Jsou nanomateriály nebezpečné podobně jako azbest?

Nanotechnologie by měly umožnit další rozvoj elektroniky, letectví, vznik nových materiálů s dosud nepředstavitelnými vlastnostmi či vývoj nových léčiv. Nové výzkumy však ukazují, že zajímavé materiály spolu nesou i nepominutelná zdravotní rizika.

V současnosti jsou nejrozšířenějším materiálem nanoinženýrů uhlíkové nanotrubice vyvinuté v roce 1991. Jejich vlastnosti pomohly k vytvoření superpevných a přitom velmi lehkých materiálů, nových typů solárních článků či miniaturních, a přesto kvalitně izolovaných vodičů. Najdete je v rámech horských kol, v nových tenisových raketách, ves nowboardech, lyžích, bobech, používají se při výrobě lodí, automobilů nebo bojových i civilních letadel a v mnoha dalších oborech.

Už více než desetiletí někteří experti upozorňují na stinné stránky nanotrubic, například na nebezpečí toxických zplodin vznikajících při výrobě či na možné karcinogenní účinky. Ve světle ohromných perspektiv nebyla těmto hlasům věnována velká pozornost.

Výsledky práce, kterou již dříve publikoval specializovaný časopis Nature Nanotechnology, však varování do značné míry potvrzují. Výzkumníci vedení Kenem Donaldsonem z univerzity v Edinburghu vpravili do břišní dutiny laboratorních myší různé druhy nanotrubiček a sledovali odezvu organismu.

Během několika dnů se objevila silná reakce imunitního systému na trubičky delší než dvacet mikrometrů. Buňky imunitního systému se s cizorodými látkami takové velikosti neuměly vyrovnat, praskaly a hynuly. Není vyloučen ani vznik nádoru, domnívají se odborníci.

Organismus na nanomateriál reagoval podobně jako na kontakt s azbestem. Obavy motivované podobností struktury materiálů z nanotrubiček a obávaného karcinogenu se tak do jisté míry potvrdil. Na druhou stranu není vůbec jisté, že by nanotrubice mohly v organismu přetrvat tak dlouho, aby se samovolně dostaly do orgánů, kam je vědci vpravili uměle. Na testech tohoto druhu pracuje J.Bonner z North Carolina State University. Testovaní hlodavci vdechovali trubičky 40 mikrometrů dlouhé a žádný zánětlivý efekt se dosud nedostavil.

V každém případě platí, že největším rizikům jsou vystaveni lidé, kteří se podílí na výrobě nanomateriálů. Používání výrobků tak problematické není. Komplikace se objevují až na konci životnosti, likvidace těchto materiálů bude vyžadovat zvláštní opatrnost a speciální postupy. Nutné je stanovit speciální postupy v rámci odpadového hospodářství a spustit osvětovou kampaň.

Paralela s azbestem však straší. I azbest byl považován za supermateriál. Za nebezpečná se považují vlákna delší než pět mikrometrů. Proto byl azbest ve druhé polovině dvacátého století ve většině zemí zakázán.

"Je to varování pro nanotechnologii obecně a pro výrobce využívající uhlíkové trubičky zvlášť," komentuje výsledky publikované v Nature Nanotechnology Andrew Maynard, jeden z vědců, který se na studii podílel. "Společnost si nemůže dovolit tyto úžasné materiály nevyužívat. Ale stejně tak nelze dopustit, abychom šlápli vedle tak, jako se to stalo v případě azbestu," dodává.