Rybník
Vybraná judikatura k charakteru a vlastnictví rybníka
Nejvyšší soud 22 Cdon 1192/97
Rybník není ve smyslu občanskoprávním samostatnou věcí, se kterou by mohlo být nakládáno odděleně od pozemků tvořících jeho dno a břehy, proto nemůže být ani stavbou ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí.
Nejvyšší soud 22 Cdo 1221/2002
O tom, zda hráz rybníka je samostatnou věcí v právním smyslu anebo zda jde o součást pozemku, na kterém stojí, nelze učinit obecný závěr bez posouzení konkrétní situace. Přitom bude třeba vyjít kromě stavebního provedení hráze též z toho, zda lze určit, kde končí pozemek a začíná samotná hráz, tedy zda lze vymezit a oddělit vlastnictví vlastníka pozemku a vlastníka hráze.
Nejvyšší soud 22 Cdo 1097/2003
Pokud zákon o rybářství hovoří o "vlastnictví rybníka", je třeba tento pojem pro oblast soukromého práva vždy vyložit v souvislosti s tím, jak jej zákon užívá a zvážit, zda má na mysli všechny vlastníky věcí tvořících rybník nebo zda upravuje případ, kdy je tu jen jediný vlastník těchto věcí či zda mu jde o jiný smysl. Totéž přiměřeně platí pro případy, ve kterých vodní zákon hovoří o vlastnictví k vodnímu dílu.