Biozemědělci mají obdobné problémy jako jejich konvenční kolegové

Každý, kdo se rozhodl hospodařit na restituovaném majetku po rodičích či prarodičích, si zaslouží obdiv. Neznám příklad zemědělce, kterého by nepotkaly problémy. Ty nakonec pracovité a vytrvalé lidi zocelily. Mezi takové patří zdejší rod Tachecí. Ten byl v minulosti spjat s půdou na Budyňsku a proto se oba Karlové - otec a syn - rozhodli, že budou na vráceném majetku pokračovat v hospodaření.
Do restituce patřil statek, který byl proti jiným nemovitostem ještě v zachovalém stavu, a živý inventář v podobě asi 13 vysokobřezích jalovic, na jehož základě začal hospodařit otec. Ten dnes pečuje o malé stádo 20 krav holštýnského plemene, odchovávají se telata až po výkrm býčků a produkuje se mléko.
Karel Tachecí mladší (pozn. autora: zatím je ještě svobodný) převzal zhruba 70 hektarů polností, většinou orné půdy, a aby to neměl tak jednoduché, rozhodl se, že je postupně převede do formy ekologického zemědělství. Byl to dost odvážný krok, protože většina ekozemědělců hospodaří v horských a podhorských oblastech a věnuje se převážně chovu zvířat. Na čistě rostlinnou výrobu přechází jen velmi málo zemědělců.
"S ekologickým zemědělstvím jsem začal v roce 1998, nejprve asi se sedmi hektary, dnes už využívám pro ekozemědělství zhruba polovinu orné půdy, tedy asi 30 hektarů, zbytek je v tzv. přechodném období, které potrvá ještě dva roky," říká mladý zemědělec na úvod našeho rozhovoru.

Co všechno pěstujete, klasické plodiny patřící do našeho regionu?

Převažují obilniny - pšenice, ječmen, oves nahý, letos máme nově zaseté žito a tritikale. Pěstovali jsme i cukrovku, ale od té jsme ustoupili, protože nejsou kvóty na odbyt. V biokvalitě pěstujeme v omezeném množství ještě brambory. Pro skot se pěstují pícniny - vojtěška, jetel, kukuřice na siláž.

Některé plodiny se bez chemie dají asi dost špatně pěstovat?

Zemědělec se to musí naučit a něco, jako právě kukuřice na siláž, je dost tvrdý oříšek. V naší oblasti jsou navíc výnosy bez chemie poloviční, to je u pšenice a ječmene kolem 30 centů z hektaru, a to tu ještě nemáme tolik písčité půdy jako např. kolem Řípu. Loni a předloni však i nás postihlo velké sucho.

Jak je to s odbytem bioproduktů?

Je to obdobné jako u klasického zemědělství. Ekoodbyt sice nabízí vyšší ceny, ale na vyrovnání se musí čekat poměrně dlouho. Proto část bioplodin zkrmí nás dobytek, ač není veden v biochovu, nebo se prodá do konvenčního výkupu a získá se patřičná dotace.

Zvládáte práce na farmě sami?

Pracuji já a moji rodiče a během sezony podle potřeby zaměstnáváme brigádníky. Jinak si většinu prací, zejména při sklizni, necháváme dělat formou služby. Nové stroje jsou pro nás přiliš drahé, na staré musíte kupovat náhradní díly a platit za opravy a servis. Investujeme jen tolik, kolik si vyděláme. Já nejsem zastáncem zadlužování.

Co vás nejvíc bolí při ekologickém hospodaření?

Těch problémů je řada, ale nejpalčivější jsou propady odbytových cen a proti tomu nárůsty nákladů všeho druhu. Ještě donedávna byla velmi mizerná i cena za mléko. Bohužel, situace je obdobná i v ostatních zemích EU.

Můžete to z vlastní zkušenosti posuzovat?

Mám přítele v Itálii, který hospodaří v úrodné Pádské nížině na poměrně velkém statku se 110 hektary, pěstuje rajčata, kukuřici, cukrovku. Z důvodů špatného odbytu už opustil pěstování obilnin a budoucnost ostatních plodin nevidí nijak růžově, proto své dva syny poslal raději studovat jiné obory než zemědělství.

Vy jste zatím optimistou?

Jinak bych to nemohl dělat.