Lišácké učení: Když příroda učí nás

Ráno vyrážíme do lesa. Je po dešti, vzduch voní vlhkou půdou. Na rozcestí se zastavujeme - v blátě jsou čerstvé stopy. Čtyři prsty a otisk polštářku. Zadní tlapy téměř překrývají ty přední - zvíře běželo rychle. Možná to byl malý pes, nebo kuna. Ale jméno není důležité. To podstatné je, že tady ještě před chvílí bylo. Možná se na nás dívá zpoza keřů. Kdybychom si sedli a tiše čekali, třeba bychom ho zahlédli.