Mike Alvich :Jízdenky za dolar přesvědčily Američany, aby jeli autobusem

Američané opět dávají přednost autobusům před letadly. Přiměla je k tomu nízkonákladová autobusová společnost megabus.com, která nabízí jízdenky od jednoho dolaru a jen za minulý rok přepravila deset milionů cestujících. Úspěch firmy, která na americkém trhu působí od dubna 2006, přibližuje Mike Alvich, viceprezident pro marketing.

OTÁZKA: HN: Jak se vám povedlo přesvědčit Američany, aby vyzkoušeli autobus?

V době, kdy jsme megabus.com představili ve Spojených státech, autobusem cestoval málokdo. První volbou cestujících bylo letadlo, pak vlastní auto. Autobusy tu neměly silnou tradici. Potřebovali jsme tedy zákazníky přesvědčit, že cestování autobusem je nejen levné, ale vlastně i docela pohodlné, že se nemusí bát, že by vozy páchly nebo se v půli cesty rozsypaly. A také se poslední dobou čím dál víc mluví o dopadu na životní prostředí. Zvláště mladí lidé si uvědomují, že autobus je mnohem ekologičtější než auto.

OTÁZKA: HN: Za jak dlouho se vám podařilo změnit názory cestujících?

Trvalo nám rok a půl, než jsme přepravili první milion zákazníků. V Kalifornii byl zpočátku o naše linky tak malý zájem, že jsme je zrušili a autobusy přesunuli jinam, konkrétně do oblasti kolem New Yorku. Dnes obsloužíme milion zákazníků za sedm až osm týdnů, jezdíme do 120 měst ve 33 státech včetně Kalifornie, kam jsme se po pár letech znovu vrátili.

OTÁZKA: HN: Jak jste o sobě dali vědět?

Zpočátku jsme hodně inzerovali, rozdali jsme tisíce a tisíce jízdenek, ale lidé o nás brzy začali mluvit sami, protože naše služby jsou opravdu velmi levné. Velká část lidí si také všimla našich autobusů na dálnicích, protože jsou poměrně výrazné. Dnes už reklamu využíváme minimálně. Dobrý efekt mají ale například placení studenti, kteří nás propagují na různých univerzitních akcích. Mladí lidé tvoří velkou část naší zákaznické základny.

OTÁZKA: HN: Tvrdíte, že nabízíte jízdenky od jednoho dolaru. Jak dokážete z dolarových výdělků pokrýt náklady?

Využíváme podobného principu jako například aerolinky. Nabízíme určitý počet sedadel za určitou cenu a ve všech spojích začínáme opravdu na jednom dolaru. Jakmile se jízdenky za tuto cenu vyprodají, začneme prodávat lístky za vyšší částku, třeba za tři dolary. Až se vyprodají i tyto jízdenky, zdražíme na pět a tak dále. Průměrná hodnota jízdenky pak samozřejmě bývá tak vysoká, aby náklady pokryla.

OTÁZKA: HN: Jaká je tedy ta průměrná cena?

Záleží to na mnoha faktorech. Cesta z New Yorku do Philadelphie, která trvá dvě a půl hodiny, je samozřejmě levnější než jízdenka z New Yorku do Toronta, která zabere hodin dvanáct. Na frekventovaných spojích také nabízíme méně dolarových jízdenek než tam, kde chceme zákazníky teprve naučit, že s námi mohou jezdit. Levnější lístky obecně nabízíme v úterý, středu a sobotu, kdy cestuje nejméně lidí. A pak využíváme i sezonních výkyvů poptávky. Když se například hraje Super Bowl (finále ligy amerického fotbalu - pozn. red.), dá se očekávat, že bude větší zájem o jízdenky na místo finále. Ve výsledku jsou naše konečné ceny zhruba na čtvrtinové úrovni v porovnání s letenkami a na srovnatelné úrovni s jinými autobusovými společnostmi nebo s řízením vlastního vozu.

OTÁZKA: HN: Co vám umožňuje držet ceny na nízké úrovni?

Cestující vozíme doubledeckery, které přepraví až 81 lidí, k řízení ale potřebují jen jednoho řidiče. Na rozdíl od jiných přepravních společností nestavíme na terminálech, ale na lokálních autobusových zastávkách, za které neplatíme žádný pronájem. Nemáme stánky, kde by si lidé mohli koupit jízdenky, protože zákazníci si v drtivé většině rezervují lístky přes internet, jen menší počet cestujících pak využívá telefonické rezervace. Šetříme tedy na nájmech i personálu.

OTÁZKA: HN: Nedlouho poté, co jste představili megabus.com ve Spojených státech, se začalo mluvit o ekonomické krizi. Umím si představit, že právě vaší společnosti krize spíš pomohla, než uškodila.

Asi ano. Lidem nezbývalo peněz na drahé letenky nebo vlakové jízdenky, takže cestování omezili. My jsme jim nabídli levnější alternativu, takže mohli své cesty uskutečnit.

OTÁZKA: HN: Dnes rostete obrovskou rychlostí. Co pro vás představuje největší překážku?

Jsou to věci, které nemůžeme ovlivnit. Letos nás už dost potrápilo počasí, jen během ledna jsme kvůli extrémním mrazům nebo sněhu museli zrušit několik set spojů. Je to nepříjemné, cestující nemohou odjet a nám vypadnou příjmy, protože jim vracíme jízdné. Na druhou stranu se nám ale několikrát stalo, že si od nás koupily lístky letecké společnosti pro své cestující. Autobusy jsou vůči špatnému počasí odolnější, třeba vítr jim nevadí. Oproti letadlu máme i tu výhodu, že v autobusech není v každé řadě prostřední sedadlo.

OD NAŠÍ ZPRAVODAJKY Z USA
AUTOR: Jana Šavelková
AUTOR-WEB: www.ihned.cz