Tající Arktida představuje bonanzu pro kosatky

Brynn Kimberová, vědkyně Washingtonské univerzity, která pracuje v Laboratoři mořských savců Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA), strávila spoustu času analýzou zvukových dat zaznamenaných v ledových vodách severně od Aljašky, Kanady a Ruska. Obvykle na nich slyší štěbetání velryb grónských, běluh severních, narvalů jednorohých a dalších kytovců žijících v této části Arktidy, napsal zpravodajský server The New York Times.

Před několika lety ale začala slýchat typický zvuk, který akustici popisují jako vřískání nespokojené kočky domácí - pronikavé volání kosatky. Brynn Kimberová si nejprve myslela, že ji klame sluch.

"Když jsem nastoupila do práce, můj mentor mi řekl: 'Tak daleko na severu kosatky neuvidíš'," řekla. Ale jak se během let hromadily údaje a přibývalo volání kosatek v oblastech, kde nikdy dřív nebyly zaznamenány, ukázalo se, že už to není pravda.

"Tam, kde jsem v předchozích letech neviděla vůbec žádné, jsem jich v pozdější době nacházela čím dál tím víc," řekla Brynn Kimberová. "To bylo dost neobvyklé," dodala.

Volání kosatek je dalším důkazem, jak rychle se Arktida mění. Podle údajů, které Brynn Kimberová na začátku prosince předložila na výročním zasedání Americké akustické společnosti v Seattlu, se kosatky, které jsou největším zástupcem čeledi delfínovití, s ústupem mořského ledu vydávají do dříve nepřístupných částí moře a tráví více času v místech, kde byly dříve k vidění jen sporadicky.

V důsledku toho tito vysoce výkonní predátoři značně rozšířili oblast svého lovu. Tato změna má potenciálně významné důsledky pro živočichy v celém potravním řetězci - včetně člověka.

Arktický mořský led se za čtyři desetiletí od zahájení satelitního sledování výrazně zmenšil. Jen za posledních 15 let zmizelo zhruba 75 procent objemu ledu a zbývající led je tenčí a horší kvality, uvedla Amy Willoughbyová, bioložka pro mořské savce z aljašského vědeckého střediska NOAA pro rybolov.

Úbytek ledu ve spojení s oteplováním vod a zvyšováním teploty atmosféry ovlivnil všechny úrovně arktického ekosystému. Velcí savci, jako jsou lední medvědi, se snaží orientovat ve zmenšujících se biotopech, zatímco mořské řasy, které tvoří základ arktického potravního řetězce, kvetou dříve a hojněji než kdykoli předtím.

Další změnou, kterou vědci v posledních letech zaznamenali, je skutečnost, že se kosatky čím dál tím častěji krmí velrybami grónskými. Ale už jen samotná přítomnost kosatek v Arktidě může mít dalekosáhlé následky. Velryby grónské se v případě ohrožení kosatkami obvykle stáhnou do oblastí se silnou vrstvou ledu, který kosatky nedokážou prorazit, aby se dostaly na vzduch.

Tyto obranné mechanismy se ale mohou ukázat jako přítěž. Velryby grónské musí trávit více času než kdykoli předtím v úkrytech pod silným ledem, kde je málo příležitostí ke krmení. Mláďata, která ještě nejsou dost silná na to, aby prorazila led, se mohou udusit.

"Kosatky jsou opravdu inteligentní," řekl Cory Matthews, odborník na arktické oblasti kanadského úřadu pro rybolov a oceány. "Krmí se velmi rychle. Jakmile se jim otevře přístup do nové oblasti, mohou se tam dostat třeba během jediného roku a hodovat na populaci kořisti, která se této změně bude přizpůsobovat mnohem pomaleji," uvedl.

Podle jeho slov může trvat celé roky, než vědci plně pochopí dlouhodobé důsledky toho, jak tito extrémně smrtící a výkonní lovci rozšiřují svou působnost v Arktidě.