Energetika Moldávie

Energetika je velmi závislá na dovozech jak ropy, tak plynu, především z Ruska. Země je také závislá na dodávkách elektrické energie, m. j. z Podněstří (hydroelektrárna Moldavskaja na Dněstru) a Ukrajiny. Zdroje palivoenergetické bilance se pohybují kolem následující struktury: V roce 2012 činil dovoz energie a paliv 86,6%, vlastní výroba 5,2% a zásoby 8,2%. Tato struktura, podobně jako spotřeba energie (mírně přes 4 mld. KWh), se posledních 5 let udržuje přibližně na stejné úrovni. V Moldavsku je pouze několik tepláren a elektráren, které mají licenci, z toho dvě akciové společnosti CET1 a CET2 v Kišiněvu, dále CET Nord, zahraniční SIIF Moldova, soukromá Picador Group a státní Nodul Hidroenergetic Costesti. Přepravu zajišťuje státní Moldelectrica. Distribuci zajišťuje pět soukromých distribučních společností (největší španělská UNION-FENOSA). Energetické komplexy vyžadují modernizaci, stejně jako celá přenosová soustava. Zásadní ingerenci v moldavské energetice má RF, podněsterské elektrárny (z nichž ta největší má kapacitu 10x větší než je spotřeba Podněstří) jsou v rukou ruských subjektů (především RAO EES) stejně jako většina elektrických zdrojů na pravém břehu Dněstru. GAZPROM vlastní majoritní část MOLDOVA-GAZ a infrastrukturu i v Podněstří. Cena plynu pro pravobřežní Moldavsko byla v r. 2008 sjednána na 210,- USD/1000m3, a zvyšovala se tak, že v prvním pololetí roce 2011 dosáhla evropské úrovně. Pro Podněstří GAZPROM politicky stanovil cenu na 160,- USD (nyní je údajně cena již vyšší), a to přesto, že za plyn Podněstří dluží již kolem 4 mld. USD. Během posledních téměř 2 let se Moldavsku nepodařilo s Gazpromem sjednat nový kontrakt na dodávky plynu na budoucí období, takže je zatím opakovaně prodlužována smlouva z roku 2006, která již vypršela. Poslední prodloužení smlouvy v roce 2013 bylo nicméně moldavskou stranou označeno za výhodnější, než uzavření nového kontraktu s tím, že byla dohodnuta výrazně nižší cena, než pro odběratele z EU. Ingerence státu do podnikání byla všeobecně vysoká - a ani podnikání v energetice není snadné; například z politických a sociálních důvodů se ceny za plyn pro obyvatelstvo a ani za z něj vyráběnou elektrickou energii a teplo nezvyšují průběžně. O úhradě rozdílu se vedou pravidelné spory, někdy se rozdíl zaplatí ze státního rozpočtu (kompenzace pro nejchudší vrstvy obyvatelstva apod.), avšak často ho nese například výrobce nebo distributor. Tarify na dodávku elektřiny a tepla pro obyvatelstvo v Kišiněvě dle dřívějších zvyklostí projednává městská rada, která je poté "vyjednává" ekonomicky s dodavateli. Teprve koaliční vlády vzniklé po volbách z července 2009 se odhodlaly k částečnému (a částěčně ze státního rozpočtu kompenzovanému) zvyšování tarifů za energie. V březnu 2009 podepsala česko-slovenská investiční skupina J&T (nyní Evropský energetický holding) s moldavskou vládou smlouvu o výstavbě moderní tepelné elektrárny u města Ungheni (blízko hranice s Rumunskem). Jednalo by se o investici ve výši cca 550 mil. EUR. Investiční záměr nepostrádá logiku, hlavně z hlediska eventuálních budoucích dodávek přes Rumunsko do EU (bylo by třeba vybudovat linku vysokého napětí přes rumunské území do města Iasi (přičemž jednání s rumunskou stranou moldavská i potenciální investor podcenili) i z hlediska energetické bezpečnosti Moldavska. Nicméně levná elektrická energie z Moldavské GRES (Podněstří), jejíž kapacita není vytížena i z ukrajinských elektráren nepřestávají být pro některé analytiky záhadou a příčinou zpochybňování záměru výstavby Ungheni. Budoucnost projektu zůstává nejasná. Moldavsko neprovozuje žádnou jadernou elektrárnu a o výstavbě ani s ohledem na vysokou seismičnost neuvažuje. Teprve v posledních několika letech se začalo Moldavsko zajímat o případné využití obnovitelných zdrojů energie a o biopaliva. O případné angažmá při výstavbě kapacit obnovitelných zdrojů a bio- se zajímají m.j. Japonsko a ČLR, ale také české podnikatelské subjekty. V roce 2006 byl na jediném moldavském cca 400 m dlouhém úseku břehu jednoho z ramen Dunaje otevřen mezinárodní svobodný přístav Giurgulesti (včetně ropného terminálu a svobodné ekonomické zóny), jeho pužití je nadále do značné míry limitováno vnitřní infrastrukturou (silnice, železnice). ZDROJ: businessinfo.cz