Individualizované recyklování životního prostředí

Prohlubování individualizace je jedním ze základních rysů moderních společností. Problém, který jsme zatím nezvládli, je s individualizací spojená individualizace odpovědnosti.

Tradiční společnosti kladly značný důraz na komunitu a pospolitost. S postupující industrializací a následnou modernizací statků i vztahů začala důležitost vztahů upadat a jedinec se emancipoval od výhod i nevýhod pospolitého života. Těsné svazky ustoupily volnějším. Původní pospolitá Gemeinschaft byla nahrazena novou společenskou Gesellschaft. Na problematiku individualizace se zaměřují mnohé výzkumy. Holandský badatel Geert Hofstede v osmdesátých letech zkoumal rozdíly mezi jednotlivými státy napříč kulturami, přičemž výsledky tohoto výzkumu jasně ukazovaly, že vyspělé západní společnosti (v čele se Spojenými státy americkými) se řadí mezi nejindividualističtější země na světě. Individualizace samotná má pak značný vliv nejen na kvalitu života jednotlivce v dané společnosti, ale i na jeho vztah k okolí, a díky tomu i na stav životního prostředí.

Spojené státy jsou známy jako země selfmademanů, kteří sní a občas i žijí svůj americký sen, jehož motto může znít: individualizace nade vše. Tato touha po individualizaci s sebou nicméně přináší nebezpečí ovlivnění a následně tak paradoxně i jistého zotročení imaginace - právě ve jménu individualizace. Akce vyvolává reakci, proto se i debata o individualizaci zodpovědnosti rozvinula právě v Novém světě (který byl ze stejných důvodů také jednou ze základních inspirací Huxleyho psaní o Krásném novém světě). Významným příspěvkem do této debaty byla teze, již formuloval Michael F. Maniates v roce 2001 v časopise Massachusettského technologického institutu. Jeho článek s názvem Individualizace: Zasaď strom, kup kolo, zachraň svět? (Individualization: Plant a Tree, Buy a Bike, Save the World?) se pak stal základem pro další diskuzi týkající se individualizace zodpovědnosti a spotřeby. Na několika příkladech demonstruje, jak se problematika ochrany životního prostředí přenáší ze sféry politického rozhodování do roviny individuálního počínání - a to zejména, v případě spotřeby. Maniates konstatuje, že to zdaleka nestačí, naopak odvádí to pozornost od systémových příčin.

V České republice je pak patrný značný individualismus (který je silnější než u některých našich sousedů), proto i na nás doléhají problémy s ním spojené. Mnozí si mylně myslí, že recyklování a zodpovědná spotřeba (kupování eko-výrobků) je to jediné, čím mohou pomoci ke změně životního prostředí. Záměrné utrácení za - často dražší - eko-výrobky pak připomíná kupování si odpustků a vstupenek do ekologického nebe. To můžeme pozorovat i v našem bezprostředním okolí, kdy uvědomělá spotřeba je často preferována před uvědomělou skromností (která je řešením tohoto dilematu nejlépe s výběrovou náročností, jak o tom píše Ivan Rynda).

Zdroj: Rada vlády pro udržitelný rozvoj