vzdělávání o ekologické produkci na školách, nedostatečná plocha orné půdy či malé sdružování zemědělců.
\"Cílem je, aby se v ČR do roku 2010 zvýšil ze současných šesti procent na deset výměr ekologicky obhospodařované půdy,\" dodává Veronika Kittlová z odboru rozvoje venkova a ekologie MZe.
AUTOR: MONIKA GINTEROVÁ
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
