Úterý, 6. prosince 2022

Brčka jako symbol znečišťování. Jednorázové plastové výrobky se loučí

29. září 2022
Brčka jako symbol znečišťování. Jednorázové plastové výrobky se loučí

V srpnu tohoto roku začala platit novela zákona o omezení dopadu vybraných plastových výrobků na životní prostředí. Novela zakazuje například použití jednorázových brček, kelímků, příborů, vatových tyčinek či tyček na nafukovací balonky. Jak nová nařízení, vycházející z předpisů Evropské unie, hodnotí odborníci? Jde o krok správným směrem? Na názor jsme se zeptali Zdeňka Starého a Hynka Beneše z oddělení zpracování polymerních materiálů Ústavu makromolekulární chemie AV ČR.

Doménou obou badatelů je výzkum a vývoj polymerních materiálů, mezi které patří také plasty. Zabývají se například výzkumem materiálů z obnovitelných zdrojů, které by mohly nahradit zmiňované jednorázové plasty, a také recyklací. Současné alternativy výrobků na jedno použití totiž podle jejich názoru nejsou vždy ,,trefou do černého".

Novela zákona, která začala platit letos v srpnu, zakazuje výrobu a prodej vybraných jednorázových plastových výrobků. Cílem je zejména snížit množství vyprodukovaného plastového odpadu. Jak nová nařízení hodnotíte?
Zdeněk Starý: V zásadě jde o krok správným směrem. Omezování odpadů je rozhodně žádoucí. Bohužel se vlajkovou lodí této změny stala plastová brčka a podobné výrobky, které jsou z hlediska objemu vzniklého odpadu v podstatě bezvýznamné, nebo výrobky jako jednorázové plastové nádobí a příbory, jež jsou při správném nakládání lehce tříditelné a recyklovatelné.

Víme vůbec, jak vysoká je spotřeba plastových brček, která se stala symbolem celé novely? Nejsou jiné výrobky, které by byly v tomto ohledu horší?
Zdeněk Starý: Obávám se, že spolehlivá statistika ohledně spotřeby plastových brček neexistuje. Zákaz plastových brček a vatových tyčinek na podnět Evropské unie pramení z toho, že tvoří přibližně dvě, respektive deset procent odpadu sesbíraného z pláží. Je tedy třeba brát v potaz, že se jedná o početní zastoupení těchto výrobků v odpadu z evropských pláží. Mimochodem největší množství plážového plastového odpadu představují cigaretové nedopalky, bezmála dvacet procent. Dále jsou to plastové lahve a víčka s osmnácti procenty a obaly od potravin a cukrovinek s osmi procenty.

K většině jednorázových plastových výrobků existují alternativy, které by měly být ekologičtější, šetrnější k životnímu prostředí. Je tomu tak opravdu vždy?
Hynek Beneš: Nemusí tomu tak být vždy. Jednorázové plastové kelímky na horké nápoje se dnes vyrábějí z papíru potaženého plastovou fólií. Jde o kompozitní výrobek papír/plast, který je o dost hůře recyklovatelný než dříve používané plastové kelímky stoprocentně vyrobené pouze z jednoho druhu plastu. Navíc takzvané LCA studie, tedy studie hodnocení životního cyklu často ukazují, že jiné jednorázové alternativy k plastovým výrobkům zatěžují životní prostředí více. Například výroba papíru je surovinově a energeticky náročný proces, jehož výsledkem je i velké množství odpadních vod, které je nutné čistit. Podobně nám radost z ,,ekologického" bambusového brčka může zkazit fakt, že k nám tento v zásadě zbytný výrobek přicestoval přes půl světa a přispěl tak ke znečištění moří a oceánů. Problematická je tedy obecně jednorázovost výrobku. Takový výrobek ekologický není, ať už je vyroben z čehokoli. Opakovatelně použitelný výrobek bude vždy ekologičtější než ten na jedno použití.

Podle badatelů bychom se měli snažit omezit nadužívání jednorázových výrobků a používat je pouze tam, kde je to nezbytné.
Podle badatelů bychom se měli snažit omezit nadužívání jednorázových výrobků a používat je pouze tam, kde je to nezbytné.

Některé fastfoodové řetězce například nahradily jednorázová plastová brčka papírovými. Dává to smysl?
Hynek Beneš: Smysl to dává, pokud zákazník fastfoodové restaurace po vypití nápoje odhodí brčko do přírody, například při procházce v lese. Tam se skutečně může papírové brčko časem rozložit působením půdních mikroorganismů, ovšem bude to trvat poměrně dlouho. Ale jistě uznáte, že tento způsob ,,likvidace" brčka není to, co by mělo nastat. Brčko by mělo skončit v odpadkovém koši a jeho obsah by se měl ideálně dále vytřídit a zpracovat.

Češi patří v Evropě k premiantům v třídění PET lahví, vytřídí se přibližně osmdesát procent. Co se s nimi poté děje a na co se recyklát používá?
Zdeněk Starý: Česká republika je opravdu v třídění PET lahví velmi úspěšná. Po jejich vytřídění ze směsného plastového odpadu následuje obvykle další třídění podle barvy, drcení na takzvané vločky a jejich důkladné praní pro odstranění kontaminantů. V tomto kroku je také flotací odstraněn materiál polyetylénových víček. PET lahve mohou být recyklovány technologiemi ,,bottle-to-bottle", kde výsledkem je opět materiál na výrobu plastových lahví. Tyto technologie jsou nejnáročnější na čistotu vstupního materiálu. Velká část lahví, zejména barevných, se recykluje na PET vlákna a střiž, které se používají zejména v technických aplikacích, například pro výrobu koberců, geotextílií a netkaných textilií. Plastové lahve lze recyklovat i chemickou cestou. Výsledkem jsou pak suroviny pro výrobu nového PET nebo jiných materiálů.

Kam patří plasty?plastového odpadu. Dají se totiž dále zpracovat a využít." src="https://www.avcr.cz/export/sites/avcr.cz/.content/galerie-obrazku/aktuality/2022/shutterstock_599435528.jpg_1040701378.jpg" alt="PET lahve jsou nejhodnotnější složkou plastového odpadu. Dají se totiž dále zpracovat a využít." style="margin: 0px; padding: 0px; box-sizing: border-box; border: 0px; max-width: 100%; " />
PET lahve jsou nejhodnotnější složkou plastového odpadu. Dají se totiž dále zpracovat a využít.

Myslíte si, že by zálohování PET lahví dávalo smysl, když Češi tak zodpovědně třídí? Nebyla by to pro obchodníky zbytečná zátěž?
Zdeněk Starý: Zavedení zálohování PET lahví získává poslední dobou stále více příznivců. Je však třeba si uvědomit, že by to vyžadovalo hlubší změny systému nakládání s odpady. V současnosti každý Čech vytřídí ročně v průměru asi sedmnáct kilogramů plastového odpadu a toto číslo v posledních letech stále mírně stoupá. PET lahve, které tvoří přibližně čtvrtinu plastového odpadu ve žlutých kontejnerech, jsou přitom jeho nejhodnotnější složkou. Vytříděním a prodejem PET získávají recyklační firmy prostředky na recyklaci ostatního zbytkového plastového odpadu. Pokud ze žlutých kontejnerů PET lahve zmizí, dá se reálně očekávat výrazný pokles zájmu o směsný plastový odpad ze strany recyklačních firem. Vezmeme-li v potaz, že již nyní u nás putuje k recyklaci kolem osmdesáti procent PET lahví, považoval bych za smysluplnější další vzdělávání obyvatel a zlepšení dostupnosti míst, kde lze tříděný odpad odevzdat. Tímto přístupem je jistě možné množství vytříděných PET lahví dále zvýšit.

Jaká pozitiva a negativa by tedy zálohování přineslo?
Zdeněk Starý: Nemůžeme opominout výrazné náklady na vybudování infrastruktury spojené se zálohováním a zavedení nové dopravní sítě pro převoz vrácených lahví. Nespornou výhodou by byla lepší čistota PET materiálu. V současnosti je totiž recyklovaného PET vhodného pro výrobu nápojových lahví na trhu nedostatek. Evropská unie navíc požaduje, aby se do roku 2030 třídilo devadesát procent těchto obalů, a také chce minimálně pětadvacetiprocentní podíl recyklátu v nových lahvích.

Za alternativu k běžným plastům se považují takzvané bioplasty. Jaké jsou jejich výhody a nevýhody?
Hynek Beneš: Předpona bio- se v případě plastů poněkud zmatečně používá jak pro materiály pocházející z obnovitelných zdrojů, tak pro materiály, které jsou rozložitelné přírodní cestou. V prvním případě je třeba vyhodnotit, zda je opravdu výhodné pěstovat například kukuřici k výrobě plastů místo potravin pro stále rostoucí populaci. Ve druhém případě si musíme uvědomit, že biodegradovatelné plasty mohou výrazně zkomplikovat recyklaci směsného plastového odpadu a neměly by se v žádném případě ocitnout ve žlutém kontejneru. Jejich použití tak klade zvýšené nároky na třídění plastového odpadu na běžné občany a na průmyslové třídicí systémy.

V posledních letech se u nás objevily bezobalové obchody. Nákupy ,,bez obalu" dokonce podporují některé velké řetězce. Dokázal byste si představit, jak motivovat nejen spotřebitele, ale také firmy, výrobce, prodejce, aby na tento koncept (třeba jen částečně) přešly?
Hynek Beneš: U mnoha výrobků, především potravin či drogistického zboží je obal mnohdy nenahraditelný. Prodlužuje trvanlivost, umožňuje jejich transport a podobně. Pokud se lze vyhnout použití obalu, je žádoucí motivovat spotřebitele, a to především ekonomickou výhodností bezobalové alternativy, tedy její nižší cenou. Motivovat výrobce je složitější, neboť pro ně platí, že ,,obal prodává". Řešením by mohlo být například zdanění jednorázových obalů.

Bezobalové obchody se v několika posledních letech objevují i v České republice.
Bezobalové obchody se v několika posledních letech objevují i v České republice.

Vidíte i další cesty?
Hynek Beneš: Další důležitou složkou celé strategie snižování jednorázových obalů je osvěta, která povede ke změně spotřebitelského chování. Opravdu si musím zboží nechat doručit přes e-shop, kde mi ho zabalí do několika obalů? Opravdu chci zboží, které vyrobili na druhém konci světa, někde v Asii, a pro jehož přepravu se musí využít obaly? Možná uvědomění si a zodpovězení takových otázek je tou správnou cestou ke snížení zátěže přírody. A to nejen plastovými obaly.

ReMade: zacíleno na cirkulární ekonomiku
Oběhové hospodářství neboli cirkulární ekonomika staví na efektivitě produkce a cílí na zvýšení kvality životního prostředí. Zjednodušeně řečeno se snaží udržet využité zdroje a suroviny v oběhu delší dobu, snížit objem odpadu a tím bránit rychlému vyčerpávání přírodních zdrojů naší planety.

,,V dnešní době se vyrábí mnoho produktů, které jsou na jedno použití, což skýtá problémy. Když se produkt použije, musí se vyhodit. Vzniká však otázka, kam s ním? Druhý problém je, že spotřebováváme suroviny a energii," vysvětluje Martin Kalbáč z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, který je za Českou republiku koordinátorem projektu ReMade@ARI. Jde o celoevropskou platformu sdružující přibližně padesát velkých výzkumných infrastruktur.

Sdružení poskytne prostor pro zkoumání nových postupů a výrobků, které budou stoprocentně recyklovatelné a šetrné k životnímu prostředí. ,,Zapojené instituce mají většinou drahé vědecké přístroje a experty, kteří je dokážou využívat, měřit na nich a výsledky interpretovat. Přístroje i expertizy je pak možné poskytnout dalším badatelům či průmyslu," doplňuje Martin Kalbáč. Nové materiály, které mohou být alternativou například k dnes nadužívaným plastovým výrobkům, by tak v budoucnu měly přispět k ochraně přírody a jejích zdrojů.

Fyzikální chemik Martin Kalbáč působí jako vedoucí oddělení nízkodimenzionálních systémů v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR.
Fyzikální chemik Martin Kalbáč působí jako vedoucí oddělení nízkodimenzionálních systémů v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR.

Text: Markéta Wernerová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Shutterstock; Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR

Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
Electrolux - domácí spotřebiče
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů