Legislativa zde není sama pro sebe, měla by být nápomocná

Přínosná je jasná a pochopitelná legislativa. Pokud tomu tak není, může být platná legislativa spíše břemenem, než aby pomáhala potřebnému pozitivnímu rozvoji. Profesní organizace v řadě sektorů sčítají a bilancují funkční období končící vlády. Jak už to bývá, něco se v končícím funkčním období dosluhující vlády podařilo a něco už méně. Tak je tomu samozřejmě i u legislativy životního prostředí. Ministerstvo životního prostředí vedl minulá dvě funkční období, tedy osm let, ministr Richard Brabec (ANO).

Nová vláda chce pomoci

Nová vláda chce dle prohlášení zvolených politiků vstoupit do svých resortů energicky a chce pomoci České republice s potřebným rozvojem a lepší konkurenceschopností našich firem. Vláda chce zvýšit efektivitu procesů a snížit zátěž podnikatelů. To je pozitivní. Je také potěšující, že zaznívají i slova o potřebném zeštíhlení přebujelé platné legislativy. Asi není podnikatel, starosta, či občan, který by toto rád od své vlády neslyšel.

Za poslední období počet nových povinností pouze stoupal

V environmentální legislativě se za posledních 20 let nakupila široká řada zbytných a neefektivních povinností, jejichž faktické přínosy nikdo systematicky nevyhodnocuje a ty jsou tak v řadě případů reálně nulové. Nicméně povinné subjekty jsou s ohledem na jejich trvající platnost zbytečně zatěžovány stále větším počtem takových povinností.

Firmy pak bohužel zaměřují stále více pozornosti na to, co chce úředník, resp. jeho předpis, než na svůj rozvoj a na produkty své práce. Tedy na výstupy s reálnou hodnotou pro společnost. Rozsah legislativy je již násobně vyšší, než tomu bylo před 10 lety a mnohonásobně vyšší než před 20 lety. Přínosy nových povinností však takto násobně nerostou. Proces tedy není dostatečně efektivní. Je to samozřejmě logické, protože není měřena a vyhodnocována efektivita nových povinností, ani jejich reálné přínosy, či jejich faktická nezbytnost. A to je systémový problém.

Množství ohlašovaných údajů, které musí firmy státu hlásit také postupně narůstá. Široce narůstá i množství údajů, které nově musí státu hlásit i obce a města (podle nové vyhlášky MŽP č. 273/2021 Sb. je to v případě obcí dokonce 14 nových tabulek plných údajů za každou obec). Obrovská masa ohlašovaných údajů však následně není ze strany státu k dispozici k reálnému využítí ze strany ohlašovatelů těchto dat. To je také podstatná nerovnováha mezi osobami povinnými (ohlašovateli) a mezi státem, který chce stále více a více. Nové povinnosti jsou přijímány stále, neznáme ale žádné státní analýzy o efektivitě jejich naplňování, ani o reálném přínosu každé nové povinnosti. Přínos může být vyjádřen v řadě proměnných, ale nic takového není systémově nastaveno.

Nové legislativě často nerozumí ani samotní úředníci

Proto není čemu se divit, že platná legislativa nám stále bobtná bez jakéhokoli omezení, bez efektivní zpětné vazby, bez reálné odpovědnosti ohledně dopadů na podnikatelský, či veřejný sektor. Řadě nových povinností už nerozumí ani úředníci z regionálních úřadů, které mají novou legislativu naplňovat v praxi. Mnoho povinností má několik možností výkladu. Legislativa je uživatelsky nepřehledná, se spoustou na sebe navázaných odkazů i v několika stupních. Bohužel není výjimkou, když nový zákon je dokonce násobně obsáhlejší než předchozí právní úprava a má více nejasných částí, které se bez dalšího výkladu a mnoha metodických pokynů neobejdou. Existují agendy, které měly před 20 lety cca 25 stran a 45 paragrafů. Nyní mají cca 450 stran a stovky paragrafů a desítky příloh.

V řadě případů však není možné se v tomto směru odkazovat na EU. Řada zbytných nových povinností je čistě dílem národního nastavení a dílem českých úředníků. Mezi profesními a zaměstnavatelskými svazy i mezi politiky rezonují návrhy k potřebnému nastavení systémů pomoci a racionalizace v legislativní agendě. Tyto návrhy mohou být inspirativní pro novou vládu, pokud to bude myslet s potřebnou zefektivnění procesů a s navýšením konkurenceschopnosti českých firem vážně. Dva z možných návrhů se podařilo získat a přinášíme vám je zde:

• Pro další období pro oblast environmentální legislativy prosazovat spuštění širšího systémového přístupu na úrovni vlády. Cílem by měla být postupná redukce složitosti a rozsahu environmentální legislativy. Environmentální legislativa může být přísná, to je zcela v pořádku, ale neměla by být neúměrně rozsáhlá, stále bobtnající a nad míru složitá. Na úrovni vlády by měl být stanoven konkrétní cíl redukce rozsahu environmentální legislativy a tento cíl by měl být systémově vyžadován k naplnění. Pokračování dosavadního tempa navyšování rozsahu environmentální legislativy je z hlediska zachování konkurenceschopnosti a efektivity procesů neakceptovatelný.
• Důležité je rovněž zavedení systému povinného vyhodnocování efektivity a měřitelných přínosů nových povinností a nově stanovených legislativních omezení. Takový systém Česká republika bohužel doposud nemá. Nové povinnosti jsou pouze stanovovány, avšak nejsou nijak průběžně vyhodnocovány ani do co efektivity naplňování, ani co do měřitelných přínosů. Stát tak postupně rozšiřuje množství řady evidentně zbytných povinností, bez faktických přínosů. Tím poškozuje nejen ponikatelské prostředí a konkurenceschopnost českých firem, ale i normální život svých občanů.

Řada agend se postupem času vyvinula ve zbytečně složité systémy, které postupně ztrácí potřebnou vnitřní efektivitu. Takové systémy pak svou složitostí přinášejí zbytečnou společenskou zátěž. Tento stav evidentně nadměrné složitosti se dokonce v některých oblastech stává standardem. Sice široce kritizovaným, ale stále neřešeným standardem. Je proto pozitivní, že se u některých politiků postupně objevuje odvaha na velmi potřebné zjednodušování agend legislativy. Legislativa může mít velký potenciál lidské společnosti pomáhat. Měla by však být jednoznačná, splnitelná, pochopitelná a minimalistická. Jinými slovy by se dalo říci, že by měla do jisté míry odpovídat selskému rozumu a ne s ním být v konfliktu. Taková legislativa pak může být silná a respektovaná.

Každý čtenář si může sám odpovědět v jaké agendě se daří takovou legislativu mít a zda by bylo dobré shora uvedené procesy nastartovat tak, aby to bylo občanům a firmám v ČR ku prospěchu.

Zdroj: Ing. Petr Havelka, výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství