Česká republika ve spravedlivé transformaci propadá. Nesnižuje emise dostatečně rychle a nezapojuje lidi, kritizuje analýza

Analýza platformy Re-set ukazuje, že dosavadní proces spravedlivé transformace v České republice zatím není dostatečný a nenaplňuje své cíle. Hrozí tak, že vynaložené prostředky se minou s potřebami lidí a proces "spravedlivé transformace" v této podobě problémy jen prohloubí.

Česká republika zatím selhává v úkolu přejít k ekologicky udržitelné ekonomice sociálně spravedlivým způsobem. Takový závěr vyplývá z analýzy platformy Re-set, která hodnotí dosavadní proces naplňování Pařížské dohody a Zelené dohody pro Evropu z ekologického i sociálního hlediska. Česká republika podle analýzy nesnižuje emise dostatečně rychle, nedělá dost pro férové rozložení nákladů proměny a nezapojuje do rozhodování dotčenou veřejnost.

S takzvanou "spravedlivou transformací" by měl České republice pomoci stejnojmenný fond Evropské unie. Dosavadní proces tvorby plánu spravedlivé transformace, na jehož základě se mají miliardy přerozdělovat, však vzbuzuje nedůvěru. Za nedostatky jako je nejasný plán ukončení těžby uhlí, neřešení energetické chudoby nebo nedostatečné zapojení veřejnosti jej kritizovala také Evropská komise.^[1] Analýza Re-setu tuto kritiku potvrzuje a zasazuje do širšího kontextu.

"Česká republika zatím v úkolu zajistit spravedlivou transformaci k udržitelné ekonomice propadá. Nejenže nedělá dost pro snížení emisí. Navíc hrozí, že prostředky na transformaci regionů skončí na účtech velkých znečišťovatelů, zatímco spotřebitelé budou trpět následky stoupajících cen energií. Přitom by to mělo být naopak: znečišťovatelé by měli platit a spotřebitelé ušetřit díky obnovitelným zdrojům a úsporám," upozorňuje Josef Patočka, výzkumník Re-setu.

Analýza upozorňuje, že Česká republika nesnižuje emise dostatečně rychle. Cíl skončit s těžbou a spalováním uhlí do roku 2033 není v dosavadních plánech transformace rozvedený v konkrétní plán. Že tím český stát porušuje práva svých občanů i své mezinárodní závazky nedávno stvrdil v reakci na takzvanou Klimatickou žalobu skupiny českých občanek a občanů Městský soud v Praze.

V návrhu na rozdělení transformačních fondů Evropské unie rovněž stát nevylučuje podporu velkých znečišťovatelů. Prostředky z Fondu spravedlivé transformace - určené původně pro podporu "malých a středních podniků" - se plánují v první řadě pro velké "strategické projekty", které byly navíc vybrány zcela netransparentně.

Operační program spravedlivé transformace aktuálně rovněž nepočítá s vyhrazením peněz na participaci a zapojování lidí do rozvoje projektů. Bez dostatečného rozmyslu a skutečně participativního procesu řeší, jak utratit peníze, namísto toho, aby se vytvořil společný plán a teprve na jeho základě se rozdělovaly dostupné prostředky. Hrozí tak, že se vynaložené prostředky minou s potřebami lidí.

"Místní lidé očekávají od spravedlivé transformace jednoduché a hmatatelné výsledky, například dostupné bydlení, důstojná zelená pracovní místa a srozumitelný plán ukončení těžby uhlí. Rozhodně jim to není lhostejné, jak ukazuje například akce Ústecké klimatické koalice, která nedávno předala výzvu Emmě Toledano Laredo z Evropské komise. Ve své výzvě koalice zdůraznila, aby se nezapomínalo na místní, a aby jim byla umožněna smysluplná participace na plánu spravedlivé transformace. Budou politici spolupracovat?," říká Marika Volfová z platformy Re-set.