Proběhlo veřejné projednání ke spalovně v Písku, jedné ze čtyř v Jihočeském kraji

Kapacita všech čtyř spaloven dalece přesahuje produkci směsných komunálních odpadů v kraji, v současnosti i v budoucnosti, na základě trendů a předpokladů Ministerstva životního prostředí. Hrozící nedostatek odpadů ke spálení a téměř jistá nutnost dovážet v případě realizace všech čtyř projektů odpad i z dalších krajů, ne-li z ještě větší dálky, oznamovatele záměru, zdá se, příliš nezneklidňuje. A to ani tváří v tvář faktu, že svozové oblasti jihočeských spaloven uvedené v dokumentacích EIA se zcela absurdně překrývají (to platí například pro obec Milevsko). Závislost jihočeských tepláren, ve kterých jsou spalovny plánovány, na přísunu konstantního množství odpadů na léta dopředu navíc velmi pravděpodobně zablokuje jakékoli snahy o předcházení vzniku odpadů a podporu recyklace minimálně na území kraje.

Vedení písecké teplárny chce kotlem na spalování odpadů nahradit stávající hnědouhelný kotel, který bude muset být do roku 2033 vypnut. Také na veřejném projednání to ředitelka Teplárny Písek Andrea Žáková označila za hlavní cíl projektu. Fakt, že směsný odpad je stále z velké části tvořen (často recyklovatelnými) plasty, a tudíž jde v podstatě o jinou formu spalování fosilních paliv, už ale nezmínila. K emisím oxidu uhličitého fosilního původu tak navíc přibydou i emise oxidu uhličitého biogenního původu, protože směsný odpad kromě plastů stále obsahuje také velké množství (zhruba čtvrtinu až třetinu) biologicky rozložitelných materiálů. Ty jsou přitom dobře využitelné v kompostárnách nebo bioplynových stanicích.

Na projednání Arnika upozornila mimo jiné i na to, že se provozovatelé spaloven v oblasti monitoringu vydávají cestou nejmenšího odporu (legislativního minima), tedy krátkodobého měření po dobu pouhých několika hodin ročně, a nechtějí mít lepší kontrolu nad tím, kolik toxických dioxinů nebo rtuti vypouštějí do ovzduší, jak doporučuje i dokument o nejlepších dostupných technologiích. Možnost krátkodobého měření je v něm totiž podmíněna stabilitou emisí, tu však lze bez dlouhodobého měření jen těžko ověřit. S tím se nepočítá ani v projektu na stavbu spalovny v Písku. Dlouhodobé, takzvaně "semikontinuální" měřením emisí těchto látek přitom poskytuje lepší obrázek o jejich skutečných emisích. Jeden ze zpracovatelů dokumentace však podotkl, že některé spalovny o pilotním zavedení takového měření minimálně uvažují. Pro spalovnu v Písku to však bohužel neplatí.

Kromě spalovnou produkovaných toxických látkách bylo tématem diskuze také zhoršení stavu ovzduší, navýšení dopravy, prašnosti či hlučnosti v oblasti, negativní vlivy na přírodu a život obyvatel Smrkovic, které jsou už nyní sužovány činností místní skládky a provozem teplárny spalující hnědé uhlí, možný vliv spalovny na ceny nemovitostí v oblasti nebo způsob, jakým bude nakládáno s pevnými zbytky ze spalovny (s toxickým popílkem, struskou a popelem). Negativní vlivy na ovzduší a zdraví obyvatel Smrkovic, Písku a okolí byly zpracovatelem dokumentace opakovaně označovány za "nevýznamné". Jak ale správně podotkla jedna z účastnic projednání, "žádné významné zhoršení stále znamená zhoršení"...

Nyní záleží na Ministerstvu životního prostředí, zda se rozhodne dokumentaci, která má i po dvojím přepracování stále řadu nedostatků a s některými připomínkami spolků a veřejnosti se opakovaně nevypořádala, oznamovateli vrátit k doplnění. Tento požadavek zazníval i na samotném projednání. Bylo by to vhodné i proto, že některé písemné připomínky veřejnosti doposud nebyly vypořádány, protože je ministerstvo (neprávem) vyřadilo jako podané po lhůtě, na což se na veřejném vyjádření ústy svého zástupce omluvilo.

http://arnika.org