Chovejte mne, má matičko!

Psychiatr Radkin Honzák v článku ,,Paměť není jedna" (Vesmír 96, 736, 2017/12) zmiňuje význam citové vazby mezi matkou a dítětem během prvních dvou let života a rozhodující vliv této vazby na budoucí psychický stav v dospělosti. Z těchto informací bych usuzovala, že pro děti, které nemohou být z nějakého důvodu v nejranějším věku v péči své vlastní rodiny, je zcela jednoznačně pozitivní, mohou-li být, třebas jen dočasně, v péči náhradní rodiny oproti pobytu v kojeneckém ústavu. Z úst některých dětských psychologů a lékařů však zaznívá, že dětem v kojeneckých ústavech nic nechybí a že se pobyt v těchto ústavech nijak negativně neodráží v jejich dalším vývoji. Jak se na toto téma dívají biologové?