Bezplatné povolenky brzdí dekarbonizaci, tvrdí odborníci

Praha 13. července (ČTK) - Bezplatné emisní povolenky musí být zrušeny, nebo se musí změnit systém jejich přidělování, protože aktuální nastavení nepodporuje dekarbonizaci. Současné plošné přerozdělování některé společnosti překompenzovává, zatímco jiné znevýhodňuje. Na společném briefingu to dnes sdělili zástupci organizace Greenpeace ČR a Centra pro dopravu a energetiku (CDE), který se konal před blížící se revizí systému EU ETS, jejíž návrh má Evropská komise zveřejnit 17. července. Stávající legislativa počítá s postupným vyřazením bezplatných povolenek, když od roku 2034 mají být všechny povolenky standardně nakupované.

Systém obchodování s emisními povolenkami ETS 1 unie zavedla v roce 2005. Vztahuje se především na energetiku, energeticky náročný průmysl a leteckou dopravu. Stanovuje celkový limit emisí oxidu uhličitého, přičemž podniky musí na každou vypuštěnou tunu oxidu uhličitého odevzdat odpovídající povolenku. Připravovaný systém ETS 2 počítá s rozšířením na další sektory, zejména na silniční dopravu a vytápění budov. Jeho spuštění je plánováno od roku 2028.

Evropská komise nejspíš navrhne, aby byl systém obchodování s emisními povolenkami ETS 1 pro průmyslové podniky flexibilnější. Firmy by podle návrhu mohly získat více bezplatných emisních povolenek výměnou za investice do dekarbonizace, uvedl v minulém týdnu nejmenovaný unijní představitel.

Aktuální plošné přerozdělování bezplatných povolenek podle odborníků zvýhodňuje firmy s vysokými emisemi, které soutěží na globálním trhu a dostávají povolenky zdarma, jelikož pak mohou promítnout hypotetické náklady do koncových cen a přebytky povolenek se ziskem prodat. Naopak podle nich znevýhodňuje lokální podniky, teplárny a menší firmy, které musí povolenky plně nakupovat bez jakýchkoliv kompenzací.

Podle dat Evropské komise za rok 2024 se bezplatně přiděluje zhruba 42 procent evropských povolenek. České firmy dostaly v minulém roce zdarma přes deset milionů bezplatných povolenek, a to při průměrné ceně 73,43 euro za povolenku. Největší objem povolenek směřuje do výroby železa a oceli, cementu, rafinérií a petrochemického průmyslu.

Systém bezplatných povolenek měl podle odborníků ochránit průmysl ohrožený únikem uhlíku, přesunem uhlíkově náročné výroby mimo EU bez snížení emisí. Tento problém ale podle nich nově řeší uhlíkové vyrovnání na hranicích, tzv. CBAM. Jde o opatření EU, které srovnává podmínky mezi evropskými a zahraničními výrobci. Zabraňuje tzv. úniku uhlíku tím, že uvaluje poplatek na dovoz vybraného zboží, např. železa, ocele či hliníku znečišťujícího životní prostředí, čímž zajišťuje, že dovozci zaplatí za emise stejně jako firmy v EU.

Některé průmyslové firmy a státy volají po prodloužení časového okna, kdy mají být povolenky přidělované zdarma. Česko patří k nejhlasitějším odpůrcům zrušení bezplatných povolenek, brání se tomu například i Německo či Francie. Podle odborníků by prodloužení současného systému přineslo problémy, protože souběžně s ním funguje i systém CBAM, což podle jejich názoru nemotivuje firmy k dlouhodobé konkurenceschopnosti a regionálně to znevýhodňuje průmysl v chudších státech včetně Česka.

Odborníci z Greenpeace ČR a CDE jsou přesvědčeni, že revize EU ETS by měla zachovat stávající časový plán ukončení bezplatných povolenek a výnosy z povolenek by měly mířit především na cílená opatření a investice do dekarbonizace průmyslu. Zároveň by měl být posílen a rozšířen systém CBAM, aby se posílila poptávka po nízkoemisních produktech vyrobených v EU, jako je například zelená ocel.

Emisní povolenka je obchodovatelný certifikát, který opravňuje svého držitele vypustit do ovzduší jednu tunu CO2 nebo ekvivalentu jiných skleníkových plynů. Systém funguje na principu snižujícího se emisního stropu s cílem motivovat firmy k přechodu na čistší a ekologičtější technologie. Bezplatné emisní povolenky jsou odpustky, které EU přiděluje vybraným podnikům zdarma. Jejich účelem je zabránit tzv. úniku uhlíku, situaci, kdy by firmy kvůli nákladům na nákup povolenek přesunuly výrobu do zemí s mírnějšími ekologickými pravidly, což by celosvětově nepřineslo snížení emisí.