zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Povinné zálohy na PET? Rozhovor s předsedou Asociace českého tradičního obchodu

02.02.2022
Odpady
Recyklace
Povinné zálohy na PET? Rozhovor s předsedou Asociace českého tradičního obchodu

Se zavedením povinných záloh na Slovensku se stále častěji objevuje řada kritických argumentů, že na systém ve finále doplatí zejména samotní lidé. Kritika spuštěného systému záloh zní opakovaně i od slovenksých koaličních politiků. Jaké dopady může mít systém záloh v ČR? V rozhovoru s Kateřinou Kodadovou o tom hovoří předseda Asociace českého tradičního obchodu a předseda představenstva Svazu českých a moravských spotřebních družstev, pan Pavel Březina.

Váš svaz zastřešuje 2 500 prodejen. Díváte se na téma zálohování z pohledu malých obchodů a z pohledu jejich zákazníků. Vidíte na systému povinného zálohování PET lahví něco pozitivního? Tvůrci systému uvádějí jako příklady zálohování v Norsku či Švédsku, kde to prý úžasně funguje.

Pozitivních věcí na zálohovém systému je spousta. Pro výrobce nápojů. Není na tom nic pozitivního pro zákazníka, není na tom nic pozitivního pro obchodníka, a co je nejsmutnější, není na tom nic pozitivního ani pro ekologii. To je asi zásadní informace. Zálohový systém severských států zachází s PET láhvemi, které jsou všechny z čirého plastu, bez použití barviv, a tím je usnadněna následná jejich recyklace. Pokud nápojářským firmám, které prosazují zálohový systém, jde hlavně o ekologii, tak tady na tom je vidět, že tady o ekologii zas až tak nejde, vzhledem k tomu, kolik barev zvlášť někteří nápojáři používají ve svých PET lahvích. Tady jde primárně o byznys a o materiál, který potřebují dostávat zpět do své výroby PET lahví.

Zastánci zálohování tvrdí, že se tak získává čistá surovina, že se vrátí více PETu k recyklaci, a že díky tomu se budou výrobcům PET lahví lépe plnit evropské cíle. Odpůrci argumentují, že evropské cíle se netýkají jen PET lahví. To by pak znamenalo, že zálohováno by mělo být i krabicové mléko nebo kelímek kefíru.

Každý z nás byl na prodejně potravin. Takže si uvědomujeme, kolik je tam různého zboží v různých obalech a jakou část z toho tvoří plastové obaly a jakou PET láhve, které by měly být zálohované. I když vlastně ještě nevíme, na jaké všechny PET láhve by se zálohování vztahovalo, je plastových obalů mnohem více než PET lahví. Obchodníci obecně chtějí mít jistotu, že odpad bude rozumně a ekologicky využit, což se ale netýká jenom PETu. My chceme řešit veškerý odpad a najednou se tady má zavádět nějaký drahý systém, aby řešil jen určitou část, která tvoří zhruba 1 % z celkového odpadu, který v ČR vzniká. Má se tady zavádět v řádu desítek miliard drahý nástroj, přitom tady dneska máme poměrně funkční nástroj třídění díky žlutým, modrým a dalším kontejnerům.

Samotní tvůrci návrhu povinného zálohování PET lahví uvádějí, že systém je finančně neudržitelný, respektive že je udržitelný pouze za předpokladu, že se jim třetina zálohovaných PET lahví do systému vůbec nevrátí. To znamená, že když třetině lidí, kteří tu zálohu zaplatí, nebudou muset tuto zálohu vrátit. Znamená to, že tento systém je logisticky, technicky nebo organizačně tak strašně náročný?

My ještě nevíme, jak si podporovatelé systému představují, jak by ty zálohy fungovaly. Pro jaké prodejny by to bylo. Sami se dost rozdělují v názorech, zda by povinné zálohování bylo pro prodejny od 50 m3 nebo od 300 m3. V tom je velký rozdíl. Dnešní systém umožňuje, že každý občan má svůj kontejner do cca 100 m od svého bydliště, kdežto kdyby to bylo čistě na prodejnách, tak se tím velmi omezí možnost, kde byste PETky vracely. Zmiňovala jste, že systém by potřeboval, aby 1/3 PETek se nevrátila, systém s tím počítá ale pouze na počátku, aby pokryl počáteční hlavní náklady. Pak mají ekonomiku spočítanou na to, když by se nevracelo do 10 % PETek. Zároveň počítají s tím, že obchodníci si sami zainvestují do těch všech strojů, pytlů, čteček apod., a pak si to budou 10 let odepisovat. V tom je jednoznačně vidět, že zálohový systém je obrovsky drahý a výsledek je poměrně dost nejistý v porovnání se současným systémem třídění.

Napadá mě, že i dopad na životní prostředí asi bude zvýšený, protože žluté popelnice zachovány zůstanou, budou jezdit svozové vozy pro obsah žlutých kontejnerů a zároveň budou muset jiná auta objíždět prodejny a vyzvedávat zálohované PETky.

Ano. Vlastně bychom postavili nový systém a přidali ke stávajícímu systému, čímž bychom významně ohrozili funkčnost stávajícího systému. To se skutečně vyplatí pouze nápojovým firmám, které potřebují co nejlevnější a nejjednodušší cestu k R-PETu. Pro zákazníka, pro obchodníka, pro ekologii to nepřináší vůbec nic pozitivního. Když se člověk podívá na ten zálohový systém, co by způsobil, kolik by stál, jaké tam jsou dopady, jak by zákazníci museli cestovat s PETkou do vzdálenější prodejny, prodejci by to museli někde uchovávat, drtit, evidovat. Mohlo by tam docházet k tomu, že prodejce to nebude mít kde skladovat, nebo že nebudou souhlasit počty zaevidovaných plechovek nebo PETek. Z prodejen by se částečně dělaly žluté kontejnery, protože lidé by tam začali nosit to, co dnes nosí do žlutých kontejnerů.

Nesouhlasíte s povinným zálohováním, jak tedy vy jako COOP motivujete zákazníky k ekologickému chování?

Pro nás je typická lokálnost. Počítáme si dokonce ,,cestu chleba" nebo ,,cestu piva", neboli počítáme, jak málo kilometrů urazí výrobek na naši prodejnu. Naše pojetí lokálnosti spočívá v tom, že když podporujeme například výrobce z Vysočiny, znamená to, že jeho výrobky prodáváme jen na Vysočině, a nevozíme je přes celou republiku, protože lokální dodavatele máme v každém regionu. Nabízíme doplňkové služby, aby lidé nemuseli cestovat do větších měst, třeba za bankomatem. Když potřebují vybrat hotovost, mohou to udělat u nás při placení nákupu. Zkrátka dělat věci jednoduše, lokálně. Povinný zálohový systém jde proti téhle logice.

V případě odnosových tašek jsme dlouho řešili toto téma a hledali jsme, které jsou ty nejekologičtější v prostředí ČR. Vzhledem k tomu, jak tady máme udělaný systém žlutých kontejnerů a další věci s tím spojené, jsme vyhodnotili, že nejekologičtější taška v ČR je igelitová taška. Zní to hrozně, protože to nejde úplně dohromady, když se řekne igelitová taška a ekologie. Nevěřil jsem tomu sám. Ale kolegyně mi prezentovala mi tyto závěry z různých výzkumů a studií. V zahraničí spousta řetězců odešla od igelitových tašek, jediný řetězec Billa si spočítal, kolik stromů musí být poraženo, aby byly vyrobeny papírové tašky, a zjistili, že skutečně nejekologičtější jsou igelitové tašky.

Viděl jsem teď průzkum veřejného mínění k zavedení zálohového systému na PET láhve a 70 % lidí si myslí, že by měl být zaveden zálohový systém, protože jim to přijde ekologické. Hned v závěsu byl názor lidí, zhruba 65 %, že by se okamžitě měly zakázat igelitové tašky. Což po tom, co jsem před chvíli řekl, absolutně postrádá smysl. Papírová taška má 5x větší uhlíkovou stopu než igelitová. Téma je strašně složité a velice s tím bojujeme, protože zákazník nemá čas tyto věci prostudovávat. Většinou se orientuje podle nějaké základní úvahy, že když se řekne igelitová taška, tak rovnou mu vyvstane to, že není ekologická. Ale bohužel pokud to pořádně prostudujete, tak zjistíte, jak to je, že pravda je někde jinde. Pro nás jako obchodníky je to složité. Doufáme nějaké autority, například v Ministerstvo životního prostředí nebo jiné instituce, které by byly schopné komunikovat směrem k zákazníkům, jak to vlastně je a proč to tak je, a jak vypadá vůbec systém odpadového hospodářství, aby zákazník věděl, že není potřeba v těch systémech nic měnit, protože jsou dobře nastavené. Samozřejmě je tady vždy prostor je nastavit ještě lépe.

Informací je strašně moc a to platí pro všechny obory. V oboru ekologie se hodně komunikuje ,,greenwashing" - kvazi zelená řešení, která vypadají ekologicky, ale ve skutečnosti je to trošku jinak.

Spousta podnikatelských subjektů, jako nadnárodní korporáty, mají spoustu peněz, a pak si témata uchopuji a překrucují, jak potřebují podle toho, co je pro ně ekonomicky nejvýhodnější. V tom je také ta složitost, když se dá do reklamy obrovské množství peněz a komunikuje se, která cesta je ta správná, přestože to tak není, tak lidé reklamě věří. Chybí zde odbornost. Jako COOP to vidíme i v lokálnosti. Lokálnost je velmi nebezpečná pro velké mezinárodní firmy, jelikož to jde proti nim.

Co by zavedení systému povinného zálohování udělalo s tříděním plastů jako takovým?

Myslím, že to z toho vyplývá. Co vše je na prodejně zabaleno v plastu? Hlavně drogerie a mléčné výrobky. Právě u mléčných výrobků bych viděl tu nejhlavnější cestu, proč vlastně by lidé přestali tolik třídit plastové obaly. Budou-li lidé doma schraňovat zvlášť PETky, které vytváří určitý objem plastového odpadu domácnosti a které budou muset nějakým způsobem dopravit zpět do prodejny, a budou-li pak zvlášť odkládat ostatní plastové odpady z domácnosti, kterých bude logicky méně, pak frekvence jejich vynášení nebude tak častá a třeba zbytky mléčných výrobků v nich začnou pracovat a zapáchat. Pak se obávám, že lidé začnou tyto ostatní plasty házet do směsného komunálního odpadu a třídění plastů jako celek zaznamená pokles.

Museli by se vracet nesešlápnuté PET láhve?

V první fázi ano. Technologie se vyvíjí a nápojáři si uvědomují, že toto je poměrně nekomfortní pro zákazníka, aby nosil nesešlápnuté a neponičené láhve a plechovky na prodejnu. Podporovatelé záloh v ČR počítají s tím, že pokud by se zálohový systém zaváděl v ČR, zaváděl by se až po roce 2025. To už by technologie měly umožňovat to, aby stroj přečetl a zaevidoval láhev, i když by byla sešlápnutá.

Pokud by byl nějakým způsobem systém povinného zálohování schválen, prošel by nějakým přílepkem zákona, co by to znamenalo pro spotřebitele?

Především doufám, že to nenastane, a hlavně že to nebude nějakým legislativním přílepkem k zákonu, to by byla největší tragédie, protože takové věci se musí připravit řádně a ne tak, jako to teď probíhá na Slovensku. Tam systém uzákonili narychlo k 1. 1. 2022 a nyní tam nápojáři a obchodníci dávají dohromady, jak systém vůbec bude nastavený. Myslím si, že logistika je absolutně nepřipravená. Kolegové ze Slovenska mluví o tom, že nepočítají u velké spousty prodejen, že budou prodejny sběrným místem pro PETky a plechovky. Neví se, zda budou zákazníci PETky vozit desítky kilometrů na vrácení, nebo zda se budou umísťovat sběrné automaty, tj. další mechanizmy, co se musí vyrábět, servisovat a znamenají další náklady, co vytváří zbytečnou uhlíkovou stopu a zátěž pro životní prostředí. Nedává to logiku.

Byl-li by takový zákon opravdu pečlivě prodiskutován, dala by se tam řada věcí vyladit.

Ovšem i v případě, že by uzákonění povinného systému bylo připraveno, znamenalo by to i tak pro zákazníky spoustu komplikací. Myslím si, že by to mělo i značné dopady na malé výrobce nápojů. Nápoje by se opticky zdražily o zálohu, předpokládám o 3 Kč, čímž by ztratily atraktivitu pro zákazníka a mohlo by to tak přinést i pokles prodeje veškerých nápojů v PETu. Hlavně by to mohly odnést malí nápojáři. Pro velké nápojáře by to pravděpodobně neznamenalo žádnou ztrátu obratu.

Pro zákazníka by to znamenalo nekomfort, že by musel PETky a plechovky separovat zvlášť a pak by je musel vozit na prodejnu, a ne do blízkého kontejneru. Nekomfort vidím i v určité hygieně plechovek.

Zmínil jste, že výrobci počítají s tím, že se zúží i sortiment. Napadlo mě, zda zavedení povinného zálohování PET lahví neznechutí lidem tento materiál a třeba je přiměje nekupovat nápoje v PETu.

Nemyslím si to. Podle mě po zavedení systému záloh by následovala obrovská reklama nápojářů, že konečně vyřešili ekologii kolem PET lahví, že konečně nyní mohou zákazníci tyto výrobky nakupovat a cítit se přitom, že zachraňují planetu, protože PET bude zpátky vrácen do procesu výroby PET lahví, že je konečně nastavena cirkulární ekonomika.

Zmínil bych kolegy z Velké Británie, kteří na prodejnách COOP umísťují kohoutky s pitnou vodou a vybízejí zákazníka, aby si natočil vodu, a nemá-li vhodný obal, může zakoupit plastovou trvanlivou láhev a přitom přispěje určitou částkou na budování studní v Africe.

Zdroj: Česká asociace odpadového hospodážství s využitím podkladu z Podcast21 a serveru inOdpady - rozhovor Kateřiny Kodadové s Pavlem Březinou, předsedou ACTO a COOP

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo


Neboj se zeptat Kam s ním?
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
Electrolux - domácí spotřebiče
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů
Složky životního prostředí